Téma Vladimír Nálevka je dnes bezpochyby jedním z nejrelevantnějších. Jde o téma, které mělo velký dopad na společnost a vyvolalo širokou diskusi v různých oblastech. Vladimír Nálevka vzbudil zájem odborníků, akademiků, politiků i běžných občanů, kteří se snaží pochopit a důkladně analyzovat jeho důsledky. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy a názory na Vladimír Nálevka a také jeho dopad na různé sektory. Od svého vzniku až po budoucí projekci představuje Vladimír Nálevka téma velkého významu, které si zaslouží být podrobně a kriticky řešeno.
prof. PhDr. Vladimír Nálevka, CSc. | |
---|---|
Narození | 21. února 1941 Pardubice |
Úmrtí | 6. června 2010 (ve věku 69 let) Praha |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Povolání | vysokoškolský učitel, historik a spisovatel |
Zaměstnavatel | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Ocenění | Cena Egona Erwina Kische (1998) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vladimír Nálevka (21. února 1941, Pardubice – 6. června 2010, Praha)[1] byl český historik, odborník na moderní světové dějiny.
Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde po absolvování také vyučoval. Jelikož v době normalizace půjčoval studentům samizdatovou literaturu a pořádal bytové semináře, byl přesunut do knihovnického střediska.[2] Po roce 1989 působil v Ústavu světových dějin Filozofické fakulty v Praze, v letech 1993–2000 jako ředitel, poté v pozici vedoucího Semináře nejnovějších dějin. Přednášel i na Fakultě sociálních věd a hostoval na univerzitách ve Španělsku, v Argentině a v Kanadě. Mimoto spolupracoval s Českým rozhlasem a Českou televizí, v jejichž pořadech často vystupoval, a byl jedním ze zakladatelů Klubu autorů literatury faktu.
Specializoval se na nejnovější mezinárodněpolitické dějiny a zabýval se též vývojem v Latinské Americe, mj. ve spolupráci se Střediskem iberoamerických studií FF UK. Moderním dějinám Nálevka věnoval i popularizační činnost[3] a jeho učební a přehledové publikace představují zdroj informací pro studenty i laickou veřejnost.[4] Stál u zrodu ročenky Dvacáté století a byl členem několika vědeckých kolegií. V roce 1998 byl oceněn pamětní medailí Univerzity Karlovy a za knihu Fidel Castro. Podzim diktátora získal Cenu Egona Erwina Kische, udělovanou autorům literatury faktu.