Oxid zlatitý

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Oxid zlatitý, který upoutal pozornost odborníků i nadšenců. Od svého dopadu na současnou společnost až po své historické kořeny byl Oxid zlatitý předmětem intenzivních debat a analýz. Na těchto stránkách prozkoumáme různé aspekty Oxid zlatitý, od jeho vlivu na populární kulturu až po jeho význam v akademické sféře. Doufáme, že prostřednictvím této prohlídky nabídneme úplný a podrobný pohled na Oxid zlatitý, který našim čtenářům umožní hlouběji porozumět tomuto fascinujícímu tématu.

Oxid zlatitý
krystalová struktura oxidu zlatitého
krystalová struktura oxidu zlatitého
Obecné
Systematický názevOxid zlatitý
Anglický názevGold(III) oxide
Německý názevGold(III)-oxid
Sumární vzorecAu2O3
Vzhledčervenohnědá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS1303-58-8
Vlastnosti
Molární hmotnost441,931 g/mol
Teplota rozkladu155 °C (-1/2 O2)
250 °C (-3/2 O2)
Hustota11,34 g/cm3
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		hydroxid draselný
roztok kyanidů
kyselina chlorovodíková
Součinitel tepelné vodivosti1,256 Wm−1K−1
Struktura
Krystalová strukturakrychlová
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−54,4 kJ/mol
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°80,0 kJ/mol
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid zlatitý (Au2O3) je nejstabilnějším z oxidů zlata, které v něm má oxidační číslo III. Je to červeno-hnědá tuhá látka. Je tepelně nestabilní, rozkládá se při 155 °C. Hydratovaná forma je mírně kyselá a rozpouští se v roztocích silných zásad, které pravděpodobně obsahují ion −.

Bezvodý Au2O3 může být připraven zahříváním hydratovaného Au2O3 v kyselině chloristé a chloristanem alkalického kovu při 250 °C a tlaku 30 MPa.

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid zlatitý na Wikimedia Commons
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle III.

Oxid hlinitý (Al2O3) • Oxid antimonitý (Sb2O3) • Oxid arsenitý (As2O3) • Oxid bismutitý (Bi2O3) • Oxid boritý (B2O3) • Oxid ceritý (Ce2O3) • Oxid chromitý (Cr2O3) • Oxid dusitý (N2O3) • Oxid erbitý (Er2O3) • Oxid gadolinitý (Gd2O3) • Oxid gallitý (Ga2O3) • Oxid holmitý (Ho2O3) • Oxid inditý (In2O3) • Oxid železitý (Fe2O3) • Oxid lanthanitý (La2O3) • Oxid lutecitý (Lu2O3) • Oxid měditý (Cu2O3) • Oxid niklitý (Ni2O3) • Oxid fosforitý (P4O6) • Oxid promethitý (Pm2O3) • Oxid rhoditý (Rh2O3) • Oxid samaritý (Sm2O3) • Oxid skanditý (Sc2O3) • Oxid stříbrno-stříbřitý (AgO2) • Oxid stříbřitý (Ag2O3) • Oxid terbitý (Tb2O3) • Oxid thallitý (Tl2O3) • Oxid thulitý (Tm2O3) • Oxid titanitý (Ti2O3) • Oxid wolframitý (W2O3) • Oxid vanaditý (V2O3) • Oxid ytterbitý (Yb2O3) • Oxid yttritý (Y2O3) • Oxid zlatitý (Au2O3) • Oxid chloritý (Cl2O3) • Oxid americitý (Am2O3)