Semitské jazyky

Dnes s potěšením představujeme nový článek o Semitské jazyky, tématu, které v poslední době vyvolalo zájem mnoha lidí. Semitské jazyky je téma, které bylo předmětem debat a diskuzí v různých oblastech, od akademického světa až po populární sféru. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy související s Semitské jazyky s cílem poskytnout komplexní a úplný pohled na toto téma. Od jeho historie a vývoje až po jeho dopad na současnou společnost se budeme zabývat různými aspekty, které nám umožní lépe porozumět důležitosti a relevanci, kterou má Semitské jazyky dnes. Doufáme, že vás tento článek zaujme a že vám pomůže rozšířit vaše znalosti o Semitské jazyky.

Semitské jazyky
Přibližné rozšíření
Přibližné rozšíření
Rozšířeníseverní Afrika, Africký roh, Blízký východ, Malta
Počet mluvčíchvíce než 467 milionů
KlasifikaceAfroasijské jazyky
Prajazykprasemitština
ISO 639-2sem
Dělení

Semitské jazyky je samostatná podskupina afroasijských jazyků.[1] Z jazykového hlediska je celkem přesně vymezena a zahrnuje živé i mrtvé jazyky. V semitských jazycích význam slova nesou souhlásky (souhláskový kořen) a proto zpravidla používají písma, ve kterých se zaznamenávají pouze souhlásky (arabské písmo, hebrejské písmo), samohlásky se doplňují až při čtení (vokalizace písma).

Název semitský pochází ze jména Šém, což byl podle bible jeden ze tří synů Noemových.[2] Od Noema, jednoho z osmi přeživších lidského rodu biblické potopy, vzešli podle tohoto vyprávění všichni lidé, dělící se do tří skupin: Šém je praotcem Semitů, Chám praotcem Hamitů a Jáfet praotcem těch, které dnes obecně označujeme obvykle jako Indoevropany. Poprvé tento termín použil pro jazyky spřízněné s hebrejštinou Ludwig Schlözer v Eichhornově Repertoriu.[3]

Základní znaky

Semitské jazyky vykazují tyto základní charakteristické znaky:[4]

  • Význam slova nesou konsonanty; vokály pak slouží jen k detailnějšímu upřesnění významu. Základní vokály jsou tři: a, i, u. Dvojhlásky v pravém slova smyslu se v semitských jazycích nevyskytují.[5]
  • Zvuk semitských jazyků je poměrně „temný“, což je dáno tím, že laryngály (ʔ       , h       , ħ       , ʕ       ) jsou v jiných jazycích vzácné, ח se jinde zřejmě vůbec nevyskytuje. Podobně je tomu u veláry kʼ       .
  • Kořen slova sestává ze tří konsonantů (radikálů), některá zájmena a starobylá substantiva pak ze dvou. Jednotlivé tvary pak vznikají přidáváním prefixů, sufixů i infixů.
  • Disponují širokou škálou tvarů sloves, díky níž jsou schopny vyjádřit i jemné nuance. Jde zejména o aktivum, pasivum, medium, reflexiv, intenziv, konativ, kauzativ.
  • Rody rozlišují pouze dva: maskulinum a femininum, zatímco čísla tři: singulár, plurál a duál.
  • Zájmena se vyskytují samostatně zpravidla v jen nominativu a akuzativu, pro vyjádření přivlastňovacího či předmětného vztahu se užívá zájmenného sufixu.
  • Číslovky jsou zpravidla substantiva.
  • Syntax je poměrně jednoduchá. Je postavena na používání genitivní vazby, kdy nejprve stojí řídící jméno ve statu constructu a na něj je navázáno řízené jméno ve statu absolutu. Časté jsou také jmenné věty (tj. bez spony), ve slovesných větách stojí na počátku zpravidla sloveso. V mechanismu spojování vět převládá souřadnost, vztažné věty jsou pak navazovány mnohdy zase skrze genitivní spojení.

Souhláskové kořeny

Pro semitské jazyky jsou typické souhláskové kořeny, sestávající obvykle ze tří souhlásek (konsonantů), ale v malém množství existují i kořeny ze čtyř souhlásek a v některých jazycích i ze dvou. Slova se skloňují a časují hlavně doplňováním samohlásek mezi souhláskové kořeny, nikoli pouze přidáváním předpon a přípon, jak je obvyklé v indoevropských jazycích. Jako příklad může posloužit arabský (vlastně obecně semitský) kořen k-t-b, vztahující se ke psaní: kitáb "kniha", kutub "knihy", kátib "písař", kuttáb "písaři", kataba "on napsal", jaktubu "on píše", atd.

Dělení

Níže uvedené dělení vytvořil Robert Hetzron roku 1976, později (1997) bylo doplněno dodatky (John Huehnergard) a je dnes nejvíce uznávaným, nicméně stále diskutovaným dělením.

Mrtvé jazyky jsou označeny †.

Východosemitské jazyky

Západosemitské jazyky

(středosemitské jazyky)

severozápadní semitské jazyky

arabština

Jihosemitské jazyky

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zuckermann, Ghil'ad (2012), Burning Issues in Afro-Asiatic Linguistics Archivováno 16. 8. 2020 na Wayback Machine..
  2. ↑ Gn 5, 32 (Kral, ČEP)
  3. ↑ EICHHORN, J. G. Repertorium für biblische und morgenländische Literatur VIII. Leipzig, 1781. Str. 161.
  4. ↑ MEYER, Rudolf. Hebräische Grammatik. Berlin, New York: Walter de Gruyter, 1992. ISBN 3-11-013694-5. S. 17n. (německy) Dále jen Meyer (1992). 
  5. ↑ Meyer (1992). s. 18-22.

Externí odkazy

Afroasijská jazyková rodina