Kurzivní písmo

V dnešním světě je Kurzivní písmo téma, které se stává stále aktuálnější a vyvolalo široký zájem v různých oblastech společnosti. Ať už díky svému dopadu na každodenní život, jeho vlivu na populární kulturu nebo jeho významu v akademické sféře, Kurzivní písmo upoutal pozornost odborníků, nadšenců a dokonce i těch, kteří tento fenomén teprve začínají zkoumat. Jak se Kurzivní písmo neustále transformuje a vyvíjí, je nezbytné porozumět jeho složitosti, důsledkům a důsledkům v různých kontextech. Tento článek se hlouběji podívá na Kurzivní písmo, prozkoumá jeho původ, současný vliv a možný budoucí vývoj.

Stránka čínského textu v šesti sloupcích
Detail kopie Wang Si-č’ovy (303–361) Předmluvy ke sbírce básní složených u pavilonu orchidejí, Palácové muzeum, Peking

Kurzivní písmo (čínsky v českém přepisu sing-šu, pchin-jinem xíngshū, znaky zjednodušené 行书, tradiční 行書) je styl čínské kaligrafie, který se vyvinul koncem chanském období, na přelomu 2. a 3. století, jako zběžné písmo pro každodenní použití v soukromé sféře.

Historie

Fotografie štítu na zdi pod částí malého balónu či lampionu
Nápis v kurzivním písmu na štítu v chrámu Lu Pana v Kennedy Town, Hong Kong

Kurzivní písmo se vyvinulo koncem chanském období, na přelomu 2. a 3. století jako neformální písmo, zběžnější než oficiální úřednické písmo li-šu, ale stále ještě poměrně čitelné, na rozdíl od konceptního písma cchao-šu. Vzniklo z pozdního úřednického písma s vlivy písma konceptního.[1] Čínská tradice jeho vytvoření připisuje chanskému učenci Liou Te-šengovi (劉德升) a další rozvoj Liou Te-šengovým žákům Čung Jaovi (鍾繇) a Chu Čaovi (胡昭), předním kaligrafům ťinského dvora.[2]

Vzkvétalo od 4. století, kdy je přivedl na vysokou úroveň kaligraf Wang Si-č’.[1] Jeho kurzivním písmem psaná Předmluva ke sbírce básní složených u pavilonu orchidejí a dochovaná v pozdějších kopiích, je nejslavnější dílo čínské kaligrafie všech dob.[3][4] Používalo se pro eseje a soukromou korespondenci, slavná díla kurzivního písma jsou proto zejména soukromé dopisy.[2] V období šesti dynastií se tak stalo prostředkem uměleckého sebevyjádření. Poté se vedle písma konceptního a vzorového (kchaj-šu) zařadilo mezi tři základní styly čínské kaligrafie v nichž byla napsána většina kaligrafických textů.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. S. 160. . 
  2. ↑ a b THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies . Rev. 2011-3-23 . Kapitola The Chinese Script – Writing Styles. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Zádrapa, Pejčochová, s. 197
  4. ↑ WANG, Yao-ťing. Čínské malířství. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2008. 207 s. ISBN 978-80-242-2239-4. S. 32. . 
  5. ↑ Zádrapa, Pejčochová, s. 184

Literatura

  • ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. 

Externí odkazy

Styly čínského písma