Dipólový moment (přesněji elektrický dipólový moment) je vektorová veličina popisující nesymetrické rozdělení elektrického náboje, např. v molekule nebo v malé skupině atomů.
V nejjednodušším případě, kdy dva bodové náboje s opačným znaménkem +q a -q jsou umístěny ve vzájemné vzdálenosti d, je velikost dipólového momentu této dvojice nábojů rovna
p = q d {\displaystyle p=qd} ,přičemž směr vektoru elektrického dipólového momentu leží na spojnici bodových nábojů.
Pokud se elektrický náboj + q {\displaystyle +q} polohovým vektorem r + {\displaystyle \mathbf {r} _{+}} a náboj − q {\displaystyle -q} v bodě s polohovým vektorem r − {\displaystyle \mathbf {r} _{-}} , lze jejich vzájemnou polohu charakterizovat vektorem d = r + − r − {\displaystyle \mathbf {d} =\mathbf {r} _{+}-\mathbf {r} _{-}} . Elektrický dipólový moment pak lze vyjádřit jako
p = q d {\displaystyle \mathbf {p} =q\mathbf {d} } nachází v bodě s
Je-li elektrický náboj v prostoru rozložen s hustotou
ρ
(
r
)
{\displaystyle \rho (\mathbf {r} )}
, přičemž celkový elektrický náboj je nulový, tzn.
kde integrace probíhá přes celý zkoumaný objem V {\displaystyle V} , pak elektrický dipólový moment má hodnotu
p = ∫ V r ρ ( r ) d V {\displaystyle \mathbf {p} =\int _{V}\mathbf {r} \rho (\mathbf {r} )\mathrm {d} V}Podle hodnoty dipólového momentu chemie rozlišuje polární (voda, NaCl,...) a nepolární molekuly (CO2, benzen,...). Polární molekuly mají stálou a nenulovou hodnotu elektrického dipólového momentu, tvoří permanentní dipól, nepolární ho mají nulový. Tato vlastnost je důležitá pro určení rozpustnosti v rozpouštědlech.