Miloslav Moulis

V dnešním světě je Miloslav Moulis téma, které vyvolává velký zájem a debaty v různých oblastech. Po léta byl Miloslav Moulis zdrojem fascinace a studia. V současné době význam Miloslav Moulis nabyl nové role díky nedávným pokrokům a objevům v této oblasti. Ať už z vědeckého, sociálního, technologického nebo kulturního hlediska, Miloslav Moulis je tématem, které nadále vzbuzuje zvědavost a vyvolává řadu otázek. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty a aspekty související s Miloslav Moulis s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi tohoto tématu, které je dnes tak aktuální.

Miloslav Moulis
Narození30. dubna 1921
Praha
Úmrtí25. března 2010 (ve věku 88 let)
Praha
Povolánínovinář, spisovatel, redaktor a historik
OceněníCena Egona Erwina Kische (2005)
Cena Egona Erwina Kische (2010)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miloslav Moulis (30. dubna 1921, Praha – 25. března 2010, Praha),[1] byl český novinář, autor literatury faktu, historik, bojovník proti nacismu, bývalý vězeň v koncentračním táboře Buchenwald a člen komité přeživších tohoto tábora.[2]

Život

Miloslav Moulis byl vychováván ve vlasteneckém duchu a už od mládí chtěl být novinářem. Jeho otec byl za německé okupace zatčen za spoluúčast v ilegální organizaci V boj a v říjnu 1943 byl popraven.[3]

Miloslav byl v té době studentem plzeňského gymnázia, kde spolu s několika studenty založil spolek Národní hnutí pracující mládeže. Uskupení fungovalo asi rok, když několik jeho členů uprchlo do zahraničí s plánem zapojit se do zahraničního odboje. Zbylí studenti byli v květnu 1940 zatčeni gestapem. Miloslav Moulis byl nacistickým Lidovým soudem odsouzen na dva a půl roku vězení. Zadržován byl v káznici Ebrach v Bavorsku a potom v káznici v Ambergu. Propuštěn byl na konci roku 1942.[4]

Už v březnu 1943 byl ale zatčen znovu. Z plzeňského gestapa byl odvezen do Malé pevnosti Terezín a následně do koncentračního tábora v Osvětimi. Odtud byl ale záhy transportován do německého Buchenwaldu. Dostal vězeňské číslo 15941 a pracovní přidělení do táborové kanceláře. Zároveň se ale v táboře stal i členem místní české odbojové skupiny. V Buchenwaldu zažil dne 11. dubna 1945 osvobození tábora.[5]

Vrátil se do osvobozeného Československa a začal působit jako novinář (Družstevní noviny, Československý horník, Československé odbory aj.). V druhé polovině padesátých let v něm postupně dozrálo odhodlání publicisticky se více věnovat zpracování nacistického teroru. Jeho prvním příspěvkem byla v tomto směru kniha To byl Buchenwald (1957), ve které využil i své vlastní zkušenosti.

Na konci padesátých let začal působit jako politický pracovník v tiskovém oddělení Ústředního výboru KSČ. Setrval zde do roku 1963, kdy dostal možnost pracovat v Ústavu dějin KSČ, aby zde mohl dokončit svoji knihu o působení mládeže v protektorátním odboji, což bylo jeho druhý důležitý příspěvek k dokumentaci nacistického teroru. Současně se stal členem autorského kolektivu Československý výbor pro dějiny protifašistického odboje, který měl v plánu zpracovat dějiny čs. odboje.

Jako výzkumný pracovník ústavu a s publikačními zkušenostmi, dostal následně v roce 1966 nabídku od Ludvíka Svobody, aby spolu s dvěma dalšími kolegy působil jako rešeršér a ghostwriter[6] na tvorbě prezidentových nových pamětí. První díl necenzurovaných pamětí se ještě podařilo prosadit do tisku. S názvem Cestami života byly vydány roku 1971 a měly úspěch.[7] V přípravě druhého dílu už se však už z politických důvodů pokračovat nedalo. Pracovní skupina byla v roce 1970, resp. 1971 rozpuštěna.[8] Moulis následně začal pracovat v Československém svazu protifašistických bojovníků.

Až do konce svého života se podílel na tvorbě knih s protifašistickou tematikou a související popularizaci.[9][10] Byl spoluzakladatelem a členem Klubu autorů literatury faktu.[11]

Knižní publikace (výběr)

  • Moulis, Miloslav: To byl Buchenwald. Příspěvek k historii koncentračního tábora Buchenwaldu. Naše vojsko, Praha 1957.
  • Moulis, Miloslav: Na první výzvu. Z historie odboje mládeže proti okupantům v letech 1939–1945. Mladá fronta, Praha 1961.
  • Moulis, Miloslav: Mládež proti okupantům. Nakladatelství Svoboda, Praha 1966.
  • Moulis, Miloslav – Tomášek, Dušan: Život plný nenávisti. K. H. Frank. Mladá fronta, Praha 1977.
  • Moulis, Miloslav: Sto dní na vrcholu moci. Mladá fronta, Praha 1987.
  • Moulis, Miloslav: Vlaky do neznáma. Akcent, Třebíč 2001.
  • Moulis, Miloslav – Tomášek, Dušan: K. H. Frank. Vzestup a pád karlovarského knihkupce. 2., rozšířené vydání. Epocha, Praha 2003.
  • Moulis, Miloslav: Z mých vzpomínek. Národní archiv, Praha 2016.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Databáze národních autorit NK ČR, Národní knihovna ČR.
  2. ↑ MOULIS, Miloslav. Z mých vzpomínek. Praha: Národní archiv, 2016. 279 s. ISBN 978-80-7469-052-5. S. 102–104. 
  3. ↑ Moulis vzdal knihou hold otci, jenž se obětoval pro vlast, Deník.cz, 2010-01-27.
  4. ↑ Miloslav Moulis, Paměť národa.
  5. ↑ Bývalý vězeň z Buchenwaldu: Co bylo nejdůležitější? Být mladý a zdravý, Deník.cz, 2007-10-04.
  6. ↑ Ludvík Svoboda mi říkal synku, Rozhovor s vojenským historikem a autorem literatury faktu Karlem Richterem, Festival spisovatelů Praha, 2008-02-22.
  7. ↑ Co je a co není ghostwriting? Kdo je a kdo není ghostwriter?, ResearchWriter.cz, 2016-09-29.
  8. ↑ MOULIS, Miloslav. Z mých vzpomínek. Praha: Národní archiv, 2016. 279 s. ISBN 978-80-7469-052-5. S. 135–176. 
  9. ↑ Miloslav Moulis a Roman Cílek vydali knihu Sto hodin, kdy umírala republika, Novinky.cz, 2009-03-17.
  10. ↑ Potíže s dějinami. Teorie „co by kdyby“ jsou obrovským omylem, Médium.cz, 2024-08-27.
  11. ↑ MOULIS, Miloslav. Z mých vzpomínek. Praha: Národní archiv, 2016. 279 s. ISBN 978-80-7469-052-5. S. 237. 

Literatura

Externí odkazy