Molární hmotnost
Následující článek prozkoumá dopad Molární hmotnost na současnou společnost. Molární hmotnost je v průběhu let tématem zájmu a diskusí, které mezi odborníky a širokou veřejností vytváří protichůdné názory. Tato postava/osoba/téma zanechala nesmazatelnou stopu v populární kultuře, politice, ekonomice a mnoha dalších aspektech moderní společnosti. Prostřednictvím podrobné analýzy se pokusíme osvětlit vliv Molární hmotnost v různých oblastech a také prozkoumat jeho relevanci v současném kontextu. Budou se zabývat různými pohledy a předloženy argumenty, které vybízejí k zamyšlení a debatě na toto téma.
| Molární hmotnost | |
|---|---|
| Název veličiny a její značka | Molární hmotnost M |
| Hlavní jednotka SI a její značka | kilogram na mol kg·mol−1 |
| Definiční vztah | |
| Dle transformace složek | skalární |
| Zařazení jednotky v soustavě SI | odvozená |
Molární hmotnost je fyzikální veličina, která udává hmotnost jednotkového látkového množství dané látky (tedy hmotnost 1 molu).
Značení
- Symbol veličiny: M
- Jednotka SI: kilogram na mol, značka jednotky: kg·mol−1
- Používané násobky a díly: gram na mol (1 g·mol−1 = 0,001 kg·mol−1), kilogram na kilomol (1 kg·kmol−1 = 0,001 kg·mol−1)
Výpočet
Molární hmotnost lze určit ze vztahu
pokud je známa hmotnost látky , a její látkové množství .
Pro praktické použití je molární hmotnost ovšem lehce dostupná z tabelovaných relativních atomových hmotností. Po vynásobení molární hmotnostní konstantou ≈ 1×10−3 kg/mol = 1 g/mol dostáváme molární hmotnost:
- M(H) = 1,007 97(7) × 1 g/mol = 1,007 97(7) g/mol
- M(S) = 32,065(5) × 1 g/mol = 32,065(5) g/mol
- M(Cl) = 35,453(2) × 1 g/mol = 35,453(2) g/mol
- M(Fe) = 55,845(2) × 1 g/mol = 55,845(2) g/mol.
V případě molekul se sčítají hmotnosti všech atomů v molekule.
- M(H2) = 2 × 1,007 97(7) × 1 g/mol = 2,015 88(14) g/mol
- M(S8) = 8 × 32,065(5) × 1 g/mol = 256,52(4) g/mol
- M(Cl2) = 2 × 35,453(2) × 1 g/mol = 70,906(4) g/mol.
Analogicky se postupuje i pro sloučeniny. Smysl tohoto součtu lze ukázat například na případu ideálního plynu: částice ideálního plynu v případě ozónu O3 váží o 50 % více, než v případě molekulárního kyslíku O2. Detaily vazby atomů v molekule (vzdálenosti apod.) jsou z pohledu vzdáleností jednotlivých částic v ideálním plynu nepodstatné.
Vlastnosti
Pomocí molární hmotnosti lze vypočítat hmotnost jedné částice látky
kde je Avogadrova konstanta.
