Dnes je Simonas Daukantas tématem, které stále přitahuje pozornost lidí všech věkových kategorií a zájmů. Svým významem v moderním světě se Simonas Daukantas stal bodem diskuse a debaty ve všech sférách společnosti. Od svého vlivu na populární kulturu až po vliv na politiku a ekonomiku se Simonas Daukantas ukázalo být tématem univerzálního zájmu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Simonas Daukantas a analyzujeme jeho důležitost v současném kontextu. Od svého vzniku až po dopad na různé aspekty každodenního života se Simonas Daukantas ukazuje jako komplexní a relevantní téma, které si zaslouží pečlivé prozkoumání.
Simonas Daukantas | |
---|---|
![]() Simonas Daukantas, obraz od Jonase Zenkevičiuse (kolem 1850) | |
Narození | 28. října 1793 Kalviai ![]() |
Úmrtí | 24. listopadujul. / 6. prosince 1864greg. (ve věku 71 let) Papilė, ![]() |
Povolání | spisovatel, etnograf, historik, lexikograf, překladatel |
Národnost | litevská |
Alma mater | Vilniuská univerzita |
Literární hnutí | osvícenství a preromantismus |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Simonas Daukantas, polsky Szymon Dowkont (28. října 1793, Kalviai - 6. prosince 1864, Papilė) byl litevský spisovatel, etnograf, historik, lexikograf a překladatel, jeden z klíčových představitelů litevského národního obrození.[1][2]
Pocházel z rodiny svobodných sedláků. V letech 1816-1822 studoval na univerzitě ve Vilniusu literaturu a svobodná umění, později politické vědy, roku 1822 získal titul magistra právních věd. Od roku 1826 působil působil v Rize v kanceláři generálního gubernátora, v letech 1835-1850 v Petrohradu v kanceláři ruského senátu, kde měl možnost studovat litevské archivní dokumenty. Roku 1850 se vrátil do Litvy a pět let žil u biskupa Motiejuse Valančiuse. Po upozornění od gubernátora na různá „protivládní“ témata v jeho dílech (litevské války s Rusy, sociální útlak, úplatkářství soudů atp.) žil pak raději na různých místech v Žemiatsku a od roku 1861 až do své smrti na faře v Papilé.[1][3]
Za svůj nejdůležitější úkol považoval Daukantas hledání pramenů dějin litevského národa, jejich zkoumání a psaní knih pro lid, pro jeho vzdělávání a zvyšování jeho sebeúcty a vědomí vlastní hodnoty. Pro Daukantase znamenalo zachování starého litevského jazyka základ pro přežití národa. Proto také napsal všechna svá díla v litevštině. Stal se autorem prvních dějin Litvy napsaných litevsky, přičemž jeho historické názory ovlivnil německý filozof Johann Gottfried Herder. Ideální stav společnosti viděl v dávných dobách, kdy se ještě neexistovalo nevolnictví, které považoval za nezákonné.[3]
Používal řadu pseudonymů, jako Jokyb Łaukys, K. V. Mylė, Jokūbas Laukys, Motiejus Šauklys, J. Devynakis, Jonas Girdenis, Jonas Raganius, Antanas Žeimys, Jonas Purvys nebo Antanas Vaineikis, aby vytvořil dojem, že je na Litvě hodně vzdělaných lidí.[3]
Sepsal rovněž litevsko-polský slovník a několik knih věnoval litevskému a žemiatakému folklóru. Psal též prózu, k nejslavnější dílům patří román Rubinaičio Peliūzės gyvenimas (Život Peliūzė Rubinaitise), který syžetem připomíná Robinsona Crusoe. Svá díla psal pod vlivem osvícenství a pod silným vlivem romantismu. Hojně též překládal a z různých jazyků přeložil řadu praktických knížek pro sedláky. Svá díla psal v litevštině, ovšem v žemiatském dialektu. Vytvořil řadu nových slov, která se stala součástí litevského jazyka, ale užíval též řadu archaismů, která chtěl do litevštiny vrátit, což však nebylo příliš úspěšné.[1][2]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simonas Daukantas na anglické Wikipedii.