Karel Ignác Thám

Když mluvíme o Karel Ignác Thám, není možné nebýt zvědavý dozvědět se o tomto tématu více. Ať už kvůli svému historickému významu, jeho dopadu na dnešní společnost nebo jeho vlivu na různé aspekty každodenního života, Karel Ignác Thám upoutal pozornost lidí všech věkových kategorií a životního stylu. Od svých počátků až po svou relevanci dnes byl Karel Ignác Thám předmětem studia a zájmu výzkumníků, akademiků i zvědavců. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Karel Ignác Thám a také jeho důležitost a relevanci v aktuálním kontextu.

Karel Václav Ignác Thám
Karel Ignác Thám
Karel Ignác Thám
Narození4. listopadu 1763
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí7. března 1816 (ve věku 52 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníspisovatel a překladatel
Alma materUniverzita Karlova
PříbuzníVáclav Thám (bratr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Václav Ignác Thám (4. listopadu 1763 Praha[1] – 7. března 1816 Praha) byl český spisovatel a překladatel, starší bratr dramatika Václava Tháma.

Život

Narodil se v rodině kuchaře Václava Tháma a matky Kateřiny, bývalé komorné hraběnky Valdštejnové.[1] V letech 1775–1780 navštěvoval gymnázium. Poté studoval filozofii, v níž dosáhl doktorátu.

Po studiích pracoval v Národní veřejné knihovně pražské (Bibliotheca nationalis bohemica) na katalogizaci staré české literatury, pravděpodobně se právě zde stal velkým vlastencem a bojovníkem za práva češtiny. Spolu s bratrem Václavem se intenzivně věnoval buditelské a literární práci.

Živil se nejprve jako soukromý učitel češtiny, francouzštiny a němčiny. Jelikož v Praze nezískal stálé místo učitele, zúčastnil se roku 1784 konkurzu na místo učitele češtiny ve Vídni, kde také neuspěl. Postupně střídal různá zaměstnání, např. redigoval s bratrem Václavem Schönfeldské c.k. pražské noviny, byl učitelem češtiny na gymnáziu v Brně (1800) a na Malé Straně (1802).[2]

Později se mu nepodařilo získat trvalé zaměstnání, žil v bídě a onemocněl na tuberkulózu. Zemřel v nemocnici Milosrdných bratří na pražském Starém Městě.[2] Protože zemřel bez majetku, "...mělo být tělo jeho v pytli vyveženo. Ale Dobrovský, který na Tháma z literárních příčin kdysi nevražil a na jeho díla ostrými kritikami dotíral, dověděv se o tom, postaral se o skromný, ale slušný pohřeb."[3]

Karel Ignác Thám byl pohřben na I. olšanském hřbitovu. Dnes již nelze určit, kde se jeho hrob nachází.[4]


Dílo

Své dílo publikoval také pod pseudonymem Karel Hynek Thám.

  • Svátek českého jazyka – báseň napsaná s bratrem Václavem Thámem
  • Obrana Jazyka Českého proti zlobivým jeho utrhačům, též mnohým vlastencům v cvičení se v něm nedbalým a liknavým sepsaná – odůvodňuje potřebu češtiny a nabádá k jejímu studiu.
  • Deutsch-böhmisches National lexikon
  • Nejnovější ouplný česko německý slovník, aneb příhodný vejběrek slov k mluvení po česku atd. dle Veleslavínova Nomenclatora quadrilinguis zřízený
  • Všeobecné naříkání na služebné děvečky zvlášť a na čeledíny vesměs

Dále překládal: přeložil některé hry Williama Shakespeara a Friedricha Schillera, kromě nich přeložil řadu drobných prací od méně významných autorů.

Posmrtná připomínka

Pamětní deska Karla a Václava Thámů je umístěna v Praze, na domě ve Vodičkově ulici 41. Zde stával dům, kde oba bratři žili.[5]

Zajímavost

Původně byla za rodiště bratří Thámů považována Přelouč. Jednalo se však o shodu příjmení s jinou rodinou Thámů, která tam žila.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 894–896. 
  3. ↑ a b Světozor 1866, s.534, F.V.Vykoukal:O rodišti bratří Thámů
  4. ↑ Farnost Žižkov:I. olšanský hřbitov
  5. ↑ Pamětní deska bratří Thámů. www.pametni-desky-v-praze.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-07. 

Literatura

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 640–641. 
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 656. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 421. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8. S. 248. 
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 894–896. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 723. 

Související články

Externí odkazy