Maxmilián Pirner

V dnešním světě hraje Maxmilián Pirner zásadní roli v našich životech. Od svého dopadu na společnost až po svůj vliv na kulturu, Maxmilián Pirner má významný dopad na různé aspekty každodenního života. Jak se neustále posouváme do 21. století, Maxmilián Pirner nadále přitahuje pozornost lidí všech věkových kategorií, pohlaví a prostředí. V tomto článku prozkoumáme roli, kterou Maxmilián Pirner hraje v naší moderní společnosti, analyzujeme její důsledky a význam ve vztahu k různým kontextům a historickým momentům.

Maxmilián Pirner
prof. Maxmilian Pirner
prof. Maxmilian Pirner
Narození13. února 1854
Sušice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. dubna 1924 (ve věku 70 let)
Praha-Smíchov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř, pedagog, vysokoškolský učitel, učitel, ilustrátor a výtvarník
DětiKarel Pirner
PříbuzníMiroš Pirner (vnuk)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Autoportrét, 1890
Pamětní deska v Sušici

Maxmilián Pirner, křtěný Daniel Karel (13. února 1854 Sušice[1] – 2. dubna 1924 Praha-Smíchov[2]) byl český malíř, ilustrátor a kreslíř období akademismu a symbolismu, profesor pražské Akademie výtvarných umění.

Život

Narodil se v rodině soudního rady Jana Pirnera v domě čp. 36 v Sušici. V letech 1872 až 1874 studoval monumentální malbu na pražské Akademii výtvarných umění u Josefa Matyáše Trenkwalda, za kterým pak odešel roku 1875 na vídeňskou Akademii. V Trenkwaldově ateliéru zůstal do roku 1879 a s jeho podporou podnikl roku 1878 studijní cestu do Mnichova. Roku 1880 maloval v Alpách, roku 1883 navštívil Itálii.

Do roku 1887 žil s manželkou převážně ve Vídni, vystavoval zde například na 1. výstavě skupiny Wiener Sezession. Roku 1887 byl povolán vyučovat na Akademii výtvarných umění v Praze žánrovou malbu. V roce 1896 byl jmenován profesorem a vedl ateliér figurální malby. V letech 1898, 1905–1906, 1907–1908 a 1911–1912 byl rektorem Akademie. Od roku 1890 byl členem Krasoumné jednoty a mimořádným členem České královské akademie, od roku 1899 členem Jednoty umělců výtvarných (JUV). Jako pedagog byl velmi oblíbený a ovlivnil dvě generace žáků Akademie.[3]

Urna Maxmiliána Pirnera byla spolu s urnou manželky Josefy uložena v kolumbáriu Husova sboru ve Zbraslavi.[4]

Rodinný život

Dne 24. září 1894 se v Praze oženil s Josefou Pintzovou (1867–1942). Manželé Pirnerovi měli tři děti;[5] syn Karel Pirner byl spisovatel a technik. Jedním z pravnuků je grafik a malíř Martin Hodek .

Dílo

Jeho tvorba byla inspirována filozofií (Diogenes, Život, láska nenávist a smrt), literaturou (v níž se pohyboval od ilustrací klasického románu a alegorií přes mytologie až k pohádkovým námětům neoromantismu), po formální stránce dospěl v prvním vrcholu tvorby k monumentální akademické malbě a po ní více tíhl ke komorní tvorbě ve stylu symbolismu a secese. Jeho díla se vyznačují fantazií, ironií i sarkasmem. Svým oblíbeným tématům zůstával věrný až do pozdního věku, kdy se stáhl do ústraní.

  • rané ilustrace knih: Lenau, Heinrich Heine, Lessing
  • ilustrace pro časopisy: Ver Sacrum, Zlatá Praha, aj. – dával přednost kresbě před malbou
  • Náměsíčná (Somnambula), 1878 (NG)
  • cyklus ilustrací k báji o Hansi Heilingovi
  • cyklus pastelů Démon láska 1883–1884
  • Pohádka o hlavě Pallas Athény
  • Uměleckohistorická bajka
  • Diogenes a sud, 1893
  • Víly u pramene 1895 (NG)
  • triptych Život, láska, nenávist a smrt 1880–1896
  • Finis (Konec všedních věcí), 1887
  • Homo homini lupus (Člověk člověku vlkem, Ukřižovaná) kvaš, 1901, in memoriam Arthura Schopenhauera[6]
  • Hekaté, 1901
  • Živá voda – Gulliver v zemi skřítků, 1910[7]
  • Alegorie krásy a lásky, 1913[8]
  • Kraj lesa, 1880-1890
Rodný dům v Sušici

Galerie

  • V rozkvětu (1883–84)
    V rozkvětu (1883–84)
  • Konec všech věcí (1887)
    Konec všech věcí (1887)
  • Hekaté (1901)
    Hekaté (1901)
  • Černá Káča (1895)
    Černá Káča (1895)
  • Gulliver mezi skřítky (1910)
    Gulliver mezi skřítky (1910)
  • Alegorie
    Alegorie
  • Kraj lesa (1880 -1890)
    Kraj lesa (1880 -1890)

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Sušice
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu při kostele sv. Václava na pražském Smíchově
  3. ↑ abART: profesor Maxmilián Pirner
  4. ↑ Otec a maminka. Pestrý týden. 12. 2. 1944, s. 5. Dostupné online. 
  5. ↑ Soupis pražského obyvatelstva, Pirner Maxmilian
  6. ↑ Aukce 2019
  7. ↑ Aukce
  8. ↑ Aukce 2014

Literatura

  • Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění díl II., N–Ž, Academia Praha 1995, s. 615–616.
  • Prahl Roman, Maxmilián Pirner (1854–1924), Katalog výstavy NG Praha 1987
  • Matějček Antonín, Soubor díla Maxe Pirnera, 78. a 79. výstava SVU Mánes, Praha 1924
  • Šuman V., Maxmilián Pirner 1854–1924, Praha 1924

Externí odkazy