V tomto článku prozkoumáme Zdeněk Mikulášek z jedinečné a podrobné perspektivy. Zdeněk Mikulášek je vzrušující téma, které zaujalo mnohé, a to právem. V průběhu tohoto psaní budeme analyzovat dopad, který má Zdeněk Mikulášek v různých oblastech, a také jeho význam v současnosti. Když se ponoříme do jeho historie a vývoje, objevíme faktory, které přispěly k jeho významu, a trendy, které utvářely jeho vývoj. Kromě toho se ponoříme do různých úhlů pohledu a názorů kolem Zdeněk Mikulášek a poskytneme komplexní pohled na toto zajímavé téma. Připravte se ponořit se do informativní a zasvěcené cesty o Zdeněk Mikulášek!
Prof. RNDr. Zdeněk Mikulášek, CSc. | |
---|---|
![]() | |
Narození | 15. května 1947 (77 let) Brno |
Alma mater | Masarykova univerzita |
Povolání | astronom a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatelé | Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity Masarykova univerzita |
Ocenění | Nušlova cena (2016) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zdeněk Mikulášek (* 15. května 1947 Brno) je český astronom, který se zabývá především fotometrií a interpretací spekter proměnných hvězd. Vyučuje také na Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a věnuje se i popularizaci astronomie.
Zdeněk Mikulášek vystudoval fyziku v roce 1972 Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Zpočátku vyučoval fyziku na Vysokém učení technickém.[1] Od roku 1972 pracoval na Hvězdárně a planetáriu Brno, kde se v roce 1977 stal nakrátko ředitelem.[2] Brněnskou hvězdárnu poté vedl i po sametové revoluci. Pod svým řízení vytvořil v letech 1990–2002 z této instituce významné osvětové, ale i odborné astronomické zařízení.[1]
Souběžně pak od roku 1995 však začal přednášet astronomii a astrofyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity,[1] V roce 2001 zde byl jmenován docentem a v roce 2012 profesorem.[3]. Ve své vědecké práci se věnuje zejména výzkumu chemicky pekuliárních hvězd, zákrytovým proměnným hvězdám a studiu změn astroklimatu.
Do roku 2016 publikoval 155 vědeckých prací, které až získaly 595 citací, tj. 3,8 citace na práci. Jeho Hirschův index h = 14. Zasloužil se však také významně o popularizaci astronomie: např. kniha Sto astronomických omylů uvedených na pravou míru, kterou v roce 1988 napsal spolu se Zdeňkem Horským a Zdeňkem Pokorným, se dočkala 135 tisíc výtisků.