V dnešním článku budeme hovořit o Tarjei Vesaas, tématu, které bylo předmětem zájmu a debat v různých oblastech. Od svého vzniku upoutal Tarjei Vesaas pozornost odborníků i nadšenců a vyvolal diskuse a teorie o jeho důležitosti a možných důsledcích. V tomto článku prozkoumáme Tarjei Vesaas do hloubky, analyzujeme jeho relevanci v současném kontextu a poskytneme komplexní pohled, který našim čtenářům umožní lépe porozumět tomuto fenoménu. Od jeho počátků až po jeho dopad na současnou společnost prozkoumáme každý aspekt Tarjei Vesaas, abychom osvětlili téma, které nadále vyvolává zájem a zvědavost. Připojte se k nám na této cestě a objevte více o Tarjei Vesaas!
Tarjei Vesaas | |
---|---|
![]() | |
Narození | 20. srpna 1897 Vinje |
Úmrtí | 15. března 1970 (ve věku 72 let) Rikshospitalet |
Povolání | básník, romanopisec, spisovatel a povídkář |
Žánr | poezie a divadelní hra |
Ocenění | Gyldendalův grant (1943) Doblougova cena (1957) Literární cena Severské rady (1964) Cena norských knihkupců (1967) |
Manžel(ka) | Halldis Moren Vesaas (od 1934) |
Děti | Olav Vesaas Guri Vesaas |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tarjei Vesaas (20. srpen 1897, Vinje – 15. březen 1970, Oslo) byl norský spisovatel, představitel modernismu. Vydal dvacet románů, čtyři sbírky povídek, šest sbírek básní a tři divadelní hry.
Pocházel ze selského rodu z Vinje. V Telemarku žil celý život a své literární texty také vždy psal místním dialektem, ovšem nebyl autorem regionálním, naopak ho vždy lákala univerzální témata.
Začínal venkovským realismem (Samota Grinde; Grindegard, 1925, Grindekveld, 1926, Vraní koně; Dei svarte hestane, 1928). Postupně však přidával silný psychologický rozměr a silnou metaforou. Vrcholem této nové linie se stal román Dům v temnotách (Huset i mørket, 1945), kde se vyrovnával ze zkušeností života v okupovaném Norsku během druhé světové války. Téma narušené komunikace mezi lidmi dominuje v románu Bělidlo (Bleikeplassen, 1946) ve Vesaasově nejoceňovanějším románu Ptáci (Fuglane, 1957), jehož hrdinou je vesnický blázen, i v románu Ledový zámek (Is-slottet, 1963), za který získal Literární cenu Severské rady.[1]