Marie Sobková

V dnešním článku se ponoříme do fascinujícího světa Marie Sobková. Naučíme se základní aspekty Marie Sobková a jeho dopad na naše životy. Prozkoumáme jeho historii, vývoj a význam v dnešní společnosti. Kromě toho se dozvíme o různých perspektivách a teoriích souvisejících s Marie Sobková, stejně jako o možných budoucích důsledcích. Prostřednictvím komplexní analýzy se pokusíme hlouběji porozumět Marie Sobková a jeho významu v dnešním světě. Připravte se na cestu objevování a znalostí o Marie Sobková!

Marie Sobková
Rodné jménoTrösterová
Narození6. července 1902
Vrbičany u Lovosic;
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 40 let)
Koncentrační tábor Mauthausen;
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopravena zastřelením
Bydliště
Vzdělánínedokončená vysokoškolská studia medicíny
Povolánížena v domácnosti
OceněníČeskoslovenský válečný kříž 1939 Československý válečný kříž 1939 (1947)
Nábož. vyznánířímskokatolické
ChoťMUDr. Soběslav Sobek (1897–1942)
Rodiče
  • Václav Tröster;
  • Marie Trösterová
Příbuzníbratr: František Tröster
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Její manžel MUDr. Soběslav Sobek

Marie Sobková, rozená Trösterová (6. července 1902 Vrbičany u Lovosic – 24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) patřila za protektorátu spolu se svým manželem MUDr. Soběslavem Sobkem[1][2] mezi členy domácího protiněmeckého odboje a mezi podporovatele parašutistů výsadku Anthropoid.

Život

Rodinné zázemí, studia, sňatek

Maie Sobková se narodila jako Marie Trösterová 6. července 1902 ve Vrbičanech u Lovosic[2][3] do rodiny Václava Tröstera a Marie Trösterové a měla ještě další dva sourozence.[4] Během svých studií na lékařské fakultě, které ale nedokončila,[1][2][3] se Marie seznámila se svým budoucím manželem Soběslavem Sobkem,[p. 1] který v roce 1924 studium na lékařské fakultě University Karlovy v Praze dokončil a stal se specialistou na léčení tuberkulózy a dalších plicních chorob.[4][6][p. 2] Po sňatku Marie Trösterová (resp. Sobková) přijala roli ženy v domácnosti.[1][3][4] Oba manželé Sobkovi byli římskokatolického vyznání.[4] Po skončení Soběslavova lékařského studia následovala Marie svého manžela, který působil na různých místech Moravy a Slovenska[4][p. 3] až jej nakonec jeho profese zavedla do Vysokých Tater.[6]

Z Vyšných Hágů do Prahy

V lednu 1936 byl MUDr. Soběslav Sobek jmenován prvním ředitelem plicního sanatoria Svazu nemocenských pojišťoven ve vysokotatranské osadě Vyšné Hágy[6] na Slovensku v oblasti Štrbského plesa.[4] To už probíhala od podzimu 1934 vlastní stavba rozsáhlého areálu sanatoria, na jehož projektu se Soběslav podílel především sdílením svých osobních zkušeností získaných návštěvami podobných evropských ústavů.[4] Areál plicního sanatoria s provozními budovami a léčebnými prostory ve Vyšných Hágách byl dokončen v roce 1941, ale jeho slavnostní otevření se odehrálo již bez přítomnosti manželů Sobkových, kteří se (po zániku Československa v březnu 1939) byli nuceni přestěhovat do Prahy,[6] kde bydleli nejprve na Loretánském náměstí číslo 7 a od 5. ledna 1940 pak v činžovním domě v Italské ulici číslo 25 na pražských Vinohradech.[4][8] V Praze se Soběslav stal zaměstnancem plicního ambulatoria pražského Ústředního svazu nemocenských pojišťoven a současně vykonával funkci člena Ústředního výboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze.[4][5]

  • Sanatorium ve Vyšných Hágách na dobových pohlednicích
  • Bydliště manželů Sobkových v Praze
  • Loretánské náměstí 100/7, 118 00 Praha 1 - Hradčany
    Loretánské náměstí 100/7, 118 00 Praha 1 - Hradčany
  • Italská 36/25, 120 00 Praha 2 - Vinohrady
    Italská 36/25, 120 00 Praha 2 - Vinohrady

Kontakty Soběslava Sobka

A byla to právě funkce člena Ústředního výboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze, prostřednictvím níž se MUDr. Soběslav Sobek seznámil a spřátelil s úředníkem Československého červeného kříže Petrem Fafkem;[3][8] předsedou Zemského sboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze MUDr. Karlem Svěrákem;[1][2][3] členem Masarykovy ligy proti tuberkulóze (a revizorem účtů) Janem Sonnevendem;[1][2][3] s ředitelem Ústředního svazu nemocenských pojišťoven JUDr. Jiřím Pleskotem; vedoucím úředníkem Ústřední sociální pojišťovny JUDr. Františkem Slavíčkem a generálním tajemníkem Masarykovy ligy proti tuberkulóze MUDr. Janem Včelákem.[4][5][7]

Odbojová činnost

Po okupaci Čech, Moravy a Slezska hitlerovským Německem a po nastolení protektorátu (15. března 1939) se výše uvedení přátelé, jakož i Soběslav Sobek s manželkou, zapojili do aktivního protiněmeckého odboje.[4] Po příchodu parašutistů z výsadku Anthropoid (společně s výsadkem Silver A a Silver B) v noci 29. prosince 1941 do protektorátu pak titíž odbojáři začali aktivně a všestranně podporovat i výsadkáře.[2][3][4][8]

Při útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (dopoledne 27. května 1942) byl rotmistr Jan Kubiš při explozi granátu lehce zraněn v obličeji (nad levým okem). S určitými těžkostmi se dostal ke svému zaparkovanému jízdnímu kolu (zapůjčenému od rodiny Smržových z Vysočan), nasedl na něj a spěchal z místa činu. Zraněnou tvář si kryl rukou, špatně viděl a na rohu nedaleko od libeňské sokolovny lehce srazil chodkyni Anežku Rožkovou. Při střetu spadl z kola, ještě více krvácel, ale opět nasedl na velociped a dál pokračoval v jízdě Primátorskou ulicí dolů do Staré Libně. U libeňské prodejny firmy Baťa na Primátorské třídě opřel zkrvavený velociped o výlohu obchodu směřující do postranní ulice Slavatovy (dnes ulice U Synagogy) a snažil se nepozorovaně projít postranními ulicemi a oklikami až na domluvené záchytné místo (do ulice Pavla Stránského) ve Staré Libni (do bytu rodiny Václava Nováka).

První ošetření zraněného Kubišova obličeje a oka proběhlo u Jaroslava Piskáčka ve Vysočanech a provedl je povšechně a bez odbornosti očního specialisty MUDr. Břetislav Lyčka s tím, že bude potřeba dalšího ošetření nejlépe očního specialisty.[4] A byl to právě Soběslav Sobek, kdo zprostředkoval (na žádost předsedy sboru starších pravoslavné církve v té době už penzionovaného ředitele brněnské Okresní nemocenské pojišťovny Jana Sonnevenda)[9] Kubišovo ošetření[8] tím, že požádal o pomoc svoji kolegyni – oční lékařku MUDr. Miladu Frantovou.[6] Ta Janu Kubišovi jeho zraněný obličej a především oko nakonec odborně ošetřila.[4][6][7]

Zatýkání odbojářů

Po útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (27. května 1942) byla činnost podporovatelů parašutistů z řad přátel Soběslava Sobka jakož i jejich nejbližších spolupracovníků v odboji odhalena. Stejně jako mnohým dalším se jim stala osudnou zrada Karla Čurdy (16. června 1942), po které následovala vlna zatýkání.

Dne 3. července 1942 byli zatčeni JUDr. Jiří Pleskot, JUDr. František Slavíček a MUDr. Jan Včelák.[4] Marie a Soběslav Sobkovi byli zatčeni úředníky gestapa o čtyři dny později (tj. 7. července 1942)[1][3][6] těsně před svým plánovaným odjezdem vlakem na dovolenou k Mariině matce do Roudnice nad Labem.[4] Zatčení Sobkových proběhlo v místě jejich bydliště při návratu z bývalého Wilsonova nádraží, kam si manželé šli (v předvečer odjezdu) zakoupit jízdenky.[4] Celý byt byl prohledán, zapečetěn a ze sbalených kufrů později gestapo povolilo blízkých příbuzným vyjmout jen pár svršků, za účelem výměny prádla zatčeným ve vazbě v Praze.[4]

Věznění, stanný soud, ...

Marie a Soběslav Sobkovi byli zprvu vězněni ve věznicích gestapa v Praze[1] (především na Pankráci)[3] a nejspíše v září 1942 byli oba převezeni do vazební věznice pražského gestapa v Malé pevnosti v Terezíně.[2][4]

Vězni z Malé pevnosti Terezín chodili na práci do jatek v Terezíně, kde funkci veterináře vykonával MVDr. Miloš Nádvorník.[4] S ním navázal spojení bratr Marie Sobkové František Tröster.[4] Bylo tak vytvořeno ilegální spojení, kterým se Mariinu bratrovi dařilo manželům Sobkovým pašovat (v tubách od pasty) jídlo, nejrůznější zprávy, vzkazy či novinové výstřižky.[4][5][p. 4]

Za odbojovou činnost a napomáhání parašutistům byli oba manželé Sobkovi odsouzeni v nepřítomnosti v Praze stanným soudem 29. září 1942 k trestu smrti.[2][3][4][6][14] Dne 23. října 1942 byli Marie Sobková a Soběslav Sobek převezeni hromadným transportem do koncentračního tábora Mauthausen[15] a o den později (24. října 1942) je zde zavraždili[16] střelou z malorážní pistole do týla společně s dalšími spolupracovníky a rodinnými příslušníky atentátníků při fingované zdravotní prohlídce (v odstřelovacím koutě mauthauzenského „bunkru“). Marie Sobková byla popravena dopoledne v 9.14,[1][2][3] její manžel MUDr. Soběslav Sobek byl zavražděn odpoledne ve 14.50.[4][6][7]

Milada Frantová

Oční lékařka MUDr. Milada Frantová byla zatčena v červnu 1942, vězněna v Praze a v Malé pevnosti v Terezíně, 29. září 1942 byla stanným soudem v Praze v nepřítomnosti odsouzena k trestu smrti, 23. října 1942 byla převezena do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla 24. října 1942 popravena[6] v pořadí jako první z československých vlastenců ten den zavražděných v odstřelovacím koutě mauthauzenského „bunkru“.[4][5]

Ocenění a pamětní desky

  • Dne 19. června 1947 v Praze udělil prezident Československé republiky Dr. Edvard Beneš Marii Sobkové (účastnici národního boje za osvobození) in memoriam Československý válečný kříž 1939 (číslo matriky 38.946).[1] Dekret byl signován armádním generálem Ludvíkem Svobodou a byl udělen „v uznání bojových zásluh, které získala v boji za osvobození Republiky Československé“.[3]
  • V Italské ulici číslo popisné 36/25 na pražských Vinohradech byla 10. dubna 2017 z iniciativy Městské části Praha 2 (a Ing. Karla Polaty) odhalena pamětní deska věnovaná památce manželů Sobkových.[6] V bytě v tomto činžovním domě bydleli od 1. ledna 1940 manželé Marie Sobková a MUDr. Soběslav Sobek.[6] Na desce je nápis: „V tomto domě žili obětaví členové odboje Marie Sobková a MUDr. Soběslav Sobek. Za pomoc výsadku Anthropoid byli popraveni nacisty 24. října 1942 v Mauthausenu. U příležitosti 75. výročí operace Anthropoid věnuje městská část Praha 2.[6][17]
  • Její jméno (Sobková Marie roz. Trösterová *6.7.1902) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[18][19][20]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Soběslav Sobek pocházel z Brna, byl o 5 let starší než Marie (narodil se 29. září 1897); jeho otcem byl Bohumil Sobek, jeho matkou byla Božena Sobková.[5]
  2. ↑ MUDr. Soběslav Sobek se zabýval plicní tuberkulózou a ambulantní léčbou pneumotoraxu.[5] Současně byl členem Ústředního výboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze (TBC), redaktorem časopisu Rozhledy v tuberkulóze a členem řádu Svobodných zednářů.[5][7]
  3. ↑ MUDr. Soběslav Sobek po studiu medicíny v Praze na Univerzitě Karlově začal působit nejdříve na Zemské plicní léčebně v Pasece na Moravě, následně pak v Ústavu pro choromyslné ve Šternberku (okres Olomouc), poté v Masarykově plicní léčebně v Květnici u Popradu (tady vykonával funkci ředitele) a v plicním sanatoriu v Tatranských Matliaroch, kde pracoval jako konsiliární (poradní) šéflékař.[5][7]
  4. ↑ MVDr. Miloš Nádvorník byl během druhé světové války ředitelem terezínských jatek a jeho úkolem bylo zabezpečovat pravidelné dodávky masa pro vězně policejní věznice dislokované v Malé pevnosti Terezín. Se svojí manželkou se snažil terezínským vězňům pomáhat a ulehčovat jim jejich nesnadný život například tím, že jim (v objektu terezínských jatek) umožňoval občasná setkání s jejich blízkými příbuznými, čímž se ovšem sám vystavoval značnému riziku. A byl to právě Dr. Miloš Nádvorník, kdo několikrát zajistil z nemocnice v Roudnici nad Labem dodání zdravotnického materiálu a léků do Malé pevnosti Terezín. Zemský národní výbor v Praze jmenoval 11. května 1945 MVDr. Miloše Nádvorníka pověřencem Zemského národního výboru pro Terezín, čímž se jmenovaný stal zástupcem státní moci v Terezíně.[10] Jeho hlavním úkolem bylo potlačit tamní epidemii tyfu.[10] V terezínské Malé pevnosti v tu dobu zajišťovali samosprávu bývalí vězni a docházelo zde k nekontrolované rozsáhlé majetkové trestné činnosti (rozkrádání osobních věcí po zemřelých vězních). Situace se zhoršila s příchodem internovaných Němců, kteří zde byli postupně soustřeďováni (na konci června 1945 jich tu bylo více než jeden tisíc.) MVDr. Miloš Nádvorník požadoval (vzhledem k výše uvedeným skutečnostem) nahrazení samosprávy v Malé pevnosti Terezín řádnou vězeňskou správou, k čemuž došlo na konci června 1945. K tomuto datu bylo dosavadní vedení internačního tábora odvoláno a od 30. června 1945 (výnosem ministerstva vnitra) byl velením internačního tábora v Malé pevnosti Terezín pověřen (jmenován) štábní kapitán Otakar Kálal,[10] který se funkce ujal de facto od 2. července 1945.[11][12][13] V době jeho nástupu do velitelské funkce zde bylo již internováno 1 416 osob.[10]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i MENŠ. Marie Sobková, rozená Trösterová (* 6.7.1902 Vrbičany u Lovosic – † 24.10.1942 Mauthausen, popravena) . Internatová encyklopedie dějin Brna, rev. 2021-05-27 . Bydliště: Praha, Italská 25;. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Sobková Marie (roz. Trösterová), s. 77. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l ČVANČARA, Jaroslav; JANÍK, Vlastislav, Ing. HEYDRICHIÁDA v ulicích Prahy 2 . Městská část Praha 2 (rok 2017) . Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y Marie Sobková (1902 - 1942) . Mauthausen; Raum der Namen . Narozena 6.7.1902 v Vrbičany – Zemřela 24.10.1942 v Mauthausen. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h JANÍK, Vlastislav, Ing. Příběh rodiny Sobkových . Mauthausen – koncentrační tábor . Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m Soběslav Sobek a Marie Sobková, Italská č.p. 36/25 (Vinohrady) . Enycklopedie Prahy 2 . Doc. MUDr. Soběslav Sobek se narodil 29. září 1897 v Brně; Marie Sobková, rozená Trösterová, se narodila 6. července 1902 ve Vrbičanech u Lovosic. Oba byli popraveni 24. října 1942 v Mauthausenu.. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e HRDINOVÉ HEYDRICHIÁDY XXI. - manželé Sobkovi . Geo Caching com . Marie Sobková, rozená Trösterová (* 6. 7. 1902, Vrbičany u Lovosic – 24.10.1942, Mauthausen); MUDr. Soběslav Sobek (*29.9.1887, Brno – +24.10.1942, Mauthausen. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 345. Průvodce; Jmenný rejstřík osob: Sobková Marie. 
  9. ↑ SOJKA, Michal. Lékaři v odboji: Za smrt nacistické zrůdy zaplatili životem i s rodinami / MUDr. Soběslav Sobek (*29. 9. 1887) . Naše zdravotnictví, 2017-11-20 . Vyšlo v časopise České lékařské komory Tempus Medicorum 6/2017. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Kronika třetí republiky : boj o moc, dekrety, vyhánění, retribuce, znárodňování. 1. vyd. Praha: Academia, 2023. 599 s. ISBN 978-80-200-3424-3. Kapitola Květen 1945, s. 23, 144. Rejstřík osob: Nádvorník Miloš; rejstřík osob: Kálal Otakar. 
  11. ↑ Terezínské listy' (sborník Památníku Terezín), ročník 2011, číslo 39, strany 12, 13, 24; ISBN 978-80-87242-19-3
  12. ↑ NOVÁK, Václav aj. Malá pevnost Terezín. 2. přepracované vydání Praha: Naše vojsko, 1988; 324 stran; strany 179, 205, 234; Dokumenty / ČSPB; Svazek 216.
  13. ↑ BLODIG, Vojtěch, LANGHAMEROVÁ, Miroslava a VAJSKEBR, Jan. Malá pevnost Terezín 1940-1945: průvodce stálou expozicí v Muzeu Malé pevnosti v Terezíně. Vydání 1. Praha: Pro Památník Terezín vydalo nakladatelství V ráji, Praha 2009; 79 stran; ISBN 978-80-86758-62-6.
  14. ↑ Hrdinové odboje / Stanný soud v Praze odsoudil rozsudkem z 29. 9. 1942 tyto osoby k trestu smrti: . Český svaz protifašistických bojovníků, z. s. . 166. Sobková Marie, roz. Trösterová, 6. VII. 1902, Vrbičany, Praha XII.. Dostupné online. 
  15. ↑ Marie Sobková (* 6. 7. 1902 Vrbičany) . Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 . Dne 22. října 1942 odchod do transportu směr KT Mauthausen, tam popravena 24. října 1942. Dostupné online. 
  16. ↑ Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 81 let . Fronta cz, 2023 . 199; Sobková Marie, rozená Trösterová (* 6. 7. 1902). Dostupné online. 
  17. ↑ PORTEŠ, Jiří; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pamětní deska Marie a Soběslav Sobkovi . Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2017-04-28 . Umístění: Praha 2, Italská 25, vpravo do vchodu do domu; GPS souřadnice: N50°4'34.14 E14°26'6.47. Dostupné online. 
  18. ↑ a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války . web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 . Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Sobková Marie roz. Trösterová *6.7.1902 .... Dostupné online. 
  19. ↑ a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) . web: Encyklopedie Praha 2 cz . Sobková Marie roz. Trösterová *6.7.1902. Dostupné online. 
  20. ↑ Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) . web: Spolek pro vojenská pietní místa; VETS Estranky cz . Sobková Marie roz. Trösterová *6.7.1902. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Sobková na Wikimedia Commons