V tomto článku se ponoříme do světa Ota Halama, tématu, které upoutalo pozornost mnoha lidí a v dnešní společnosti vzbuzuje velký zájem. V tomto směru prozkoumáme různé aspekty související s Ota Halama, od jeho historie a vývoje až po jeho dnešní dopad. Kromě toho budeme analyzovat možné důsledky a důsledky, které může mít Ota Halama v různých oblastech, a také názory a pohledy odborníků v oboru. Ota Halama je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným, a proto je nezbytné jej pečlivě prozkoumat a zamyslet se nad jeho důležitostí v dnešním světě.
doc. Mgr. Ota Halama, Th.D. | |
---|---|
![]() | |
Narození | 12. prosince 1974 (50 let)![]() |
Povolání | historik, vysokoškolský učitel, editor a církevní historik |
Alma mater | Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy (1993–1998) Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy (1998–2001) |
Témata | religionistika, dějiny křesťanství, Reformace a editace |
Ocenění | Cena Josefa Hlávky |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ota Halama (* 12. prosince 1974, Chlumec nad Cidlinou) je český církevní historik, vysokoškolský učitel na katedře církevních dějin Evangelické teologické fakulty UK, editor textů osobností české a evropské reformace; badatelsky se věnuje české reformaci a jejímu historickému kontextu, okrajově také religionistice, otázce židovsko-křesťanských vztahů v minulosti.[1][2]
Po maturitě na pražské strojní průmyslové škole (1993)[3] nastoupil ke studiu na Evangelickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1993–98), kde roku 2001 obhájil svou doktorskou práci "Otázka svatých v české reformaci: její proměny od doby Karla IV. Do doby české konfese"[4] a kde od roku 2002 akademicky působí. V roce 2003 mu byla za tuto práci udělena Cena Josefa Hlávky. Od roku 2013 byl zvolen mezi fellows pražského Centra medievistických studií.[5] Docentem evangelické teologie s působením na zmíněné katedře byl jmenován počátkem roku 2019.[6]
Pedagogická, vědecká a publikační činnost Oty Halamy vychází především ze studia dosud needitovaných pramenů české reformace.[5] Na tomto základě se pokouší nově popsat jak vlastní dějiny české reformace, tak také myšlení jejích vybraných představitelů (zástupným příkladem může být monografe Svatý Jan Hus[7] z r. 2015). Podstatnou součástí jeho práce jsou však i komentované edice dobových textů (díla Jakoubka ze Stříbra, Martina Lupáče, Mikuláše Konáče z Hodíškova, Bohuslava Bílejovského, Martina Luthera, Jana Blahoslava, Tobiáše Závorky Lipenského aj.).[3]
Konečně je důležitým znakem jeho práce vzájemná spolupráce s řadou především mimofakultních kolegů a zájem o prohloubení interdisciplinárního dialogu.[3]