Senzualismus

Téma Senzualismus upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Po desetiletí je Senzualismus předmětem debat, diskuzí a analýz v různých sektorech společnosti. Její vliv je citelný v politice, ekonomice, kultuře a každodenním životě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Senzualismus, od jeho původu a vývoje až po jeho dnešní dopad. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se ponoříme do různých perspektiv, které existují na Senzualismus, a do toho, jak tyto utvářely naše chápání a vnímání tohoto fenoménu.

Étienne Bonnot de Condillac (1715–1780): francouzský filozof, ekonom, psycholog, encyklopedista, katolický kněz a spisovatel patří mezi nejvýznamnější představitele senzualismu.

Senzualismus (z latinského sensus — smysl, počitek) je filosofický směr, který uznává počitky za jediný zdroj poznání.[1] Senzualismus je zvláštní formou empirismu.[2] a významný hlavně ve Francii 18. století.[zdroj?] Existuje senzualismus materialistický (Holbach, Helvétius, Feuerbach) a idealistický (George Berkeley, David Hume, Kant, Ernst Mach, Richard Avenarius, Bogdanov).[3]

Sensualismus je silně ovlivněn empirismem, zvláště dílem Johna Locka Rozprava o lidském rozumu (1690), kde se tvrdí, že původ všech našich idejí je v počitcích. Stejně jako empirismus se sensualismus vymezuje hlavně proti karteziánskému racionalismu a jeho vrozeným idejím, ale stejně tak proti Malebranchovi a Leibnizovi.

Nejvlivnějšími zástupci sensualismu jsou Étienne Bonnot de Condillac a Claude-Adrien Helvétius.

Sensualismus jde dále než Lockův empirismus: tvrdí nejen to, že neexistují vrozené ideje, ale že neexistují ani vrozené duševní schopnosti. Vjem a vědomí jsou ztotožněny.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sensualisme na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Stručný filosofický slovník, s. 443–444.
  2. ↑ Filozofický slovník: O-Z, s. 205.
  3. ↑ Stručný filosofický slovník, s. 444.

Literatura