Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny

Bosna a Hercegovina Bosnien und Herzegowina Bosna i Hercegovina ←  1878–1918  → vlajka znak
Geografie Bosna a Hercegovina, Rakousko-Uhersko
Hlavní město	Sarajevo
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Bosňáci, Srbové, Chorvati, Židé, Romové
Náboženství	sunnitský islám, srbské ortodoxní, římskokatolické, judaismus
Státní útvar
Státní zřízení	konstituční monarchie (od 1908 korunní země)
Mateřská země	Osmanská říše Osmanská říše (do 1908) Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (od 1908)
Státní útvary a území
Předcházející Bosenský vilájet Následující Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

Bosna a Hercegovina (srbochorvatsky Bosna i Hercegovina, turecky Bosna-Hersek, německy Bosnien und Herzegowina) byla mezi lety 1878 a 1908 osmanskou provincií (Bosenský vilájet). Pod rakousko-uherskou nadvládu se dostala v roce 1878 na základě usnesení Berlínského kongresu, který schválil okupaci bosenského vilájetu; ten oficiálně zůstal součástí Osmanské říše. O tři desetiletí později, v roce 1908, vyvolalo Rakousko-Uhersko bosenskou krizi formální anexí okupované zóny a vytvořením Kondominia Bosny a Hercegoviny pod společnou kontrolou Rakousko-Uherska.

V roce 1875 vypuklo v Hercegovině (v okolí obce Nevesinje) povstání, které bylo vyvoláno přehmaty turecké administrativy při vybírání daní a které vyvolalo tzv. Velkou východní krizi.^[1] Ve dnech 13. června až 13. července 1878 bylo na Berlínském kongresu, který tuto krizi řešil, dohodnuto že Bosnu a Hercegovinu dočasně vojensky obsadí a bude spravovat Rakousko–Uhersko. Dne 29. července 1878 rakousko–uherské vojsko (XIII. armádní sbor) pod velením generála Josipa Filipoviće, který měl vrchní velení nad celou vojenskou operací, překročilo na několika místech řeku Sávu a zahájilo vojenskou operaci k obsazení Bosny.

Generál Filipovič se svými jednotkami svedl několik bitev s bosenskými a osmanskými ozbrojenci (bitva u Maglaje, u Jajce či u Doboje). Po náročných pouličních bojích dobyl 19. srpna 1878 Sarajevo a převzal zde velení nově založené 2. armády.^[2] 31. července 1878 začal obsazovat Hercegovinu se svou divizí rakousko–uherský generál Stjepan (Stephan von) Jovanović, který dne 4. srpna 1878 vstoupil do Mostaru. Při okupaci Bosny a Hercegoviny se rakousko-uherská armáda setkávala s odporem místního muslimského obyvatelstva a i s odporem turecké armády. Obranu města Banja Luka proti tureckým vojskům řídil rakousko–uherský generálmajor českého původu Vojtěch Samec. Během okupace Bosny a Hercegoviny padlo téměř 10 tisíc rakousko–uherských vojáků. Rakousko–Uhersko dne 21. dubna 1879 uzavřelo s Osmanskou říší dohodu, kterou byla dokonaná okupace dodatečně uznána s tím, že Rakousko–Uhersku bylo přiznáno právo vojensky obsadit ještě Plevlji, Prijepolje a Bijelo Polje v Novopazarském sandžaku; formálně zůstávala nicméně Bosna stále tureckým svrchovaným územím.^[3]

Rakousko-Uhersko roku 1908 Bosnu a Hercegovinu anektovalo; proces přičleňování však nikdy nebyl dokončen, především vzhledem k následným událostem první světové války.

Bosna a Hercegovina se skládala z následujících jednotek, okruhů (a ty pak na chotáry). Správní dělení bylo převzato z dob Osmanské říše:

• Okrug Banja Luka (správním centrem Banja Luka)
• Okrug Bihać (správním centrem Bihać)
• Okrug Mostar (správním centrem Mostar)
• Okrug Travnik (správním centrem Travnik)
• Okrug Sarajevo (správním centrem Sarajevo)
• Okrug Zvornik/Donja Tuzla (správním centrem Donja Tuzla)

• 14. 8. 1876–8. 4. 1880 Leopold Friedrich von Hofmann
• 8. 4. 1880–4. 6. 1882 József Szlávy
• 4. 6. 1882–13. 7. 1903 Benjámin Kállay
• 14. 7. 1903–24. 7. 1903 Agenor Gołuchowski
• 24. 7. 1903–12. 2. 1912 István Burián
• 12. 2. 1912–7. 2. 1915 Leo von Bilinski
• 7. 2. 1915–28. 11. 1916 Ernest von Koerber
• 28. 11. 1916–2. 12. 1916 István Burián
• 2. 12. 1916–22. 12. 1916 Konrad Hohenlohe
• 22. 12. 1916–7. 9. 1918 István Burián
• 7. 9. 1918–4. 11. 1918 Alexander Spitzmüller
• 4. 11. 1918–12. 11. 1918 Paul Kuh-Chrobak

• 1878–1881 polní zbrojmistr Vilém Mikuláš Württemberský (1828–1896)
• 1881–1882 generál Hermann Dahlen von Orlaburg (1828–1887)
• 1882–1903 generál Johann von Appel (1826–1906)
• 1903–1907 generál Eugen von Albori (1838–1915)
• 1907–1909 generál Anton von Winzor (1844–1910)
• 1909–1911 generál Marijan Varešanin (1847–1917)
• 1911–1914 generál Oskar Potiorek (1853–1933)
• 1914–1918 generál Stjepan Sarkotić (1858–1939)

• 1882–1886 Fedor Nikolić (1836–1903)
• 1887–1904 Hugo Kutschera (1847–1909)
• 1904–1912 Isidor Benko (1846–1925)

Tato část článku potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

• Hercegovské povstání (1882)
• Rakousko-uherské tažení v Bosně a Hercegovině v roce 1878
• Bosenská krize
• Atentát na Františka Ferdinanda d'Este

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny na Wikimedia Commons

• Článek o bitvě u Maglaje na webu Náš region (2016)
• Vojenský historický ústav ČR
• Diplomová práce Cizincem ve službě – čeští úředníci v Bosně (FHS UK, 2020)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Korunní země Rakouska-Uherska
Předlitavsko Předlitavsko (země zastoupené v říšské radě)	České království, Dalmatské království, Bukovinské vévodství, Korutanské vévodství, Kraňské vévodství, Haličsko-vladiměřské království, Moravské markrabství, Rakouské arcivévodství (Rakousy pod Enží, Rakousy nad Enží), Vévodství Horní a Dolní Slezsko, Salcburské vévodství, Štýrské vévodství, Tyrolské okněžněné hrabství a Vorarlbersko, Rakouské přímoří (okněžněné hrabství Gorice a Gradiška, Markrabství Istrie, Terst)
Zalitavsko (země svatošpěpánské uherské koruny)	Uherské apoštolské království (Sedmihradské velkoknížectví1 a Srbské vojvodsví a Banát), Chorvatsko-slavonské království2, město Rijeka (corpus separatum)
Ostatní	Kondominium Bosna a Hercegovina3
1 od roku 1867 , 2 od roku 1868 , 3 od roku 1908