V tomto článku budeme analyzovat vše, co souvisí s Kniha Moudrosti. Od jeho vzniku a vývoje až po jeho dopad na dnešní společnost. V průběhu historie hrál Kniha Moudrosti zásadní roli v různých aspektech každodenního života a ovlivňoval lidi všech věkových kategorií a sociálních vrstev. Prostřednictvím různých přístupů a perspektiv prozkoumáme mnoho aspektů Kniha Moudrosti a také jeho dopad na kulturu, ekonomiku, politiku a technologie. Kromě toho prozkoumáme současné názory a debaty kolem Kniha Moudrosti a také možné budoucí projekce, které by se mohly objevit v souvislosti s tímto tématem, které je v současné společnosti tak aktuální.
Kniha Moudrosti | |||
---|---|---|---|
![]() Titulní list Knihy Moudrosti v rukopise Codex Gigas | |||
Původní název | Σοφία Σαλωμῶνος | ||
Jazyk | koiné | ||
Předchozí a následující dílo | |||
| |||
![]() | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kniha Moudrosti (latinsky Liber Sapientiae, někdy také Moudrost Šalomounova, řecky Σοφια Σαλωμωνος) je jedna z deuterokanonických knih Starého zákona, která byla sepsána v 1. století př. n. l. pod vlivem antického mudrosloví. Zásadní je především koncept Moudrosti, jakožto zprostředkující bytosti mezi Bohem a světem.
Řecký název i verše 9,7nn[ujasnit] knihu přímo připisují králi Šalomounovi, je však jisté, že ve skutečnosti byla sepsána až v 1. století př. n. l. v době helénismu, a to zřejmě v Egyptě.[1] V Egyptě totiž žila významná židovská komunita, která přeložila Starý zákon z hebrejštiny do řečtiny. K překladům byly navíc připojeny i spisy psané v řečtině, čímž vznikla Septuaginta.
Jednou ze zmíněných řeckých knih byla i Moudrost Šalomounova, která měla odpovědět výzvě antického mudrosloví a představit vlastní Knihu Moudrosti, ve které se snaží židovský autor pohanům dokázat, že Hospodinova moudrost předčí moudrost všech národů, a zároveň posílit sebevědomí Židů žijících mezi pohanskými národy.
Později byla kniha přeložena do latiny a do své Vulgáty ji přijal i Hieronymus.
Obsah knihy lze rozdělit do tří částí:[2]
Pro vývoj židovské filosofie je významná především myšlenka Moudrosti, jež vznikla na základě dobových spekulací o hypostasích, tj. zprostředkujících bytostech mezi Bohem a světem. Moudrost tak představuje Boží pomocnici, učitelku lidstva, dech Boží moci. Spis nese jasné stopy dualismu: Bůh je světu natolik vzdálený, že je potřeba zprostředkující bytosti (zde Moudrosti). Zároveň však kniha zůstává pevně zakotvena v židovském monoteismu a staví se proti modloslužbě a mravní uvolněnosti.[3]