V tomto článku se ponoříme do Kajmanský příkop, tématu, které je dnes velmi důležité a zajímavé. V tomto směru prozkoumáme různé aspekty související s Kajmanský příkop s cílem nabídnout mu hluboké a úplné porozumění. Od jeho počátků přes jeho dopad na dnešní společnost až po jeho vývoj v průběhu času budeme analyzovat každý aspekt Kajmanský příkop, abychom našim čtenářům poskytli obohacující a neustále se vyvíjející perspektivu. Prostřednictvím podrobného a multidisciplinárního přístupu se snažíme nabídnout holistickou vizi, která nám umožní plně porozumět důležitosti a významu Kajmanský příkop v současném kontextu.
Kajmanský příkop | |
---|---|
Geomorfologický tvar | hlubokomořský příkop |
Nejnižší bod | −7 690 metrů |
Délka | 350 km |
![]() Kajmanský příkop | |
Souřadnice | 18°30′ s. š., 83° z. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kajmanský příkop (anglicky Cayman Trough nebo Cayman Trench) je podmořská sníženina dna Karibského moře. Nazýván bývá také Bartlettův příkop, podle amerického námořního důstojníka a oceánografa J. R. Bartletta.[1]
Probíhá velmi přibližně okolo 18. severní rovnoběžky, jižně od Kajmanských ostrovů a Kuby a severně od Jamajky. Táhne se od Honduraského zálivu až po úžinu Windward Passage mezi ostrovy Kuba a Hispaniola v délce přibližně 350 km. Jeho maximální šířka je 20 km a největší naměřená hloubka 7690 m, což je nejnižší bod v Karibském moři.
Je to nejhlubší příkop na mořském dnu, který je vulkanicky aktivní. Jedná se o zónu, ve které se stýkají dvě tektonické desky. Ze severu je to Severoamerická deska a z jihu Karibská deska, které na sebe nenarážejí, ale pohybují se podél sebe a zároveň se od sebe vzdalují rychlostí asi 12 mm za rok.
Oceánská kůra je v místě rozestupu desek zeslabená a z hlubin na ní tlačí rozžhavené magma. Proces rozestupu desek pokračuje jako zlom Montagua (Motagua Fault) dále směrem na západ přes Guatemalu až do Tichého oceánu; byl příčinou několika zemětřesení v Guatemale (např. roku 1976). Směrem na východ pokračuje rozestup desek i pod ostrovem Hispaniola, kde se projevil zemětřesením v Haiti v roce 2010. Poslední zemětřesení se odehrálo 28. ledna 2020, mělo sílu 7,7 Mw a epicentrum se nacházelo přímo pod Kajmanským příkopem.[2][3]
Roku 2010 provedli britští vědci z National Oceanography Centre v Southamptonu za pomoci robotické ponorky průzkum tohoto podmořského kaňonu. Zjistili, že uprostřed příkopu je podélný hřeben se sloupovitými hydrotermálními průduchy, tzv. černými kuřáky a z nich pod hladinou vyvěrá silně mineralizovaná a plynem nasycená přehřátá voda. Objevili dosud nejhlouběji uložený průduch, také zvaný komín, který vyvěrá v hloubce 4960 m. Teplota jeho vystupující vody byla odhadnuta na více než 450 °C a to je nejteplejší známý výron vody.
Zatímco v Tichém oceánu žijí u podobných černých kuřáků červi a měkkýši, v Kajmanském příkopu objevili neznámý druh pravděpodobně nevidomé krevety s detekčními orgány na zadní straně těla.[4][5][6][7]