V níže uvedeném článku prozkoumáme fascinující svět Heřman Přerhof. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad se ponoříme do široké škály aspektů souvisejících s Heřman Přerhof. Prostřednictvím hluboké a podrobné analýzy prozkoumáme její důsledky v různých oblastech, od společnosti po populární kulturu. Na těchto stránkách objevíme nové pohledy a úvahy, které nám umožní lépe porozumět důležitosti Heřman Přerhof v současném světě. S kritickým a obohacujícím pohledem se tento článek snaží otevřít cesty k většímu porozumění a uznání Heřman Přerhof.
Heřman Přerhof | |
---|---|
![]() Heřman Přerhof (Jan Vilímek 1884) | |
Narození | 1. června 1831 Žiželice u Kolína ![]() |
Úmrtí | 27. března 1867 (ve věku 35 let) Praha ![]() |
Povolání | herec, ilustrátor, malíř a novinář |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Heřman Přerhof (1. června 1831 Žiželice u Kolína[1] – 27. března 1867 Praha) byl český recitátor (deklamátor) a organizátor kulturního života.
Byl známý svou dramatickou, působivou recitací. Rád ztvárňoval „figurky“ (žánrové postavy „obyčejných lidí“), z nichž k nejúspěšnějším patřil Frajtr Kalina od Vítězslava Hálka. Hálka kvůli němu dokonce z legrace oslovoval „pane švagře“ („vy jste jeho otec, ale já jsem jeho druhý otec“). Jako aktivní člen Umělecké besedy také organizoval vystoupení na venkově, často společně s klavíristou Janem Ludevítem Procházkou a zpěvákem Janem Lukesem. Zapojil se i do sokolského hnutí; navzdory svému postižení (byl částečně chromý na jednu nohu a chodil o holi) se například s velkým úsilím zúčastnil dálkového pochodu z Prahy na Říp v roce 1862.
Přerhof také publikoval, zejména ve Vilímkově nakladatelství. Pro potřeby veřejných zábav (besed) spolu s dalšími uspořádal Besedník[2], sbírku básní vhodných k recitaci. Humoristické listy otiskly několik tisíc jeho rébusů, část z nich pak vyšla znovu knižně (Rebusy Humorů).
Velká popularita v 60. letech nezabránila tomu, aby byl už v roce 1884 prakticky zapomenutý. Besedy, které pomáhal organizovat a zakládat jako novinku, se staly běžnou záležitostí a s nimi se zapsaly do povědomí nové tváře. Na Přerhofovy deklamace tehdy vzpomínali už jen starší. Přesto měl pro budoucí generace význam – slovy J. R. Vilímka „pomohl vyplnit tůň národního bezživotí, aby suchou a bezpečnou nohou mohli vykročiti ti, kdož jsou dnes živi a pro národ činni.“[3] [4]
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).