V dnešním světě získal Dominum et vivificantem neočekávaný význam. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho rezonanci v populární kultuře nebo jeho významu v akademické oblasti, Dominum et vivificantem se stal ústředním tématem debat a úvah. Od svých počátků až po dnešní vývoj Dominum et vivificantem označoval před a po ve způsobu, jakým vnímáme svět kolem nás. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Dominum et vivificantem, analyzujeme jeho vliv v různých oblastech a jeho roli při utváření naší reality.
Dominum et vivificantem česky Pán a dárce života Encyklika Papeže Jana Pavla II. | |
---|---|
![]() | |
Datum | 18. května 1986 |
Téma | o Duchu svatém v životě Církve a světa |
Číslo encykliky | 5. ze 14 encyklik Jana Pavla II. |
Text | |
latinsky | |
anglicky | |
česky | |
Dominum et vivificantem (česky: Pán a dárce života), o Duchu svatém v životě Církve a světa, je pátá encyklika papeže Jana Pavla II. Byla vyhlášena 18. května 1986. Jedná se o výklad role Ducha svatého v moderním světě a církvi a o využití spirituální modlitby k obnovení duchovního života. Tato rozsáhlá meditace o Duchu svatém završila papežovu trinitární trilogii encyklik, která zahrnuje Redemptor Hominis a Dives in Misericordia.[1]
V roce 1986 papež Jan Pavel II. již očekával nové tisíciletí s jeho novými výzvami a také nové milosti, které Duch svatý udělí Církvi při oslavě Velkého jubilea, jímž začíná třetí tisíciletí křesťanství. Chtěl Církev na tyto věci připravit tím, že Božímu lidu poskytne větší povědomí a poznání Ducha svatého, a proto vydal encykliku 18. května, na slavnost Seslání Ducha svatého.[2]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dominum et Vivificantem na anglické Wikipedii.