V moderním světě se Sjón stalo tématem rostoucí důležitosti a relevance. Ať už v oblasti technologií, zdraví, politiky nebo kultury, Sjón upoutal pozornost odborníků, výzkumníků i široké veřejnosti. Dopad Sjón byl pociťován v mnoha aspektech každodenního života, což vyvolalo debaty, kontroverze a významný pokrok v různých oblastech. V tomto článku prozkoumáme vliv Sjón na dnešní společnost a jeho možné důsledky pro budoucnost.
Sigurjón Birgir Sigurðsson je islandské jméno, v němž Sigurðsson je patronymum, nikoliv klasické příjmení. Tato osoba je v islandském prostředí označována pouze jako Sigurjón Birgir.
Sjón,[pozn. 1] vlastním jménem Sigurjón Birgir Sigurðsson (* 27. srpna1962Reykjavík) je současný islandskýspisovatel a scenárista. Těžiště jeho díla spočívá v románech, při jejichž tvorbě se často nechává inspirovat starými islandskými ságami. Kromě prózy se věnuje i poezii a dramatické tvorbě; je jedním z nejpřekládanějších islandských autorů a jeho díla byla přeložena do přibližně třiceti jazyků.[2]
Život a dílo
Literárně debutoval ve svých patnácti letech sbírkou poezie Sýnir (1978).[2] V téže době spoluzakládal reykjavické umělecké sdružení Medúsa, jež bylo inspirováno některými avantgardními uměleckými směry, zejména surrealismem a dadaismem;[3] podle vlastních slov byl inspirován kromě jiného i českým poetismem a poezií Vítězslava Nezvala.[1][3]
V 70. a 80. letech napsal několik básnických sbírek, koncem osmdesátých let publikoval svůj první román Stálnótt (1987). V 90. letech se věnoval zejména próze, po roce 2000 začal psát i divadelní hry. Průlomem v jeho tvorbě byl román Syn stínu (2003), za který v roce 2005 získal Literární cenu Severské rady; kniha byla přeložena do mnoha jazyků a kromě toho nominována na několik dalších literárních cen.[2] Dalším románem, jenž vzbudil širší pozornost a byl také přeložen do češtiny, je Měsíční kámen: Příběh chlapce, který nikdy nebyl (2013).
Od počátku 80. let spolupracuje s místními hudebními umělci. V roce 1987 byl pod jménem „Johnny Triumph“ hostujícím vokalistou na dvanáctipalcovém singlu skupiny The SugarcubesLuftgitar. Pravidelně spolupracuje s islandskou zpěvačkou Björk;[1] v roce 2000 byl nominován na Oscara a Zlatý glóbus za text písně I've Seen It All z filmu Tanec v temnotách (2000).[2] V současnosti působí pod islandským labelemSmekkleysa.
Podle vlastních slov k jeho inspiracím patří i někteří další čeští autoři, například Bohumil Hrabal.[3] V roce 2016 opakovaně navštívil Českou republiku; poprvé u příležitosti dramatizace knihy Syn stínu divadlem Studio Hrdinů, později byl jedním ze severských hostů na pražském veletrhu Svět knihy.[4]
Je předsedou islandského PEN klubu.[2] Žije v Reykjavíku, je ženatý a má dvě děti.[2]
Tvorba (výběr)
Próza
1987 – Stálnótt
1989 – Engill, pípuhattur og jarðarber
1994 – Augu þín sáu mig
1995 – Sagan af húfunni fínu
2000 – Númi og höfuðin sjö
2001 – Með titrandi tár
2002 – Sagan af furðufugli
2003 – Skugga-Baldur – román (česky: Syn stínu, Argo 2008)
2005 – Argóarflísin – román (česky: Múza z lodi Argó: báje o Iásonovi a Kaineovi, Dybbuk 2016)
2008 – Rökkurbýsnir
2013 – Mánasteinn – drengurinn sem aldrei var til – román (česky: Měsíční kámen: Příběh chlapce, který nikdy nebyl, Dybbuk 2015)
2016 – CoDex 1962
Sjón na festivalu v Aarhusu v roce 20192019 – Red Milk ("Korngult hár, grá augu", JPV/útgáfa)
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sjón na Wikimedia Commons 
Osoba Sigurjón Birgir Sigurðsson ve Wikicitátech
