Dnes je Muzeum Otokara Březiny tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. S rozvojem technologií a globalizací se Muzeum Otokara Březiny stal základním aspektem v každodenním životě mnoha jednotlivců, který ovlivňuje různé aspekty, jako je společnost, ekonomika, politika a kultura. To je důvod, proč je nezbytné ponořit se hlouběji do studia a analýzy Muzeum Otokara Březiny, abychom lépe porozuměli jeho dnešnímu vlivu a dopadu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Muzeum Otokara Březiny, od jeho historického původu až po jeho implikace v současném světě, s cílem poskytnout komplexní a aktualizovanou vizi tohoto velmi relevantního tématu.
Muzeum Otokara Březiny | |
---|---|
![]() Muzeum Otokara Březiny | |
Údaje o muzeu | |
Stát | ![]() |
Město | Jaroměřice nad Rokytnou |
Adresa | Březinova 46, Jaroměřice nad Rokytnou |
Zakladatel | Společnost Otokara Březiny |
Založeno | 1932 |
Uzavřeno | 50. léta 20. století |
Zaměření | Osobnost Otokara Březiny |
Původní účel budovy | byt Otokara Březiny |
Vyhledávané exponáty | byt Otokara Březiny |
Kód památky | 34751/7-2688 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Zeměpisné souřadnice | 49°5′47,96″ s. š., 15°53′26,06″ v. d. |
Webové stránky | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Muzeum Otokara Březiny je muzeum v Jaroměřicích nad Rokytnou, nachází se v domě pekaře Vlčka na ulici Březinova čp. 46.[1]
Dnešní budovu muzea Otokar Březina obýval od roku 1913 až do své smrti v roce 1929. Po pohřbu Otokara Březiny se v prostorách domu pekaře Vlčka (nynější budova muzea) sešlo několik přátel Březiny a dohodli se, že v těchto prostorách zřídí památník Otokara Březiny. Mezi přáteli byli František Bílek, Jakub Deml, E. Lakomá, M. Lukšů, profesor Jech a další. V roce 1930 byla na domě odhalena pamětní deska právě od Františka Bílka a správu nad novým památníkem v roce 1932[2] převzala Společnost Otokara Březiny v čele s Ferdinandem Höferem.
Muzeum fungovalo i za druhé světové války, byly však schovány některé památky, například fotografie ze setkání s T. G. Masarykem a překlady knih židovských autorů. Po druhé světové válce byl dům vykoupen Městským národním výborem Jaroměřice a město jej tak získalo do své správy. V padesátých letech byly spolky rušeny a zrušena byla i Společnost Otokara Březiny, muzeum tak přešlo do správy MěNV. Památky byly odvezeny do třebíčského muzea a budova památníku chátrala. Později hrozilo i zřícení budovy a až po zásahu brněnských památkářů se začalo dále jednat o opětovném zprovoznění muzea.[3]
Po revoluci v roce 1989 došlo k rekonstrukci budovy a muzeum bylo po finanční pomoci např. Nadace Charty 77 znovu otevřeno k 125. výročí narození Otokara Březiny, tj. 11. září 1993. O znovuotevřené muzeum se stará obnovená Společnost Otokara Březiny. V roce 2005 se dům, ve kterém muzeum sídlí, stal kulturní památkou České republiky. V roce 2011 byla u muzea otevřena Zahrada symbolů věnovaná Karlu Čapkovi.[4]
Muzeum od roku 1993 nebylo rekonstruováno, dům byl poškozen od průjezdů po blízké silnici a na domě se objevily praskliny. Dům tak je mezi lety 2017 a 2018 v rekonstrukci, investorem je město Jaroměřice nad Rokytnou a Kraj Vysočina. Budou opraveny sítě, budova i střecha domu. Muzeum by mělo být otevřeno v září roku 2018, kdy by se Otokar Březina dožil 150 let.[5]
V roce 2019 v muzeu proběhla výstava žáků Josefa Kapinuse.[6] V roce 2022 byla v muzeu uvedena výstava k 60. výročí od úmrtí Jana Zahradníčka, tu dva roky připravoval Radovan Zejda.[7] K výročí 155 let od narození Otokara Březiny byl v zahradě domu vysazen strom[8] a u něj v roce 2024 byla odhalena pamětní deska Otokarovi Březinovi.[9]
V muzeu jsou otevřena dvě patra, v přízemí je zázemí muzea a studijní muzejní knihovna. Před knihovnou jsou vitríny pro pořádání kratších tematických výstav a expozice k historii muzea a Společnosti Otokara Březiny. V prvním patře je zachovalý byt Otokara Březiny s nábytkem, obrazy, grafikami a dalšími artefakty. Součástí muzea jsou také vitríny s dokumenty a dalšími památkami. Muzeum je otevřeno od dubna do konce října, knihovna je otevřena po celý rok.