Ljudmila Jevgeněvna Ulická | |
---|---|
![]() | |
Narození | 21. února 1943 (81 let) Davlekanovo |
Povolání | spisovatelka, scenáristka, překladatelka, autorka dětské literatury, lidskoprávní aktivistka, prozaička a dramaturgyně |
Stát | Rusko![]() |
Alma mater | MSU Faculty of Biology (do 1968) |
Významná díla | Soněčka a jiné povídky |
Ocenění | Cena Médicis pro cizince (1996) Ruský Booker (2001) Bolšaja kniga (2007) Cena Alexandra Vladimiroviče Meňa (2008) Prix Simone de Beauvoir pour la liberté des femmes (2011) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Andrej Krasulin |
Rodiče | Evgeny Yakovlevich Ulitsky |
Příbuzní | Yakov Ulitsky (dědeček z otcovy strany) |
Vlivy | Vladimir Vladimirovič Nabokov |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ljudmila Jevgeněvna Ulická (rusky Людмила Евгеньевна Улицкая (* 21. února 1943 Davlekanovo, Baškortostán, Ruská federace) je ruská spisovatelka a scenáristka. Protestovala proti ruské invazi na Ukrajinu a v březnu 2022 emigrovala do Německa.
Oba její rodiče byli přírodovědci, původně šla v jejich stopách a vystudovala biochemii a genetiku, poté, co byla propuštěna z výzkumného ústavu za šíření samizdatů, se stala spisovatelkou, překladatelkou a divadelní dramaturgyní na volné noze. V roce 1990 natočil Vladimir Grammatikov podle jejího scénáře film Sestřičky Liberty, v roce 1992 vyšla v časopise Novyj Mir její novela Soněčka, která byla záhy přeložena do řady světových jazyků a obdržela francouzskou Prix Médicis. Její historický román Daniel Stein, překladatel (rusky vyšel roku 2006) byl přeložen do šestnácti jazyků a prodalo se ho přes milion výtisků.
Je známa i svými veřejnými postoji: kritizuje Vladimira Putina a válku na Ukrajině, je členkou Výboru za čestné volby, účastnila se v roce 2014 kongresu Ukrajina — Rusko: dialog. Po vydání knihy Semja u nas i u drugich byla obviněna z porušení ruského zákona o zákazu propagace homosexuality mezi nezletilými. Je členkou dozorčí rady sdružení na podporu hospiců, roku 2007 založila vlastní humanitární nadaci, také ze svých honorářů financuje dodávání nových knih do ruských veřejných knihoven.
Je držitelkou Ruské Bookerovy ceny (rusky Русский Букер), která jí byla jako první ženě udělena roku 2001, Řádu umění a literatury (2004) a Rakouské státní ceny za evropskou literaturu (2014).