Libějovice

Libějovice
Znak obce LibějoviceVlajka obce Libějovice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecVodňany
Obec s rozšířenou působnostíVodňany
(správní obvod)
OkresStrakonice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel466 (2024)
Rozloha13,40 km²
Nadmořská výška434 m n. m.
PSČ384 11, 387 72, 389 01
Počet domů205 (2021)
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduLibějovice 26
387 72 Libějovice
[email protected]
StarostaJan Chrt
Oficiální web: www.libejovice.cz
Další údaje
Kód obce551333
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libějovice jsou obec v okrese Strakonice v Jihočeském kraji. Leží zhruba čtyři kilometry jihovýchodně od Vodňan a sedm kilometrů severně od Netolic. Žije zde 466 obyvatel. Na jižním okraji obce se rozkládá přírodní rezervace Libějovický park. Libějovice jsou v krajinné památkové zóně Libějovicko-Lomecko.

Urbanistická struktura

Libějovice se skládají celkem ze tří obcí: Libějovice, Nestanice a Černěves.

Libějovice, Nestanice a Černěves mají především obytnou a zemědělskou funkci. Nejstarší a zároveň základní část sídla je položena na průjezdné komunikaci Vodňany -Netolice. Většina objektů v obci je maximálně dvoupodlažní, většinou s tradičním typem sedlové střechy.

V Nestanicích a Černěvsi jsou centrální návsi s rybníkem a stavby jsou natočeny svým průčelím do centra obce. Štíty staveb jsou charakteristické pro lidovou architekturu 18. a 19. století. Na centrální návsi je vždy kaple, která dodává místu s vodní plochou vysokou estetickou hodnotu.

Na obytné budovy téměř vždy navazují plochy zahrad, které spolu s veřejnou zelení zajišťují vysoký podíl zeleně v sídlech. V zástavbě prochází síť obslužných komunikací a pěších propojení typická pro strukturu venkovského sídla.

Název

Název je odvozen z osobního jména Liběj, vysvětluje "vesnice z libějových lidí".

Historie

Libějovický kraj byl osídlen již v nejstarší době bronzové. Svědčí o tom mnoho nalezených pohanských pohřebišť. Ve 14. století před Kristem přichází do jižních Čech z Podunají velký kmen, který pochovával své mrtvé v kamenných mohylách. Proto ho archeologové nazývají jihočeský kmen mohylový. Mohyly se nacházejí v lese Černoháj a Pod džbánem (vrch). Na slovanské předky je památka na vrchu Lomec, kde se nacházejí mohyly ze 7. až 10. století n.l.

Obec Libějovice vznikla na počátku 13. století a její původní jméno Ljubjejovici získala po zemanovi Ljubjejovi. První přesné zprávy o obci pocházejí z roku 1264, kdy patřila Tomášovi z Libějovic. Dalšími bezpečně zjištěnými majiteli byli Malovcové z Malovic (polovina 14. století), kteří pocházeli ze sousední obce Malovice. Pešek z Malovic založil v Libějovicích gotickou tvrz.

V roce 1557 prodal Diviš Malovec tvrz Vilémovi z Rožmberka, který ji přestavěl na čtyřkřídlý renesanční zámek. Dalšími majiteli od roku 1612 byli Švamberkové, roku 1621 přešly Libějovice do držení rodu Buquoy. První majitel Libějovického panství byl hrabě Karel Bonaventura Buquoy.

Libějovice na Müllerově mapě Čech z roku 1720

Rod Buquoy realizoval v Libějovicích velkorysé stavební a krajinářské úpravy, které se dochovaly dodnes. První barokní stavbou byla kaple sv. Máří Magdaleny, postavena v letech 1660 - 1663 na okraji obce Chelčice. V letech 1695 - 1702 byl vystavěn na Lomci poutní kostel Jména Panny Marie s Loveckým zámečkem. V roce 1696 založil Filip Emanuel Buquoy v Libějovicích nové sídlo, tzv. Nový zámek (1747 - 1754). V této době byl již položen základ osové dispozice: kostel na Lomci - Nový zámek - Kaple - Lázně. Z historických mapových podkladů je zřejmé, že čtyřřadá alej spojující výrazné stavby vznikla v letech 1776 - 1772. Posledním držitelem panství z rodu Buquoy, Jan Buquoy, prodal panství rodu Schwarzenberg.

Za správy rodu Schwarzenbergů dosáhla obec a panství největšího rozkvětu a zvelebení. Josef II. ze Schwarzenberg (1769–1833) si zvolil Libějovice za své letní sídlo a dal Nový zámek opravit a zvýšit o druhé patro v letech 1816 - 1817. Upravil také zámecký park. Za knížete Jana Adolfa II. bylo panství zmodernizováno. František Horský, absolvent Hospodářského ústavu v Českém Krumlově, který vymyslel a zdokonalil množství hospodářských a zemědělských strojů, změnil osevní plán, začal s pěstováním řepky, chmele a ovocnářstvím. Další z rodu Schwarzenbergů, Adolf Josef I., se významným způsobem zasloužil o rozvoj železniční sítě výstavbou železniční tratě Dívčice - Netolice (v provozu od 1895) a prosperitu okolního panství. Po smrti knížete Adolfa převzal správu nad majetkem jeho syn Jan Nepomuk II. Následná válka a poválečné události vedly k pozemkové reformě, a tak roku 1923 připadly Libějovice státu. O statek Libějovice se rozdělili stát a občané, a Nový zámek koupila kongregace redemptoristů. Bylo založeno redemptoristické gymnázium - kolej redemptoristů. Studoval zde i Antonín Liška (19242003), českobudějovický biskup (1991–1992).

Během druhé světové války (v roce 1942) byl katolický ústav zrušen a do Nového zámku se nastěhovali němečtí okupanti. V té době park značně utrpěl, část velké louky byla zabrána na výstavbu hřiště, v bažantnici byla zřízena střelnice. Po válce přešel zámek do vlastnictví státu a od roku 1950 - 1992 byl v užívání pohraniční stráže a sloužil jako výcvikové středisko psů. Do parku byla umístěna chovná a výcviková stanice psů a výcvikové středisko psovodů 12. školní brigády pohraniční stráže, kompozice parku byla narušena řadou provozních objektů i nových panelových komunikací.

Od roku 1992 je majitelem Nového zámku soukromá obchodní společnost. Starý zámek je také v soukromém vlastnictví.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 036 1 027 941 924 893 945 923 696 704 587 551 487 449 449 444
Počet domů 142 148 152 152 152 159 163 173 155 147 143 149 182 179 205

Obecní správa

Mezi lety 1869–1980 Libějovice byly obcíokrese Prachatice (1869–1930), poté v okrese Vodňany (1950) a později v okrese Strakonice. Od 1. ledna 1981 do 23. listopadu 1990 patřily jako část obceChelčicím a od 24. listopadu 1990 jsou opět samostatnou obcí.

Části obce

Obec Libějovice se skládá ze tří částí na třech katastrálních územích.

Obecní symboly

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 25. listopadu 2011.

Pamětihodnosti

Starý zámek Libějovice Nový zámek Libějovice Libějovická alej

Významné osobnosti

Galerie

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. .
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. .
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. .
  4. Libějovicko-Lomecko - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz . . Dostupné online
  5. PAVLÁTOVÁ, Marie; KAVANOVÁ MUŠKOVÁ, Klára. Libějovicko-Lomecko . Lhenice: O. s. Rozkvět zahrady jižních Čech – místní akční skupina, 2009. : Dostupné online
  6. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. Heslo Libějovice, s. 580. 
  7. a b http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/50002DF52B/$File/13011303.pdf
  8. Výcvikové středisko psovodů Libějovice na stránkách Fotogalerie objektů bývalé Pohraniční stráže a Československé lidové armády
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 . Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 . Dostupné online
  10. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data . . Dostupné online
  11. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 287. 
  12. Udělené symboly – Libějovice . 2011-11-25 . Dostupné online

Literatura

Související články

Externí odkazy

Portály: Česko | Geografie