Dnes chceme mluvit o Ovadja Eli. Je to téma, které v posledních letech upoutalo pozornost mnoha lidí a Ovadja Eli pokrývá širokou škálu aspektů od historie až po současnost. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Ovadja Eli, od jeho původu až po jeho dopad na moderní společnost. Ponoříme se do jeho kořenů, analyzujeme jeho vývoj v čase a prozkoumáme jeho význam pro dnešek. Ovadja Eli je téma, které nepochybně vyvolává velký zájem a diskusi, takže doufáme, že poskytneme jasnou a úplnou vizi.
Ovadja Eli עובדיה עלי | |
---|---|
![]() | |
náměstek ministra obrany | |
Ve funkci: 8. července 1991 – 13. července 1992 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Likud |
Narození | 22. května 1945 (79 let) Khanaqin, Irák |
Kneset | 11., 12., 13. |
Alma mater | Haifská univerzita |
Profese | politik, pedagog, manažer a chief executive officer |
Commons | Ovadia Eli |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ovadja Eli (hebrejsky: עובדיה עלי) je izraelský politik a bývalý poslanec Knesetu za stranu Likud.
Narodil se 22. května 1945 ve městě Khanaqin v Iráku. V roce 1950 přesídlil do Izraele. Sloužil v izraelské armádě, kde dosáhl hodnosti majora (Rav Seren). Vystudoval na Lifschitzově učitelském semináři, absolvoval biblická studia a bakalářský titul získal na Haifské univerzitě. Pracoval jako učitel. Hovoří hebrejsky a arabsky.[1]
V letech 1978–1991 působil jako starosta města Afula, byl členem sekretariátu strany Cherut, zasedal ve vedení stavební společnosti Amidar a ve vedení Židovské agentury. Byl školním inspektorem pro region severního Izraele.[1]
V izraelském parlamentu zasedl poprvé po volbách v roce 1984, do nichž šel za Likud. Byl členem výboru pro záležitosti vnitra a životního prostředí a finančního výboru. Předsedal podvýboru pro chudobu v Tel Mond. Opětovně byl zvolen ve volbách v roce 1988, znovu za Likud. Stal se členem výboru pro záležitosti vnitra a životního prostředí, zvláštního výboru pro status žen a finančního výboru. Předsedal zvláštnímu výboru pro změnu zákona o Galileji a výboru pro drogové závislosti. Mandát obhájil za stranu Likud také ve volbách v roce 1992. Byl pak náhradníkem ve finančním výboru. Zastával i vládní funkci, konkrétně post náměstka ministra obrany (v letech 1991–1992). V letech 1988–1996 působil i jako místopředseda Knesetu.[1] Ve volbách v roce 1996 nebyl zvolen.