Sklovina
V dnešním článku se ponoříme do tématu Sklovina, otázky, která v poslední době vyvolala velký zájem. Sklovina, ať už na osobní, společenské nebo profesní úrovni, má významný dopad na naše životy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Sklovina, analyzujeme jeho důsledky, výzvy a možná řešení. Kromě toho prozkoumáme, jak se Sklovina vyvíjel v průběhu času a jeho relevanci dnes. Prostřednictvím holistického přístupu se budeme snažit lépe porozumět Sklovina a jeho vlivu na náš každodenní život. Připojte se k nám na této cestě a objevte více o Sklovina a jeho důležitosti v naší současné realitě!
Sklovina (latinsky: enamelum, email) je tvrdá (stupeň 5 podle Mohsovy stupnice tvrdosti) vnější vrstva korunky zubů. Kryje a chrání níže umístěné části zubu. Je asi z 98 % tvořená z anorganických solí (zejména fosforečnan vápenatý, resp. spíše hydroxyapatit) a jen z 2 % z organických látek (amelogeniny a enameliny) a vody. Je to nejtvrdší tkáň v těle obratlovců včetně člověka.[1] Evolučně pochází z kůže.[2] Embryonálně se sklovina zakládá z ektodermu na rozdíl od všech ostatních tkání zubu, v procesu tzv. amelogeneze.[3]
Popis
Sklovina má obvykle bělavou, namodralou nebo žlutavou barvu – přesný odstín závisí především na její tloušťce a stupni kalcifikace. Nejsilnější je sklovina na místech, kde je velice namáhána, tedy na řezacích plochách, kde může být tlustá až 2,5 mm. Na stejných místech také dosahuje sklovina vyšší tvrdosti.[3]
Onemocnění
Porucha, při níž je sklovina příliš tenká nebo neobsahuje dostatek vápníku, se nazývá amelogenesis imperfecta.[4]
Reference
- ↑ ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. : Scientia, 2003. S. 797.
- ↑ Uppsala University. Enamel evolved in the skin and colonized the teeth much later. phys.org . 2015-09-23 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b KOČOVÁ, Jitka. Histologie zubu . Dostupné online.
- ↑ Midgley, R. et al. (1993): Rodinná encyklopedie zdraví, nakl. Gemini, spol. s.r.o., Praha, z anglického originálu
