Téma Karel Srp mladší je téma, které v průběhu let zaujalo mnoho lidí. Díky své rozmanitosti přístupů a dopadu na různé aspekty života se Karel Srp mladší ukázal být tématem debat a úvah v různých oblastech. Od svého vlivu na populární kulturu až po svůj význam v současné společnosti, Karel Srp mladší zanechal nesmazatelnou stopu v kolektivní představivosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Karel Srp mladší a jeho význam v dnešním světě a nabídneme komplexní pohled na lepší pochopení jeho přítomnosti a důsledků.
PhDr. Karel Srp, Ph.D. | |
---|---|
Narození | 20. února 1958 (67 let) Ústí nad Labem |
Povolání | kurátor sbírky, kurátor, historik umění a teoretik umění |
Rodiče | Karel Srp starší |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Karel Srp mladší (* 20. února 1958 Ústí nad Labem) je český historik umění, kurátor a publicista zaměřený na české moderní umění a fotografii.
Po maturitě na SPŠ stavební v Praze studoval v letech 1978–1982 dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (prof. Petr Wittlich). Diplomová práce Teoretický odkaz Vincence Kramáře (1982) byla uznána jako rigorózní r. 1984. V letech 2004–2007 studoval na FF UK postgraduálně dějiny umění.[1]
V letech 1979–1983 byl členem Jazzové sekce a autorem textů v edicích Jazzpetit a Situace. V letech 1984–1988 byl členem redakční rady a autorem samizdatových sborníků Památce..., Někdo něco. Byl jedním ze zakladatelů Hnutí za občanskou svobodu. Od roku 1986 byl kurátorem Galerie hlavního města Prahy a v letech 2005–2007 jejím výkonným ředitelem. V letech 2008–2013 byl hlavním kurátorem a vedoucím sbírkového oddělení GHMP.
Je synem Karla Srpa staršího (nar. 1937), hudebního publicisty a dlouholetého předsedy Jazzové sekce.
V Jazzové sekci byl autorem 15 svazků monografií tehdy pronásledovaných výtvarníků, které vycházely zprvu jako přílohy bulletinu Jazz a později jako samostatné sešity (Situace, 1979–1983, mj. A. Šimotová, E. Kmentová, L. Fára, V. Janoušek). Některé připravené Sešity už nebylo možno po zásahu StB proti Jazzové sekci vytisknout (Č. Kafka, sestry Válovy).[2] Další samizdatové texty Karla Srpa vyšly ve sbornících Památce Alberta Kutala (1984), Památce Jiřího Padrty (1985), Památce Václava Nebeského (1986), Památce Václava Navrátila (1987), Památce Olega Suse (1988). V samizdatu Někdo něco vyšly také rozhovory s některými výtvarníky (J. David, 1986, I. Kafka, 1986, V. Boštík, 1986, V. Stratil, 1986, V. Janoušek, 1986, Č. Kafka, 1986–87, H. Demartini, 1986-87, A. Šimotová, 1987–88, D. Chatrný, 1987–88, Z. Palcr, 1987–88).
Po roce 1989 publikuje pravidelně v časopisech Výtvarné umění, Umění, Ateliér a v kulturních přílohách deníků. Podílel se na řadě výstav českého výtvarného umění v zahraničí a texty přispěl do souborných publikací o české meziválečné avantgardě i poválečném moderním umění.