Veletržní kino
V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Veletržní kino a vše, co obnáší. Od svého vzniku a vývoje až po dopad na současnou společnost byl Veletržní kino v průběhu let předmětem zájmu a debat. Dozvíme se o jeho významu v různých oblastech a také o různých úhlech pohledu, které v tomto ohledu existují. Prostřednictvím hloubkové a objektivní analýzy se snažíme lépe porozumět tomu, co Veletržní kino znamená a jak ovlivňuje naše životy. Od historických aspektů až po jeho relevanci v současném kontextu se tento článek snaží poskytnout úplný pohled na Veletržní kino a vše, co zahrnuje.
| Veletržní kino | |
|---|---|
_%C3%A9p%C3%BClete._Fortepan_51375.jpg) Pohled na budovu v roce 1959 | |
| Základní informace | |
| Sloh | funkcionalismus |
| Architekt | Emil Králík |
| Výstavba | Desetiletí od 1920 (1927–1928) |
| Poloha | |
| Adresa | Pisárky, Brno-střed,  Česko |
| Souřadnice | 49°11′21,49″ s. š., 16°34′57,04″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 47820/7-38 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Brněnské výstaviště) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Veletržní kino se nachází na brněnském výstavišti, v severní části areálu, mezi pavilonem H a pavilonem UMPRUM. Funkcionalistická budova kina byla dokončena v roce 1928[1] jako jedna z prvních budov na brněnském výstavišti a sloužila již pro výstavu soudobé kultury v Československu.
Kino mělo kapacitu 1600 diváků, kteří se mohli umístit do kryté haly (805 lidí) s jedním patrem a do otevřeného hlediště. Hala uvnitř kina má rozměry 16x19 m. V duchu tehdejších architektonických trendů byla nad vstupní halou umístěna dominantní prosklená stěna. Funkcionalistickou budovu tvoří hlavní objekt kina a ve stejné době realizovaná přístavba kavárny/restaurace.
Historie
V roce 1929 zde částečně působilo Studio NDB pod vedením Emila Františka Buriana. Částečně také místy měnilo svůj účel na divadlo, poprvé bylo takto využito tři měsíce od svého otevření. V meziválečném období zde vystupoval i soubor Osvobozeného divadla.
Za druhé světové války se zde uskutečnila představení pro členy NSDAP. Po skončení konfliktu zde vystupovalo Svobodné divadlo Rudolfa Waltera a následně i Městské divadlo mladých, známé později jako Divadlo Julia Fučíka. Vzhledem k tomu, že bylo při bombardování Brna divadlo značně poškozeno, byla jeho rekonstrukce nevyhnutelná.
V 50. letech 20. století byl v souvislosti s rozšiřováním a modernizací výstaviště objekt přebudován a bylo pozměněno původní pojetí kina. Byly uzavřeny terasy kina a později zrušeno schodiště, které bylo původně otevřené.[1]
V 70. letech 20. století dostala budova název Divadlo na výstavišti a působil zde soubor činohry Státního divadla v Brně, někdy mimořádně i jiné jihomoravské divadelní soubory. Bylo to z důvodu rekonstrukce Mahenova divadla probíhající mezi lety 1971–1978.
Budova byla využívána až do 90. let 20. století (naposledy jako plodinová burza), poté byla opuštěna.[2] Město Brno uvažuje o rekonstrukci budovy, bez ohledu na to, jestli bude do budoucna sloužit jako kino, či nikoliv. V roce 2013 mělo kino sloužit jako otevřený umělecký prostor, od původního záměru však bylo nakonec upuštěno.[2]
V roce 2019 vznikl spolek Divadlo na výstavišti, který si klade za cíl rekonstrukci a obnovení provozování divadla.[3]
Zajímavost
- V květnu 1929 zde při odpoledním posezení v kavárně divadla, kde vykonávali zájezdové turné, Jaroslav Ježek společně s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem vytvořili známou píseň Tmavomodrý svět.
Jiří Voskovec ve vzpomínkách píše: „…jednoho májového odpoledne v Brně jsme všichni tři vespolek míchali tóny se slovy, až jsme rukou společnou a nerozdílnou zhotovili nejmodřejší ze všech svých blues: Tmavomodrý svět.“
Z vyprávění Jana Wericha: „Ježek se stal v devětadvacátém roce hudebním šéfem v Osvobozeném. ..... Byli jsme po uši v dluzích a nezbývalo než odjet z Prahy a zkusit štěstí na zájezdovém turné. A zachránilo nás tenkrát Brno, kde zabrala Vestpoketka. ..... Tenkrát v Brně jsme, myslím, napsali Tmavomodrý svět. V divadle na Výstavišti. Seděli jsme tam, bylo odpoledne a my potřebovali rychle hudbu do jednoho skeče. Chtěli jsme, aby to bylo blues, a nutili jsme Ježka, aby napřed složil melodii a my že pak uděláme slova. Ježek se zlobil a říkal: ,Aspoň první řádku kdybyste si vymysleli, volové, ať se mám čeho chytit.‘ Plácali jsme, co nám přišlo na jazyk. Až taky někdo navrhnul: ,Netoliko, že je tma, ale nevidím.‘ To se mu zalíbilo. Bručel si to a najednou z něj vylítla melodie. ,Volové, teď to to musíme opakovat,‘ naléhal, ,zase dvanáct stop.‘ A už skládal pokračování , při kterém nás napadlo: ,Vím, že je tu všude tma, já ji nevidím…‘ A za chvíli byla ta písnička hotová.“
Galerie
-
Kino v roce 2020 -
Hlavní vchod do kina -
Hlavní sál kina -
Hlavní sál kina s ochozem -
Předsálí s prodejnou lístků
Odkazy
Reference
- ↑ a b MÜLLER, Zdeněk. Brněnské výstaviště – stavba století. Brno: Brněnské veletrhy a výstavy ISBN 80-7293-049-4. S. 39.
- ↑ a b FLORIANOVÁ, Hana; NEČASOVÁ, Alžběta. Hráli tam V+W. Bývalé kino a divadlo u veletrhů v Brně čeká oprava. deník.cz . Vltava Labe Media, 2016-03-06 . Dostupné online.
- ↑ Webové stránky z. s. Divadlo na výstavišti . . Dostupné online.
Literatura
- BLÁHA, Jiří; STARÁ, Jana. Bývalá kino-kavárna v areálu brněnského výstaviště. Průzkumy památek. 2009-12-30, roč. XVI, čís. 2, s. 83–112. Dostupné v rámci WikiProjektu Knihovna. ISSN 1212-1487.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu veletržní kino na Wikimedia Commons - Kino – Divadlo – Kavárna[nedostupný zdroj] na webu Veletrhů Brno
- veletržní kino v Encyklopedii dějin města Brna
- Kino divadlo kavárna v Brněnském architektonickém manuálu
- Divadlo na Výstavišti v Databázi divadel
- Budova v Památkovém katalogu
- Webové stránky spolku Divadlo na výstavišti