Aššurbanipalova knihovna

Tento článek se bude zabývat tématem Aššurbanipalova knihovna, problémem, který má v dnešní společnosti velký význam. Aššurbanipalova knihovna vzbudil velký zájem a debatu v různých oblastech, od akademické oblasti po politickou a sociální oblast. Tato problematika má velkou složitost a rozmanitost přístupů, které vyžadují hlubokou a vyčerpávající analýzu. V tomto článku budou zkoumány různé perspektivy, kontextualizující Aššurbanipalova knihovna v jeho historickém a kulturním rámci a také zkoumání jeho vlivu na různé aspekty každodenního života. Očekává se, že tento článek přispěje k pochopení a reflexi Aššurbanipalova knihovna a nabídne komplexní a kritickou vizi tohoto tématu, které je dnes velmi důležité.

Aššurbanipalova knihovna
Aššurbanipal, zakladatel knihovny, jediný vzdělaný asyrský král, na královském lovu
Aššurbanipal, zakladatel knihovny, jediný vzdělaný asyrský král, na královském lovu
StátNovoasyrská říšeNovoasyrská říše Novoasyrská říše
Souřadnice36°21′33,84″ s. š., 43°9′10,08″ v. d.
ZaměřeníSnaha dát dohromady všechny lidské vědomosti tehdejší doby
Založena7. století př. Kr.
Knihovní fond
Knihovní fondcca 5000 hliněných tabulek
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aššurbanipalova knihovna byla vyhlášená starověká knihovna v Ninive, jednom z hlavních měst Asýrie. Byla založena novoasyrským králem Aššurbanipalem někdy kolem poloviny 7. století př. Kr. Po Aššurbanipalovi vládli již jen 4 králové[p 1], poté byla Asýrie zničena Babylóňany a Médy.

Aššurbanipal je známý jako jediný asyrský král, který o sobě (ve svých nápisech) tvrdí, že umí číst i psát. Prezentoval se svým vzděláním, pravděpodobně z toho důvodu inicioval vznik knihovny. Ta obsahovala nejrůznější texty: eposy, mýty, kultovní texty, modlitby, zákony, lexikální i gramatické texty, díla věnující se lékařství, matematice, astronomii a další. Celkový počet tabulek, které se nacházely v knihovně, se podle zdrojů liší. Běžně se uvádí počet v rozmezí 25 tisíc až 30 tisíc tabulek. Celkový fond knihovny se pak odhaduje asi na 5 tisíc děl. Největší zastoupení tabulek je dnes uchováno v Britském muzeu.[1][p 2]

Vznik a umístění knihovny

Vznik knihovny inicioval král Aššurbanipal, který vysílal do všech koutů své říše písaře, aby opisovali staré knihy.[2] Mnoho tabulek obsahuje větu Ze starého prvopisu opsáno a potom ověřeno, což ukazuje, že písaři museli pečlivě dbát na přesný přepis. Části některých textů obsahují slova jako nevím, zničeno či setřeno. Vznikaly také obsahy a výtahy z knih. Uchovávání tabulek je záhadou. Sir Austen Henry Layard, který vykopal Ninive[p 3], ve své zprávě píše pouze o dvou místnostech, ve kterých knihy byly. Je možné, že se sem tabulky propadly z hořejší místnosti zvané Lví pokoj. Některá díla obsahovala i přes sto tabulek.[3]

Označení a zkatalogizování tabulek

Hliněná klínopisná tabulka zobrazující novoasyrského krále Aššurbanipala jako velekněze.

Každá hliněná tabulka má své jméno a pořadové číslo. Slavný epos Enúma eliš se skládá ze sedmi tabulek, přičemž každá tabulka má nadpis Enúma eliš a pořadové číslo (1, 2, 3 ad.). Řádek, kterým např. první tabulka skončila, byl na začátku tabulky druhé, čímž byla určena správná návaznost textu. Větší tabulky obsahují jméno písaře a označení vlastníka ((Palác) Aššurbanipala, krále světa, krále Asýrie).[4] Co se týče katalogů, zachovaly se pouze zlomky. Celkový katalog, existoval-li, nebyl nalezen. Nalezené zlomky jsou dvojího druhu:

  • Tabulkové katalogy – obsahují počáteční slova jednotlivých tabulek s počtem řádků
  • Sériové katalogy – shrnují tituly různých sérií.[4][p 4]

Forma tabulek a jazyk

Texty byly „písaři“ ryty (resp. obtiskovány) do hliněných tabulek písmem zvaným klínopis. Významné tabulky byly vypalovány, takže požár královského paláce tabulky paradoxně zachránil, i když se rozbily na více kusů. Nově vytvářené opisy byly ryty v asyrské formě akkadštiny.[p 5] Obvykle byl využit tzv. interlineární překlad, tedy vždy řádek textu v originále a pod ním řádek překladu.[5]

Slavná díla v Aššurbanipalově knihovně

V knihovně se našla některá známá díla, zejména pak epos o stvoření světa Enúma eliš a Epos o Gilgamešovi.[6] Příběh o uruckém králi Gilgamešovi byl velice důležitý pro další rozvoj literatury. Obsahuje mnoho později použitých motivů (vznik světa, vznik člověka, potopa).[7]

Zánik knihovny

Knihovna zaniká spolu se zánikem Ninive roku 612 př. n. l., kdy bylo město napadeno Médy. V Aššurbanipalově paláci vznikl požár, ten ale fond knihovny nezničil, naopak přispěl ke zpevnění tabulek. Oheň tabulky zakonzervoval. Knihovna, která se nacházela v tzv. Lvím pokoji, se propadla a police shořely. V důsledku pádu se mnoho tabulek rozbilo.[8]

Odkazy

Externí odkazy

Poznámky

  1. ↑ Po Aššurbanipalovi vládli králové Aššur-etel-iláni, Sín-šumu-líšir, Sín-šarra-iškún a Aššur-uballit II. (611–609/606).
  2. ↑ Vysokoškolská učebnice Dějiny Mezopotámie od autorů Nováková, Pecha, Rahman uvádí, že knihovna obsahovala až 25 000 tabulek (str. 181).
  3. ↑ První výkopy dělal Francouz Paul-Émile Botta, který objevil a vykopal ruiny paláce ležícího poblíž Ninive. Botta si myslel, že objevil samotné město.
  4. ↑ Francouzský asyrolog Joachim Menant ve svém díle La Bibliothéque de Pallais de Ninive (Paříž 1880) tvrdí, že díla v knihovně byla uspořádána podle schématu: Historie, zákon, věda, magie, dogma, legendy.
  5. ↑ Akkadština je starý, dnes již mrtvý semitský jazyk.

Reference

  1. ↑ CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3. S. 23. 
  2. ↑ BIČ, Miloš. Při řekách babylónských. Praha: Vyšehrad, 1990. ISBN 80-7021-032-X. S. 72. 
  3. ↑ Cejpek (2002), s. 23–24.
  4. ↑ a b Cejpek (2002), s. 24.
  5. ↑ Cejpek (2002), s. 24–25.
  6. ↑ KOLEKTIV, AUTORŮ. Dějiny Mezopotámie. Praha: Karolinum, Nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998. ISBN 80-7184-416-0. S. 181. 
  7. ↑ PROKOP, Vladimír. Dějiny literatury od starověku do počátku 19. století aneb Od Mezopotámie po naše národní obrození. Sokolov: Sokolov : O.K. - Soft, 2001?. S. 3. 
  8. ↑ Cejpek (2002), s. 24-25.

Literatura

  • CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2002. S. 247 s.. 
  • KOLEKTIV, AUTORŮ. Dějiny Mezopotámie. Praha: Karolinum, Nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998. S. 266 s.. 
  • BIČ, Miloš. Při řekách babylónských. Praha: Vyšehrad, 1990. S. 382.. 

Související články