Václav Jan Rosa

V tomto článku do hloubky prozkoumáme téma Václav Jan Rosa, téma dnešního velkého významu, které ovlivňuje různé sektory společnosti. Budeme zkoumat jeho původ, historii a vývoj v čase, stejně jako jeho dopad na každodenní životy lidí. Kromě toho budeme analyzovat různé pohledy a názory na Václav Jan Rosa s cílem poskytnout široký a úplný přehled tohoto tématu. Prostřednictvím tohoto výzkumu se snažíme našim čtenářům nabídnout hlubší porozumění Václav Jan Rosa, aby si mohli vytvořit informovaný názor a přispět k debatě o této záležitosti.

Václav Jan Rosa
Narození1630
Zdice
Úmrtí11. srpna 1689 (ve věku 58–59 let)
Praha
Povoláníspisovatel, básník, advokát a soudce
ObdobíBaroko
Významná dílaČechořečnost, seu Grammatica linguae Bohemicae
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Jan Rosa, nesprávně též Jan Václav Rosa, (1630 nebo 1631?, Zdice – 11. srpna 1689, Praha)[1] byl český barokní jazykovědec (zastánce purismu), básník a právník. Zatímco jeho básnické pokusy nemají velký význam, v dějinách vývoje češtiny je připomínán především pro své jazykovědné působení a snahy o reformu českého pravopisu (když např. chtěl nahradit psaní ů písmenem ú, místo dia, tia, nia a ie psát ďa, ťa, ňa či ě; doporučoval též odstranit spřežky a psát ř místo rz). Svým jazykovým purismem se Rosa stal vzorem pro pozdější brusiče jazyka, k nimž patřil Kašpar Vusín, Maximilián Václav Šimek, Antonín Frozín či Jan Václav Pohl.

Život

Syn zdického pekaře Petra Rosy a jeho manželky Markéty vystudoval artistickou a právnickou fakultu na pražské univerzitě. Poté se živil jako advokát. Od roku 1670 až do své smrti byl radou apelačního soudu. Patrně nejznámějším případem, jímž se zabýval, byl proces s tzv. francouzskými paliči, obviněnými ze založení požáru Prahy z 21. června 1689. Zemřel však ještě před skončením procesu.

Rosovou první manželkou byla dcera staroměstského notáře Jana Benoly Anna Ludmila Kateřina Benolová, podruhé se oženil roku 1682 s Marií Terezií Causaliusovou rozenou Rejtarovou, vdovou po právníku Mikuláši Alexiovi Causaliusovi. Jediným dítětem, které se dožilo dospělosti, byla dcera Alžběta Kristina, provdaná za Karla Škrétu mladšího, syna známého malíře Karla Škréty.

Dílo

První známou básnickou prací je Discursus Lipirona, tj. smutného kavalíra, de amore, o lásce (1651). Je to jediné rozsáhlejší dílo české světské poezie této doby. Je psáno v časomíře a v žánru francouzské galantní poezie, který byl tehdy velmi populární. Rosova prvotina byla kriticky vydána až v roce 1968 jako druhá část edice Smutní kavaleři o lásce. Je psána konvenčním jazykem té doby, tj. s množstvím latinismů.

Daleko zdařilejší je jeho Pastýřské rozmlouvání o narození Páně z roku 1670, což je časoměrná vánoční báseň, náboženská parafráze Vergiliovy I. eklogy ze Zpěvů pastýřských.

Kromě poezie se Rosa věnoval studiu češtiny, a to zejména pak české mluvnici. Roku 1672 vydal svou nejvýznamnější práci z této oblasti vědění: Čechořečnost, seu Grammatica linguae Bohemicae,[2] což je převážně latinsky psaná česká mluvnice,[3] skládající se ze 4 částí: De orthographia-Dobropísebnost, De etymologia-Vlastnoslovnost, De syntaxi-O dobromluvnosti a De prosodia-O dobrovejslovnosti. Kromě latinského textu je čtvrtá část (o časoměrném veršování) psána také česky. Dílo obsahuje mnoho neologismů.

Zároveň pracoval na čtyřsvazkovém slovníku Thesaurus linguae Bohemicae, který ale nedokončil. Tento slovník jazyka českého s významy latinskými a německými byl založen na stejně pojmenovaném (ovšem nedochovaném) Komenského slovníku a obsahuje také mnoho neologismů. Nebyl vydán, ovšem jeho rukopis o 130 let později pomohl Jungmannovi při tvorbě jeho vlastního monumentálního slovníku.

Rosovi se často nesprávně připisuje autorství lexikálních novotvarů jako „zeleno-chrupka“ (jako náhradu za slovo „salát“ toto slovo ovšem navrhl ve svém slovníčku Slovář český až v r. 1705 Jan František Josef Ryvola)[4] nebo „čistonosoplena“ (toto slovo se ovšem ve skutečnosti objevuje – jako posměšek mrštěný po obrozenecké slovotvorbě – až kolem r. 1855, autor je neznámý).[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M-Ř. Praha: Academia, 2000. Kapitola Václav Jan Rosa, s. 1273–1274. 
  2. ↑ Čechořečnost seu Grammatica linguae Bohemicae - Deutsche Digitale Bibliothek. www.deutsche-digitale-bibliothek.de . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-22. (německy) 
  3. ↑ VESELÝ, Josef. 488. schůzka: Čechořečnost. Rozhlas.cz. 2004-10-31. Dostupné online . 
  4. ↑ http://vokabular.ujc.cas.cz/nezapojene.aspx?idz=Ryvola
  5. ↑ Ptejte se knihovny: Původce slova čistonosoplena . Národní knihovna ČR . Dostupné online. 

Literatura

  • Vlček, J.: Dějiny české literatury I. Praha 1951.
  • Novák, J. V. – Novák, A.: Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. Brno 1995.
  • Heslo Rosa Václav Jan. Ottův slovník naučný XXI, s. 965–966
  • Petráčková Věra, Příspěvek k životopisu Václava Jana Rosy, Acta universitatis Carolinae - Philologica 2 - 3, Slavica Pragensia XXIX., 1987, s. 131 - 141.
  • Tichá, Zdeňka (ed.): Smutní kavaleři o lásce. Praha 1968
  • OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M-Ř. Praha: Academia, 2000. Kapitola Václav Jan Rosa, s. 1273–1274. 

Související články

Externí odkazy