Leopold von Hauer

Leopold von Hauer
Fotografie v uniformě polního podmaršála
Velitel armádního sboru jezdectva
Ve funkci: 1914 – 1917
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generálplukovník (1917), generál jezdectva (1914), polní podmaršál (1910), generálmajor (1906)
Narození	26. ledna 1854 Budín
Úmrtí	3. května 1933 (ve věku 79 let) Budapešť
Titul	baron
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie (do 1972)
Profese	důstojník
Ocenění	Vasův řád (1898) velkokříž Císařského řádu Leopoldova (1912) Vojenský záslužný kříž 2. třídy
Commons	Leopold von Hauer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold svobodný pán von Hauer (26. ledna 1854 Budapešť – 3. května 1933 Budapešť) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1872, působil mimo jiné u císařského dvora, uplatnil se jako instruktor jezdectva a v nižších hodnostech sloužil u posádek na různých místech monarchie. Za první světové války bojoval na východní frontě, kde velel jezdecké divizi, později byl pověřen velením samostatného armádního sboru jezdectva. V roce 1917 dosáhl hodnosti generálplukovníka, ještě před koncem války byl odeslán na dovolenou a nakonec penzionován. Poté žil v soukromí v Budapešti.

Pocházel z německé rodiny, která v 17. století vstoupila do služeb Habsburků, předkové získali v roce 1793 stav svobodných pánů. Leopold se narodil jako starší syn barona Štěpána Hauera (1811–1877), c. k. tajného rady a sekčního šéfa na ministerstvu vnitra, matka Marie Antonie (1820–1908) pocházela z hraběcího rodu Welserů z Welsersheimbu.^[1][2] První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Mariboru, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a v roce 1872 nastoupil jako poručík k 11. husarskému pluku. V letech 1875–1878 byl společníkem arcivévody Evžena při jeho studiích na Tereziánské vojenské akademii, zároveň jako komorník patřil ke dvoru Evženovy matky arcivévodkyně Alžběty.^[3] V roce 1877 byl povýšen na nadporučíka a vrátil se k 11. husarskému pluku. V roce 1885 dosáhl hodnosti rytmistra.^[4]

Díky rodinným vazbám se dostal k císařskému dvoru a v letech 1892–1894 zastával funkci prvního komorníka ovdovělé korunní princezny Štěpánky.^[5] V roce 1895 byl povýšen na majora a sloužil u husarského pluku č. 5 v Komárně. V letech 1896–1900 byl pověřen vedením jezdecké kadetní školy v Hranicích,^[6] kterou přeměnil v moderní vojenskou vzdělávací instituci. Mezitím získal hodnost podplukovníka (1896) a po odchodu z Hranic jako plukovník (1900) velel několik let husarskému pluku č. 16 v Mariboru.^[7][8]

V roce 1906 byl povýšen na generálmajora a převzal velení jezdecké brigády ve Stanislavi, od roku 1907 byl velitelem 4. jezdecké brigády v Budapešti.^[9][10] V roce 1910 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se inspektorem jezdectva uherské zeměbrany.^[11][12] Na začátku první světové války byl přeložen do Lvova jako velitel 9. jezdecké divize, s níž byl začleněn do armády Viktora Dankla.^[13] Zúčastnil se bitvy u Krašniku, poté podpořil armádu arcivévody Petra Ferdinanda v bitvě u Komarówa. V září 1915 byl jmenován velitelem nově vytvořeného jezdeckého armádního sboru (pod názvem Kavallerie-Korps Hauer),^[14] do nějž byly začleněny tři rakouské divize a jedna německá.^[15] V listopadu 1914 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva^[16] a se svým sborem byl zařazen do pravého křídla 1. armády. Na jaře 1915 se zúčastnil úspěšné ofenzívy na Visle (bitva u Gorlice), krátce poté byl ale jeho jezdecký sbor rozpuštěn. V září 1915 byl armádní sbor Hauer znovu zformován a začleněn pod německé velení generála Linsingena. Vyznamenal se během Brusilovovy ofenzívy a v srpnu 1917 obdržel druhou nejvyšší armádní hodnost generálplukovníka. Po uzavření Brest-litevského míru byly rakousko-uherské jednotky staženy z východní fronty a Hauerův jezdecký sbor byl znovu rozpuštěn. Hauer byl poslán na dovolenou^[17] a očekával další velení, k tomu ale již nedošlo, mimo jiné proto, že pro nejvyššího důstojníka se zařazením u jezdectva nebylo uplatnění. K datu 1. ledna 1918 byl penzionován^[18], získal maďarské občanství a usadil se v Budapešti.

Jako potomek šlechtické rodiny byl v roce 1877 jmenován c. k. komořím.^[19] Za zásluhy na východní frontě byl v roce 1916 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání, některá z nich již v době, kdy působil u dvora korunní princezny Štěpánky nebo jako velitel jezdecké kadetní školy v Hranicích, většina ocenění ale spadá až do doby jeho služby za první světové války.^[20]

• Vojenská záslužná medaile (1895)
• Vojenský záslužný kříž (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1904)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1912)
• Pamětní mobilizační kříž (1913)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1915)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1916)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž I. třídy s válečnou dekorací (1916)
• velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1917)

• Řád koruny III. třídy (Německo) 1889
• komandérský kříž Řádu Vasova (Švédsko) 1898
• velkokříž Domácího a záslužného řádu vévody Petra Fridricha Ludvíka (Oldenbursko) 1898
• Řád lva a slunce II. třídy (Persie) 1898
• komandérský kříž Domácího řádu Albrechta Medvěda (Anhaltsko) 1907
• velkokříž Vojenského záslužného řádu (Španělsko) 1910
• velkokříž Královského řádu za vojenské zásluhy (Bulharsko) 1910
• Řád dvojitého draka II. třídy (Čína) 1910
• Železný kříž I. a II. stupně (Německo) 1915
• velkokříž Vojenského záslužného řádu s meči (Bavorsko) 1916

V roce 1900 se oženil s Elisabeth Scheichenbergerovou, rozvedenou Fianovou (1855–1911). Manželství zůstalo bez potomstva, ale Elisabeth měla z prvního manželství dceru Antonii (1890–1973), kterou Leopold adoptoval. Adopci pak přenesl i na jejího pozdějšího manžela, c. k. plukovníka Arnolda Conrada (1879–1947), který poté užíval jméno Conrad-Hauer.^[21] Po ovdovění se Leopold podruhé oženil v roce 1921 s Kornélií Kubínyiovou (1871–1947).^[22]

Leopoldův mladší bratr Vilém (1854–1904) sloužil také v armádě, dosáhl hodnosti plukovníka a byl velitelem husarského pluku č. 12. Další dva sourozenci zemřeli v dětstvi. Díky matce měl Leopold příbuzenské vazby na několik dalších významných osobností. Jeho strýcem byl generál a dlouholetý rakouský ministr zeměbrany hrabě Zeno Welsersheimb (1835–1921). V politice a státní správě se prosadili také Leopoldovi bratranci hrabě Zeno Vinzenz von Goëss (1846–1911) Leopold Goëss (1848–1922).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopold von Hauer na Wikimedia Commons
• Leopold von Hauer na webu Muzea města Hranice
• Leopold von Hauer na webu austro-hungarian army
• Leopold von Hauer na webu valka.cz