Dnes se Stiban stalo tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí po celém světě. Od svého vzniku Stiban vyvolává diskuse a debaty o svém dopadu na společnost, kulturu a ekonomiku. Jak se přesouváme do 21. století, Stiban je i nadále tématem, které vzbuzuje zvědavost a pozornost, protože jeho vliv se rozšiřuje na různé aspekty každodenního života. V tomto článku do hloubky prozkoumáme význam a důležitost Stiban, stejně jako jeho vztah k jiným tématům a jeho relevanci v aktuálním kontextu.
Stiban | |
---|---|
![]() Strukturní vzorec stibanu | |
![]() Model stibanu | |
Obecné | |
Systematický název | Stiban, hydrid antimonitý |
Triviální název | Antimonovodík |
Ostatní názvy | Stibin |
Anglický název | Stibine |
Německý název | Stiban |
Sumární vzorec | SbH3 |
Vzhled | Bezbarvý zapáchající plyn |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 7803-52-3 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 124,774 g/mol |
Teplota tání | −88,5 °C |
Teplota varu | −17,1 °C |
Hustota | 4,63 g/cm3 (pevná látka) 2,26 g/cm3 (kapalina, −25 °C) 5,48 kg/m3 (plyn) |
Rozpustnost ve vodě | velmi málo |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | dobře rozpustný v ethanolu a sirouhlíku |
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | nerozpustný |
Relativní permitivita εr | 2,93 (−80 °C) |
Tlak páry | 82,8 kPa (−23 °C) |
Ionizační energie | 9,58 eV |
Struktura | |
Koordinační geometrie | trigonální pyramida |
Dipólový moment | 0,4×10−30 C·m |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 145,11 kJ/mol |
Standardní molární entropie S° | 232,7 JK−1mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | 147,7 kJ/mol |
Měrné teplo | 0,329 JK−1g−1 (konst. tlak, 25 °C) |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
R-věty | R12; R26 |
S-věty | S1; S9; S16; S33; S36; S45 |
NFPA 704 | ![]() 4
4
2
|
Teplota vznícení | Ve směsi se vzduchem samovznítitelný |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stiban nebo antimonovodík, starší název stibin, je za normálních podmínek bezbarvý plyn pronikavého zápachu, trochu připomínajícího sulfan (sirovodík). Ve vodě je prakticky nerozpustný. Ochlazováním se mění na bezbarvou kapalinu a dále pak na bílou krystalickou látku, krystalující v ortorombické soustavě. Molekula stibanu má tvar trojboké pyramidy, s atomem antimonu na vrcholu a s vodíkovými atomy v rozích podstavy tvaru rovnostranného trojúhelníku.
Připravuje se redukcí sloučenin trojmocného antimonu vodíkem ve stavu zrodu, např.
nebo rozkladem antimonidu zinečnatého nebo hořečnatého působením kyseliny chlorovodíkové
Je nestabilní, pomalu se rozkládá na prvky již za laboratorní teploty
Při 200 °C je rozklad velmi rychlý, dekompozice je autokatalytická a může být až explozivní.
Snadno se oxiduje na oxid antimonitý a vodu,[2] zapálený hoří modrozelenavým plamenem:
Stiban je základem organoantimonitých sloučenin. Nejjednoduššími jsou methylstiban CH3SbH2, dimethylstiban (CH3)2SbH a trimethylstiban (CH3)3Sb. Nemají však větší význam.
Stiban se používá v elektrotechnickém průmyslu při výrobě mikroelektronických součástek pro nanášení stopových množství antimonu pomocí chemické depozice z plynné fáze.
Stiban je hořlavý plyn, který může explodovat ve směsi se vzduchem. Je vysoce toxický.[3]