Milada Paulová

Dnes je Milada Paulová vysoce aktuální téma, které získalo velký význam v různých oblastech společnosti. Význam Milada Paulová spočívá v jeho dopadu na každodenní život lidí a také v jeho vlivu na globální rozhodování. V tomto článku prozkoumáme důsledky Milada Paulová do hloubky, analyzujeme jeho příčiny, účinky a možná řešení. Od svého vzniku až po současnou situaci byl Milada Paulová předmětem diskusí a úvah a hrál klíčovou roli při utváření světa, ve kterém žijeme. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se pokusíme osvětlit různé aspekty kolem Milada Paulová s cílem poskytnout našim čtenářům kompletní a aktualizovanou vizi tohoto velmi relevantního tématu.

Prof. Milada Paulová
Narození2. listopadu 1891
Loukov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. ledna 1970 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov v Loukově
Povolánívysokoškolská učitelka, historička a pedagožka
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématabyzantologie a balkanistika
VlivyJaroslav Bidlo
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milada Paulová (2. listopadu 1891 Loukov[1] – 17. ledna 1970 Praha) byla česká historička a byzantoložka, první žena, která získala právo přednášet na univerzitě, první docentka a profesorka v Československu.[2]

Život

Narodila se do rodiny cukrovarnického úředníka Františka Paula a jeho manželky Anny, rozené Bernardové.[1] Tři roky po narození přišla o matku. Od malička trpěla tuberkulózou, se kterou bojovala celý život. V roce 1904 se s otcem přestěhovala do Prahy,[3] kde začala navštěvovat střední školu. Po soukromé přípravě složila maturitu na Akademickém gymnáziu v Praze jako externistka. V roce 1913 vstoupila na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. V lednu 1918 byla promována na doktorku filozofie.[4]

Na počátku dvacátých let rok a půl studovala v Jugoslávii, kde mimo jiné navštěvovala přednášky tamějších profesorů Stanoje Stanojeviće, Čoroviće a dalších. Jejím hlavním úkolem ale bylo sebrat písemný a ústní materiál k dějinám jihoslovanského a také českého odboje. Na základě těchto materiálů po návratu napsala několik cenných prací. Za nejdůležitější, Jugoslavenski odbor. Povijest jugoslavenské emigracije za svjetskog rata od 1914.-1918., byla navržena na docentku. Kolokvium a přednášku na zkoušku absolvovala v roce 1925 a stala se první docentkou Karlovy univerzity;[5] byla první ženou v Československu, která získala právo přednášet na univerzitě.[2]

Svému celoživotnímu dílu se věnovala i v dalších letech, kdy vznikly knihy Kongres potlačených národností Rakouska-Uherska v Římě roku 1918, Jihoslovanský odboj a česká Maffie (díl 1), Masaryk a Jihoslované, Dějiny Maffie: odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války 1914–1918 a další drobné články.

V roce 1935 byla jmenována mimořádnou profesorkou[6] a po druhé světové válce řádnou profesorkou s účinností od 28. října 1939. Stala se tak první profesorkou v Československu. Po druhé světové válce se zaměřila především na byzantologii, ke které ji vedl její učitel Jaroslav Bidlo.

Deska na hrobě Milady Paulové, spolu s deskou matky, otce a „adoptivní matky“

Dílo o vnitřním odboji zakončila až na sklonku života, na konci šedesátých let, knihou Tajný výbor Maffie a spolupráce s Jihoslovany v letech 1916–1918.

Cena Milady Paulové

V roce 2009 byla Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR ustanovena cena Milady Paulové, která je každoročně udílena ve spolupráci s Národním kontaktním centrem – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Loukov
  2. ↑ a b Stala se první docentkou, otevřela dveře ženám. Paulová proměnila českou akademii
  3. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 445, obraz 209, Paul Franz
  4. ↑ Promoce. Národní politika. 22. 1. 1918, s. 4. Dostupné online. 
  5. ↑ První docentka Karlovy university. Národní listy. 14. 5. 1925, s. 4. Dostupné online. 
  6. ↑ První mimořádná profesorka. Národní politika. 6. 10. 1935, s. 3. Dostupné online. 

Literatura

  • BRÁDLEROVÁ, Daniela. Milada Paulová: první česká profesorka: Mezi soudobými dějinami a byzantologií. Vydání první. vyd. Praha: Masarykův ústav a archiv AV ČR, 2023. 377 s. ISBN 978-80-88304-73-9. 

Externí odkazy