Antonín Smrček

Téma Antonín Smrček upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Po desetiletí je Antonín Smrček předmětem debat, diskuzí a analýz v různých sektorech společnosti. Její vliv je citelný v politice, ekonomice, kultuře a každodenním životě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Antonín Smrček, od jeho původu a vývoje až po jeho dnešní dopad. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se ponoříme do různých perspektiv, které existují na Antonín Smrček, a do toho, jak tyto utvářely naše chápání a vnímání tohoto fenoménu.

Prof. Ing. Antonín Smrček
poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1918
poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1906 – ???
Narození10. prosince 1859
Brodek u Prostějova
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. února 1951 (ve věku 91 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materčeská technika Praha
Profesepedagog, architekt, politik a učitel
CommonsAntonín Smrček
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Smrček (11. prosince 1859 Brodek u Prostějova[1] - 17. února 1951 Brno) byl český stavební inženýr, odborník v oboru vodního stavitelství a politik.

Život

Profesní dráha

Po maturitě na české reálce v Prostějově v roce 1878 absolvoval roku 1884 českou techniku v Praze (obor inženýrské stavitelství). V letech 1885-1888 byl tamtéž asistentem ústavu vodního hospodářství a stavby tunelů u prof. Petrlíka. Poté do roku 1903 byl šéfinženýrem stavební firmy A. Lanna v Praze. Od roku 1902 až do roku 1930 působil jako řadný profesor vodního stavitelství na brněnské technice a v letech 1913-1914 zastával funkci jejího rektora.[2]

Zabezpečoval Karlův most po velké povodni roku 1890.[2] U firmy A. Lanna se stal vedoucím oddělení, které navrhlo a provedlo plavební stupně na Vltavě pod Prahou i na Labi. Podílel na realizaci dunajsko-vltavsko-labského průplavu, navrhl a provedl Libeňský přístav, Karlínský přístav a zčásti i Holešovický přístav v Praze, patero vltavských zdymadel od Troje po Vraňany a také desetikilometrový kanál Vraňany-Hořín. Navrhl tunel pod Letnou, pražské ústřední nádraží a jako znalec byl zván k velkým stavbám v Čechách. Během práce v Brně se podílel na regulaci řeky Moravy, výstavbě budov techniky a řadě vodních děl.

Politická dráha

Od roku 1906 byl poslancem Moravského zemského sněmu, kam byl zvolen za obvod na Olomoucku.[2]

Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za český okrsek Morava 06. Usedl jako hospitant do poslanecké frakce Český klub. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911. Nyní vstoupil do poslaneckého klubu Jednota nezávislých pokrokových poslanců Čech a Moravy. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[3] Byl referentem říšské rady ve školských věcech.[2] Výrazně se zasazoval o rozvoj Moravy a brněnské techniky.

Ocenění

Zastupoval ČSR v Mezinárodní dunajské komisi (vypracoval projekt na úpravu Železných vrat), byl členem vědecké rady Masarykovy akademie práce, polské Akademie technických věd), nositelem rytířského komandérského řádu Polonia restituta od ledna 1931 a čestným občanem řady měst. 31. ledna 1948 získal čestný doktorát na brněnské technice.[2]

Úmrtí

Zemřel roku 1951 a byl pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c d e Prof. Ing. Dr. h. c. Antonín Smrček . encyklopedie.brna.cz . Dostupné online. 
  3. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

Externí odkazy

Rektoři Vysokého učení technického v Brně

1899–1901 Karel Zahradník • 1901–1902 Václav Řehořovský • 1902–1903 Michal Ursíny • 1903–1904 Antonín Sucharda • 1904–1905 Josef Bertl • 1905–1906 Zdeněk Elger z Elgenfeldu • 1906–1907 František Hasa • 1907–1908 Leopold Grimm • 1908–1909 Josef Líčka • 1909–1910 Jan Zvoníček • 1910–1911 Vladimír Novák • 1911–1912 Karel Vandas • 1912–1913 Josef Sumec • 1913–1914 Antonín Smrček • 1914–1915 Adolf Štys • 1915–1917 Karel Hugo Kepka • 1917–1918 Vladimír List • 1918–1919 Karel Ryska • 1919–1920 Vincenc Hlavinka • 1920–1921 Jiří Baborovský • 1921–1922 Vladimír Novák • 1922–1923 Josef Zvoníček • 1923–1924 Jiří Baborovský • 1924–1925 Michal Ursíny • 1925–1926 Bohumil Vlček • 1926–1927 Jan Albert Novák • 1927–1928 Karel František Šimek • 1928–1929 Jan Caha • 1929–1930 František Píšek • 1930–1931 František Ducháček • 1931 Vítězslav Veselý • 1931–1932 Vladimír Fischer • 1932–1933 Josef Rieger • 1933–1935 Karel Čupr • 1935–1936 Rudolf Vondráček • 1936–1937 Ota Veletovský • 1937–1938 Václav Bubeník • 1938–1939 Otakar Kallauner • 1939–1940 Jaroslav Syřiště • 1940–1945 české vysoké školy uzavřeny • 1945 Vítězslav Veselý • 1945–1946 Jaroslav Syřiště • 1946–1947 Josef Kožoušek • 1947–1948 Václav Kubelka • 1948–1950 Jiří Kroha • 1950–1951 František Perna • 1951–1953 Vojtěch Mencl • 1953–1955 Josef Vaverka • 1955–1958 Vilibald Bezdíček • 1958–1968 Vladimír Meduna • 1968–1969 Vilibald Bezdíček • 1969–1970 Vladislav Osina • 1970–1976 Vladimír Meduna • 1976–1985 František Kouřil • 1985–1990 František Pail • 1990–1991 Arnošt Hönig • 1991–1994 Emanuel Ondráček • 1994–2000 Petr Vavřín • 2000–2006 Jan Vrbka • 2006–2014 Karel Rais • 2014–2022 Petr Štěpánek • od 2022 Ladislav Janíček

Vysoké učení technické v Brně