V dnešním světě je Kurzivní písmo téma, které se stává stále aktuálnější a vyvolalo široký zájem v různých oblastech společnosti. Ať už díky svému dopadu na každodenní život, jeho vlivu na populární kulturu nebo jeho významu v akademické sféře, Kurzivní písmo upoutal pozornost odborníků, nadšenců a dokonce i těch, kteří tento fenomén teprve začínají zkoumat. Jak se Kurzivní písmo neustále transformuje a vyvíjí, je nezbytné porozumět jeho složitosti, důsledkům a důsledkům v různých kontextech. Tento článek se hlouběji podívá na Kurzivní písmo, prozkoumá jeho původ, současný vliv a možný budoucí vývoj.
Kurzivní písmo (čínsky v českém přepisu sing-šu, pchin-jinem xíngshū, znaky zjednodušené 行书, tradiční 行書) je styl čínské kaligrafie, který se vyvinul koncem chanském období, na přelomu 2. a 3. století, jako zběžné písmo pro každodenní použití v soukromé sféře.
Kurzivní písmo se vyvinulo koncem chanském období, na přelomu 2. a 3. století jako neformální písmo, zběžnější než oficiální úřednické písmo li-šu, ale stále ještě poměrně čitelné, na rozdíl od konceptního písma cchao-šu. Vzniklo z pozdního úřednického písma s vlivy písma konceptního.[1] Čínská tradice jeho vytvoření připisuje chanskému učenci Liou Te-šengovi (劉德升) a další rozvoj Liou Te-šengovým žákům Čung Jaovi (鍾繇) a Chu Čaovi (胡昭), předním kaligrafům ťinského dvora.[2]
Vzkvétalo od 4. století, kdy je přivedl na vysokou úroveň kaligraf Wang Si-č’.[1] Jeho kurzivním písmem psaná Předmluva ke sbírce básní složených u pavilonu orchidejí a dochovaná v pozdějších kopiích, je nejslavnější dílo čínské kaligrafie všech dob.[3][4] Používalo se pro eseje a soukromou korespondenci, slavná díla kurzivního písma jsou proto zejména soukromé dopisy.[2] V období šesti dynastií se tak stalo prostředkem uměleckého sebevyjádření. Poté se vedle písma konceptního a vzorového (kchaj-šu) zařadilo mezi tři základní styly čínské kaligrafie v nichž byla napsána většina kaligrafických textů.[5]