V dnešním světě se Záliv svatého Vavřince stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí a odvětví. Od svého vzniku až po vliv na dnešní společnost je Záliv svatého Vavřince nadále relevantním tématem, které podněcuje debaty a úvahy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Záliv svatého Vavřince a analyzujeme jeho důsledky a dopad v různých oblastech. Od svých historických počátků až po současnou relevanci se Záliv svatého Vavřince stal tématem zájmu, které si zaslouží být studováno a pochopeno, abychom lépe porozuměli světu kolem nás.
Záliv svatého Vavřince | |
---|---|
![]() mapa zálivu | |
Maximální hloubka | ~530 m |
Rozloha | 238 000[1] km² |
Zeměpisné souřadnice | 48°36′0″ s. š., 61°24′0″ z. d. |
Nadřazený celek | Atlantský oceán |
Světadíl | Severní Amerika |
Stát | ![]() |
Přítoky | řeka svatého Vavřince |
Záliv svatého Vavřince[1][2], anglicky Gulf of Saint Lawrence, francouzsky golfe du Saint-Laurent, představuje vyústění řeky svatého Vavřince do Atlantského oceánu. Jde o největší nálevkovité ústí řeky na světě. Omývá břehy pěti kanadských provincií (Newfoundland a Labrador, Ostrov prince Edvarda, Nový Brunšvik, Nové Skotsko, Québec).
S Atlantským oceánem je záliv spojen přes průlivy Strait of Canso, Cabot Strait a Strait of Belle Isle.
První zdokumentovanou plavbu Evropana v jeho vodách provedl francouzský průzkumník Jacques Cartier v roce 1534. Cartier pojmenoval břehy řeky Svatého Vavřince „Země Kanad“, podle domorodého slova, které znamená „vesnice“ nebo „osada“, čímž pojmenoval druhou největší zemi světa.[3]
Baskičtí velrybáři ze Saint-Jean-de-Luz vpluli do zálivu svatého Vavřince v roce 1530 a začali lovit velryby v Red Bay.[4] Svou základnu založili v průlivu Belle Isle[5] a úzce spolupracovali s Irokézy. V roce 1579 anglická vláda uzavřela všechny anglické přístavy pro dovoz španělské ropy. V důsledku toho nemohla být prodána třetina baskického velrybího oleje.