Rudolf Walter

V dnešním světě hraje Rudolf Walter zásadní roli v různých aspektech každodenního života. Ať už v osobní, sociální nebo pracovní sféře, Rudolf Walter se stal relevantním tématem, které si zaslouží analýzu a diskusi. Jak společnost postupuje, Rudolf Walter se stává klíčovým prvkem, který ovlivňuje naše rozhodnutí, názory a životní styl. Proto je nezbytné ponořit se hlouběji do různých aspektů, které Rudolf Walter pokrývá, a pochopit jeho dopad a rozsah v každodenním životě. V tomto článku prozkoumáme důležitost Rudolf Walter a jak se dnes stal tématem zájmu tolika lidí.

Rudolf Walter
Rudolf Walter
Rudolf Walter
Narození22. března 1894
Dačice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. února 1966 (ve věku 71 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
ChoťMarie Waltrová
Dětidcera Olga Zezulová
PříbuzníLadislav Pešek švagr
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Rudolfa Waltera

Rudolf Walter (22. března 1894 Dačice[1] – 27. února 1966 Brno) byl český divadelní režisér, herec a pedagog.

Životopis

Jeho manželkou byla herečka Marie Waltrová, rozená Pechová (1897–1978), sestra herce Ladislava Peška.[2] Jejich dcera Olga Zezulová (1922–2001) byla divadelní a rozhlasovou režisérkou[3] a také spisovatelkou a překladatelkou.

Po dokončení konzervatoře působil v Národním divadle (později Zemském) v Brně (1912–1938). Po odchodu Jiřího Mahena z funkce dramaturga určoval Walter plně umělecké zaměření divadla. Byl příznivcem školy Maxe Reinhardta, orientoval se především na německý repertoár a styl, který nazýval patetickým realismem.[4] V letech 1925–1934 byl šéfem činohry Zemského divadla v Brně, kde se věnovala zejména operní režii. Roku 1938 opustil divadlo a věnoval se výuce mladých herců na brněnské Státní konzervatoři hudby, kde byl vedoucím dramatického oddělení.[5] K jeho žákům patřili např. Karel Höger, František Kožík a Oldřich Lukeš. Za války pořádal se svými studenty Domácí večery dramatického oddělení Státní konzervatoře hudby v Brně, ze kterého pak vytvořil poloprofesionální divadelní podnik Komorní hry Radosti ze života, který se s koncem okupace transformoval ve Svobodné divadlo, z něhož se později vyvinulo pozdější Divadlo bratří Mrštíků.[6] V roce 1944 byl přechodně režisérem v Beskydském divadle v Hranicích.[7] Roku 1946 odešel do invalidního důchodu.

Ve filmu se Walter také občas vyskytoval. Poprvé hrál cestovatele Jindřicha Štěpána v psychologickém dramatu Až se vrátíš (1947), následně se objevil v Krškových kvalitních zpracováních díla Fráni Šrámka (Měsíc nad řekou, 1953; Stříbrný vítr, 1954).

Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, sk. 25b/hr. 57–58.

Divadelní režie, výběr

  • 1926 Jaroslav Vrchlický: Melodramy, Brněnská konzervatoř
  • 1926 L. Rydel: Navždy, Brněnská konzervatoř
  • 1926 V. Speyer: Jižní moře, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1926 J. K. Tyl: Pražský flamendr, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1926 C. Gozzi: Princezna Turandot, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1927 Josef Hora: Hrobka, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1927 William Shakespeare: Veselé ženy windsorské, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1927 L. Blatný: Říše míru, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 Plautus: Chlubný vojín, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 G. B. Shaw: Caesar a Cleopatra, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 E. O'Neill: Chlupatá opice, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 Jiří Mahen: Nasredin, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1929 B.  Lichtneker: Atlantic Palace Hotel, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1930 H. Chlumber: Modré s nebe, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1930 A. Saint-Organ: Brk a Brok, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1930 L. Blatný: Zcela stručně, Svět tančí, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1932 Marcel Pagnol: Fanny, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1933 Václav Krška: Nesmírný štít, Národní (Zemské) divadlo v Brně

Citát

„ Co všechno udělal Rudolf Walter pro divadelní Brno! Kolik lidí naučil chodit na dobré divadlo, jak při něm vychoval celý kádr dobrých herců a hereček, kdy brněnské Zemské divadlo bylo hereckým předstupněm pražského Národního divadla! “
— Karel Höger[8]

Ocenění

  • 1929 Státní umělecká a literární cena

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 77, ISBN 80-207-0419-1
  3. ↑ Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 69, 71, ISBN 80-204-0493-7
  4. ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 71, ISBN 80-207-0419-1
  5. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 520
  6. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 520–521
  7. ↑ Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 70, ISBN 80-204-0493-7
  8. ↑ Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 44, ISBN 80-204-0493-7

Literatura

  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 226
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 208–9, 388
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 56, 466, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 71–2, 77, 411, 414, ISBN 80-207-0419-1
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 41–6, 48–9, 69–71, 431–2, 435, 447, foto: 97, ISBN 80-204-0493-7
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 108, 168, 170, 171, 188, 257, 378, 520, 524, 526, 588–9, 598, 611, 630, 631, 648
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 19, 47–8, 57, 59, 64–5, 181, 225
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 168, 200, 262

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.