London Paddington (nádraží)

V dnešním článku budeme hovořit o London Paddington (nádraží). London Paddington (nádraží) je téma, které v poslední době upoutalo pozornost mnoha lidí. Jeho dopad je nepopiratelný a jeho význam sahá do široké škály oblastí, od politiky po populární kulturu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty London Paddington (nádraží), prozkoumáme jeho historický význam, jeho význam v dnešní společnosti a možné důsledky pro budoucnost. Doufáme, že prostřednictvím podrobné a promyšlené analýzy vneseme světlo do tohoto fascinujícího tématu a podpoříme porozumění a dialog mezi našimi čtenáři. Takže se připravte ponořit se do vzrušujícího světa London Paddington (nádraží)!

London Paddington
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
MěstoLondýn
Souřadnice51°31′0″ s. š., 0°10′38″ z. d.
Provozovatel dráhyNetwork Rail
Kód památky1066881
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

London Paddington je železniční stanice,[1] která je hojně využívaná a je spojená s komplexem stanic londýnského metra. Nachází se na ulici Praed Street ve čtvrti Paddington v londýnském městském obvodu Westminster. Místo bylo od roku 1838 londýnskou konečnou stanicí společnosti Great Western Railway a jejími nástupci. Velká část stanice hlavní linky pochází z roku 1854 a byla navržena slavným britským konstruktérem Isambard Kingdom Brunelem (1806–1859). Je to druhá nejrušnější stanice ve Spojeném království, po London Liverpool Street, s cca 59,2 miliony cestujících za rok.

Paddington je londýnská konečná stanice Great Western Main Line, osobní vlaky jsou primárně provozovány společností Great Western Railway, která provozuje příměstské a regionální osobní vlaky do západního Londýna a oblasti Thames Valley, stejně jako dálkové vlaky do Jihozápadní Anglie a jižního Walesu. Stanice je také východní konečná pro Heathrow Express a západní konečná pro Elizabeth line z Sheffieldu. Existují také spojení na Heathrow terminal 5 a Heathrow Terminal 4 a na východ do Abbey Wood. Nachází se v tarifní zóně 1 a má dvě samostatné stanice londýnského metra: jednu pro linky Bakerloo Line, Circle Line a District Line, druhou pro linky Circle Line a Hammersmith & City Line.

Je to jedna z 11 londýnských stanic řízených přímo Network Rail. Stanice byla a je trvale oblíbená pro přepravu cestujících a zboží. Od 19. století prošla mnoha přestavbami a modernizacemi, z nichž každá se snažila přidat nebo vylepšit další prostory a zároveň se snažila co nejvíce zachovat stávající služby a architekturu. Úzký rušný úsek přicházející hlavní železniční trati mezi stanicemi metra Ladbroke Grove a Paddington je nazýván Paddington Throat. Navzdory četným vylepšením a přestavbám a poškozením utrpěným zejména během druhé světové války, je Brunelův původní design stále rozpoznatelný.[2][3]

Historie a popis

Do první světové války

Po několika pokusech a revizích oznámil konstruktér Brunel dne 30. července 1833 stavbu železniční trati z Bristolu do Londýna. První stanice byla dočasnou konečnou stanicí pro Great Western Railway na západní straně Bishop's Bridge Road a byla otevřena 4. června 1838. Brunel se nedomníval, že by bylo přijatelné něco menšího než velká koncová stanice věnovaná Great Western Railway, a proto byl finální projekt schválen až v únoru 1853. Hlavní nádraží mezi Bishop's Bridge Road a Praed Street navrhl Brunel, který byl přímo nadšený myšlenkou, že by byl schopen navrhnout železniční stanici sám, ačkoli velkou část architektonických detailů provedl jeho spolupracovník Matthew Digby Wyatt. Inspiraci čerpal z Křišťálového paláce Josepha Paxtona a nádraží München Hauptbahnhof. Prosklená střecha je podepřena oblouky ze svářkové oceli.[4][5][6]

První vlak Great Western Railway z nové stanice odjel 16. ledna 1854, ačkoli střecha v té době ještě nebyla dokončena. Formální otevření proběhlo 29. května 1854 a starší provizorní nádraží bylo zbořeno v roce 1855. Great Western Hotel byl postaven na Praed Street před nádražím v letech 1851 až 1854 architektem Philipem Charlesem Hardwickem, synem Philipa Hardwicka (architekta Euston Arch) v klasickém a francouzském zámeckém designu. První pokusy s využitím elektrického osvětlení byly učiněny v roce 1880. Stanice byla podstatně rozšířena v letech 1906-1915 a i později byly provedeny další rekonstrukce a rozšíření. Na rozdíl od několika jiných londýnských terminálů, Paddington neutrpěl během první světové války žádné škody, avšak někteří jeho zaměstnanci zahynuli.[4][7]

Paddington byl poprvé využíván londýnským metrem v roce 1863.[2][3]

Meziválečné období a druhá světová válka

Ve výročí dne příměří (Armistice Day) v roce 1922 byl vikomtem Victorem Spencerem odhalen Great Western Railway War Memorial - bronzový památník zaměstnancům Great Western Rail, kteří zemřeli během první světové války. Památník zobrazuje vojáka čtoucího dopis. Autorem památníku, jež stojí na nástupišti 1, je Charles Sargeant Jagger.[8] GWR byla jedinou železniční společností, která v roce 1923 pokračovala v seskupení Big Four. Tubusová dráha pro poštu, otevřená v prosinci 1927, mohla každý den pojmout přibližně 10 tisíc poštovních zásilek. Systém veřejného rozhlasu byl zaveden v roce 1936. Stanice byla během druhé světové války několikrát poškozena.[4][7]

Po druhé světové válce

Parní doprava začala být nahrazována koncem 50. let. Dieselové motorové jednotky byly používány od r. 1959 a poslední pravidelný dálkový parní vlak opustil Paddington 11. června 1965. Vestibul nádraží byl významně rozšířen a upraven v roce 1970. V roce 1982 byla na nádražní hale umístěna bronzová socha Isambard Kingdom Brunela od Johna Doubledaye.[7]

Privatizace a další období

Stejně jako u jiných hlavních britských železničních terminálů, Paddington je vlastněn a spravován společností Network Rail.[9] Vlakové služby byly privatizovány v roce 1996 a od roku 2015 byly provozovány společností Great Western Railway.[10]

Od roku 1998 je provozován Heathrow Express jako přímé spojení s letištěm Heathrow.[11]

V polovině roku 2010 začala výstavba podzemní stanice v rámci projektu Crossrail.

Aktuálně má nádraží 13 terminálových nástupišť, číslovaných 1 až 12 a 14 od jihozápadu k severovýchodu (zleva doprava při pohledu z vestibulu). Nástupiště 13 bylo vyřazeno z provozu v prosinci 2016, aby bylo možné prodloužit nástupiště 12.[12] Bezprostředně vedle jsou nástupiště 15 a 16, která využívají linky londýnského metra Hammersmith & City Line a Circle Line. Vybudováním Elizabeth line Paddington získal další dvě nízkoúrovňová nástupiště číslovaná A a B. Ty se nacházejí v podzemí v úseku Elizabeth line. Paddington je konečná stanice pro příměstské vlaky do West London, Thames Valley, Reading a Didcot, provozované společností Great Western Railway.

Do května 2003 byl Paddington součástí sítě Virgin CrossCountry s vlaky až na sever Anglie a Skotska přes Oxford a Birmingham New Street. Od června 2005 do května 2018 byl Paddington konečnou stanicí pro vlaky Heathrow Connect.[13][14]

Stanici obsluhují autobusové linky č. 7, 16, 23, 27, 36, 46, 205 a noční linky N7, N27 a N205.[15]

Nehody

Stanici se nevyhnuly ani nehody. Nejhorší nehodou v Paddingtonu byla srážka zvaná Ladbroke Grove rail crash dne 5. října 1999. Zahynuli strojvedoucí dvou vlaků spolu s 29 cestujícími a 400 cestujících bylo zraněno.[16]

Kultura spojená s nádražím

Medvídek Paddington - postava z dětské knihy byla pojmenována po stanici. V knihách od Michaela Bonda je Paddington, jež pochází z Peru, nalezen právě na této stanici. Jeho socha od Marcuse Cornishe podle původních kreseb Peggy Fortnum je umístěna pod hodinami na nástupišti 1.[17][18]

Dále je stanice zmiňována v několika románech o Sherlocku Holmesovi a několika dalších knihách a filmech.

Hudební skupina Supertramp používala stanici Paddington k záznamu zvuků vlaku uvedených v písni „Rudy“ na albu Crime of the Century z roku 1974.[19]

Pravidelně na nádraží působí kapela Great Western Railway Paddington Band, která je zároveň poslední železničářskou kapelou v Anglii. Hraje v pátek večer v hlavní hale.[20]

Galerie

Nástupiště mezi vlaky
Nástupiště mezi vlaky

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku London Paddington station na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Station Index. web National Network . National Network . Dostupné online. 
  2. ↑ a b Estimates of station usage. April 2022 to March 2023 . Dostupné online. 
  3. ↑ a b Elizabeth Line: London Crossrail opening date finally announced. www.standard.co.uk. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c BRINDLE, Steven. Paddington Station: Its History and Architecture. English Heritage.. : , 2004. ISBN 1-873592-70-1. 
  5. ↑ BUTT, R. V. J. The Directory of Railway Stations: details every public and private passenger station, halt, platform and stopping place, past and present. 1. vyd. : Sparkford: Patrick Stephens Ltd., 1995. ISBN 978-1-85260-508-7. 
  6. ↑ COLE, Beverly. Trains. Potsdam, Germany: H.F.Ullmann, 2011. ISBN 978-3-8480-0516-1. 
  7. ↑ a b c JACKSON, Alan. London's Termini (New Revised ed.). London: David & Charles, 1984. ISBN 0-330-02747-6. 
  8. ↑ University of York. Institute of Railway Studies - Institute of Railway Studies, University of York. University of York . 2014-10-30 . Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Our stations. Network Rail . . Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Dostupné online. 
  11. ↑ Heathrow Express . . Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ National Rail Enquiries - Official source for UK train times and timetables. www.nationalrail.co.uk . . Dostupné online. 
  13. ↑ Heathrow Connect close to takeoff. Railway Gazette International. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-26. (anglicky) 
  14. ↑ INTERNATIONAL2018-05-21T10:57:40+01:00, Railway Gazette. Heathrow Connect out as TfL Rail comes in. Railway Gazette International . . Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Buses from Paddington . Dostupné online. 
  16. ↑ Ladbroke Grove: The driver's story. news.bbc.co.uk. 2001-06-19. Dostupné online . (anglicky) 
  17. ↑ Paddington returns to his station as children's favourite. The Independent . 2008-05-23 . Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Paddington. Paddington . . Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ IRVIN, Jim. The Mojo Collection: 4th Edition. : Canongate Books 881 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84767-643-6. (anglicky) Google-Books-ID: AVQbF9lTBwgC. 
  20. ↑ Home. www.paddingtonrailwayband.co.uk . . Dostupné online. 

Externí odkazy