V dnešním článku budeme hovořit o Mudroslovné knihy, tématu, které je v poslední době obzvláště aktuální. Mudroslovné knihy je téma, které vzbudilo zájem odborníků i laické veřejnosti, vyvolává diskuse a podněcuje k reflexi. V průběhu let byl Mudroslovné knihy předmětem studia, analýz a sporů, což vedlo k většímu porozumění a povědomí o jeho důležitosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Mudroslovné knihy, od jeho původu a vývoje až po jeho dopad na společnost a jeho význam dnes. Kromě toho prozkoumáme různé pohledy a názory na Mudroslovné knihy s cílem poskytnout úplný a obohacující přehled tohoto fascinujícího tématu.
Jako mudroslovné knihy se označuje několik knih Starého zákona. Mudroslovné knihy, často označované i jako naučné, poučné, sapienciální či sapienční (lat. sapientia znamená „moudrost“) představují prostřední část křesťanského starozákonního kánonu (mezi knihami dějepisnými a prorockými) a od ostatních knih Starého zákona se liší především tím, že obsahují nejméně odkazů na izraelskou tradici a jsou spíše obecného, „všelidského“ charakteru. Mají také mnoho paralel v dobové mimoizraelské literatuře.
Mezi mudroslovné knihy se počítají:
Po vzoru starozákonního dělení knih na dějepisné, mudroslovné a prorocké se lze setkat i s obdobným dělením novozákonních knih. V tom případě se za poučné knihy považují všechny listy (celkem 21), tedy všechny knihy s výjimkou evangelií, Skutků apoštolů (což jsou dějepisné knihy) a Zjevení sv. Jana (což je jediná novozákonní „prorocká“ kniha).