Václav Vilém Trnobranský

V tomto článku důkladně prozkoumáme a analyzujeme Václav Vilém Trnobranský. Od svého vzniku až po svůj vývoj v dnešní společnosti hraje Václav Vilém Trnobranský zásadní roli v různých aspektech každodenního života. V průběhu let se Václav Vilém Trnobranský stal předmětem diskusí, studií a dokonce i obdivu, což generovalo širokou škálu názorů a pohledů na jeho význam a relevanci. Prostřednictvím tohoto výzkumu se snažíme osvětlit různé aspekty Václav Vilém Trnobranský a zkoumat jeho dopad na kulturu, politiku, vědu a další oblasti zájmu. Doufáme tedy, že poskytneme komplexní a pronikavý pohled na Václav Vilém Trnobranský, abychom obohatili porozumění a pochopení tohoto tématu.

Václav Vilém Trnobranský
Václav V. Trnobranský
Václav V. Trnobranský
Narození3. listopadu 1819
Rosice u Chrasti
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. března 1883 (ve věku 63 let)
Opočno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povoláníspisovatel a básník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Vilém Trnobranský (3. listopadu 1819, Rosice u Chrasti – 27. března 1883, Opočno) byl český obrozenecký básník a spisovatel. Ve čtyřicátých až šedesátých letech 19. století publikoval v časopisech množství populárních básní, deklamovánek a povídek, zpravidla humorných nebo satirických, v prostém lidovém jazyce. Používal i pseudonym Jan Městecký. Jeho básně se hojně přednášely na veřejných zábavách (besedách). Sebrané spisy vyšly v 80. letech zásluhou jeho syna Karla.

Život

Narodil se 3. listopadu 1819 v Rosicích na Chrudimsku v rodině panského cihláře. Roku 1830 se s rodiči přestěhoval do Heřmanova Městce (odtud pochází jeho pozdější pseudonym Městecký). Studoval na gymnáziu v Německém Brodě, kde se seznámil s Karlem Havlíčkem. Roku 1839 odjel do Prahy, kde vystudoval filosofii, a po jejím absolvování vstoupil na přání rodičů do bohosloveckého semináře v Hradci Králové. Kněžské povolání ho ale nelákalo, seminář brzy opustil, odjel do Brna a po návratu domů o Vánocích 1843 začal pracovat jako úředník.[1]

Jeho první zaměstnání bylo v patrimoniálním úřadě[p 1] v Hrochově Týnci, kde získal titul soudního aktuára.[p 2] Na podzim 1849 přešel ve stejné funkci do vyvazovací komise,[p 3] kde postoupil do hodnosti komisaře.[p 4] Slibná úřednická kariéra ale brzy skončila. Roku 1850 byl přeložen do Kutné Hory, kde obnovil kontakty s Karlem Havlíčkem. V době Bachova absolutismu to vyvolalo nepřízeň nadřízených a po ukončení činnosti vyvazovacích komisí byl ze státní služby propuštěn.[1]

Roku 1852 se oženil, přestěhoval se za manželkou do Ratboře a přijal tam místo revizora účtů. Pak odjel do Uherska, kde nejprve pracoval na panství ve Stupavě, později na pozemkových úřadech. Po návratu do Čech působil od roku 1860[2] jako kancelista[p 5] v Kolíně, odkud přesídlil do Strakonic a Kostelce nad Orlicí. Jeho posledním působištěm se stalo Opočno, kde od roku 1876 do konce života zastával funkci listovního[p 6] u okresního soudu.[1] Žil v tzv. Sokolském domě.[3] Zde také 27. března 1883 zemřel.[1]

Dílo

Trnobranský byl ve 40. až 60. letech známý jako autor básní a povídek, které publikoval v časopisech a sbornících. Velmi oblíbené byly jeho deklamovánky, básně vhodné k recitaci, které se přednášely na lidových zábavách (besedách). Vyznačovaly se humorem a satirou, byly psány prostým stylem, často se dotýkaly aktuálních témat.[1]

K prací uveřejněným v té době patří např.:

  • Chrbokov, místní pověst (1845)[4]
  • Ženichovy radosti, deklamovánka (1852)[5]
  • Ohnivý muž, báseň v Lumíru 1854[6]
  • Tanec na vsi, deklamovánka (zařazena do sborníku Veselé čtení 1860)[7]
  • Nepozdravil u vrbiček, deklamovánka (zařazena do Besedníku 1864)[8]

V 50. letech používal pseudonym Městecký, aby svou literární tvorbou zbytečně nedráždil proněmecké nadřízené.[1]

Roku 1867 se zúčastnil soutěže o nejlepší humoristickou deklamaci, kterou vypsal časopis Humoristické listy. Získal dvě ocenění — první místo za Vypsání cen, třetí za vážnou báseň Žebrák.[2]

Některé z jeho básní byly zhudebněny, např. Na mlatě a Výpomoc (skladatel: Josef Paukner).[9] Napsal také slova pro Smetanovu sborovou píseň Rolnická.[10]

Ve 40. a 50. byl oceňovaný jednak jako novelista, jednak jako autor deklamací pro lidové besedy, které v té době nahrazovaly divadlo.[2] Byl srovnáván s Františkem Jaromírem Rubešem. Fakt, že během života nevydával svoje díla knižně, jeho pobyt mimo hlavní centra i velká skromnost ale vedly k tomu, že ke konci života upadl do zapomnění.[1]

Zájem o Trnobranského se obnovil v letech 1883-86, kdy jeho syn Karel Trnobranský vydal vlastním nákladem sebrané spisy. František Bačkovský při té příležitosti připomněl jeho příspěvek k oživení české kultury ve 40. letech; smyslem pro zdravý, prostý humor promlouval z duše svých čtenářů. Kdyby býval své sebrané spisy vydal o deset nebo dvacet let dříve, mohl být podle Bačkovského řazen k předním obrozeneckým básníkům.[1][11]

Poznámky

  1. ↑ Patrimoniální úřady vykonávaly správu na vrchnostenských panstvích; zrušeny byly po roce 1848.
  2. ↑ Aktuár byl soudní úředník, který při výslechu zapisoval odpovědi do protokolu. Viz Aktuár. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha: Kober & Markgraf, 1860. Dostupné online. Svazek 1. S. 94.
  3. ↑ Vyvazovací komise vypořádávaly závazky spojené s osvobozením poddaných od feudálních povinností. Viz PLAČEK, František. Vyvazení pozemků. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha: I.L. Kober, 1872. Dostupné online. Svazek 9. S. 1338.
  4. ↑ Komisař nebo komisar byl úředník, odpovědný za provedení určitého úkolu (vyšetření, ohledání apod.). Viz Komisar. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha: I.L. Kober, 1865. Dostupné online. Svazek 4. S. 775.
  5. ↑ Kancelista byl písař v kanceláři. Viz Kancelista. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha: I.L. Kober, 1865. Dostupné online. Svazek 4. S. 523.
  6. ↑ Listovní byl úředník, který vedl pozemkové knihy. Viz Listovní. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha: I.L. Kober, 1865. Dostupné online. Svazek 4. S. 1314.

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h BAČKOVSKÝ, František. Vácslav Vilém Trnobranský. Světozor. 1887-01-14, roč. 21, čís. 8, s. 121. Dostupné online . 
  2. ↑ a b c Václav V. Trnobranský. Humoristické listy. 1883-04-14, roč. 25, čís. 15, s. 121. Dostupné online . 
  3. ↑ Domy čp. 134 a 208 - www.opocno.cz. www.opocno.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  4. ↑ TRNOBRANSKÝ, Wáclaw W. Chrbokow. In: Horník. Kutná Hora: J. Pospíšil, 1845. Dostupné online. S. 1.
  5. ↑ TRNOBRANSKÝ, Václav. Ženichovy radosti. In: PICHL, Josef Bojislav. Společenský krasořečník český. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1852. Dostupné online. Svazek 2. S. 198.
  6. ↑ MĚSTECKÝ, Jan. Ohnivý muž. Lumír. 1854-03-09, roč. 4, čís. 10, s. 217. Dostupné online . 
  7. ↑ TRNOBRANSKÝ, Václav. Tanec na vsi. In: JIREČEK, Hermenegild. Veselé čtení. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1860. Dostupné online. S. 71.
  8. ↑ TRNOBRANSKÝ, Václav. Nepozdravil u vrbiček. In: JUST, Eduard; PŘERHOF, Heřman. Besedník. Praha: J.R. Vilímek, 1864. Dostupné online. Svazek 3. S. 255.
  9. ↑ Humoristické sbory — záznam v Národní knihovně
  10. ↑ Rolnická — záznam v Národní knihovně
  11. ↑ Literatura. Národní listy. 1883-11-27, roč. 23, čís. 282, s. 2. Dostupné online . 

Externí odkazy