Karel III. Španělský

Vzhled přesunout do postranního panelu skrýt

Karel III.
král španělský král neapolský a sicilský vévoda parmský a piacenzský
Karel III. Španělský na portrétu Antona Rafaela Mengse
Doba vlády	Parma: 26. února 1731 – 11. prosince 1734 Neapolsko a Sicílie: 2. září 1734 – 6. října 1759 Španělsko: 10. srpna 1759 – 14. prosince 1788
Tituly	Jeho katolické Veličenstvo (od 1759) Jeho Veličenstvo (1734-1759) Jeho královská Výsost
Křest	25. ledna 1716
Narození	20. ledna 1716 Madrid, Španělsko
Úmrtí	14. prosince 1788 (72 let) Madrid, Španělsko
Pohřben	Královská hrobka kláštera El Escorial
Předchůdce	Parma: Antonín Parmský Neapolsko a Sicílie: Karel VI. Španělsko: Ferdinand VI.
Nástupce	Parma: Filip Parmský Neapolsko a Sicílie: Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský Španělsko: Karel IV.
Manželka	Marie Amálie Saská (1724–1760)
Rod	Kapetovci
Dynastie	Bourbon-Anjou
Otec	Filip V.
Matka	Alžběta Parmská z rodu Farnese
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel III. Španělský (španělsky Carlos III de Borbón, 20. ledna 1716 v Madridu – 14. prosince 1788 tamtéž), zvaný El Político, byl v letech 1731–1735 vévoda z Parmy jako Karel I., v letech 1734–1759 král sicilský jako Karel VI. a král neapolský jako Karel VII. a konečně král španělský v letech 1759–1788. Pocházel ze španělské větve panovnické dynastie Bourbonů (Bourbon-Anjou).

Původ

Byl třetím mužským potomkem Filipa V. a první syn s jeho druhou chotí, Alžbětou Farnese (dědička Parmy), tím pádem nevlastním bratrem Ferdinanda VI., jenž nastoupil na trůn po svém otci na španělský trůn.

Vláda

Karel III. jako král Neapole a Sicílie

Jelikož měl Karlův otec syny z prvního manželství, nebylo pro něho zprvu naděje na trůn nikterak velké. To se ale postupně změnilo. Jako prvorozený syn své matky byl uznán dědicem Parmy po vymřelé dynastii Farnese (vévodství parmské a piacenzské (1731) a také se stal uznaným dědicem Toskánska po vymřelé Medicejské dynastii. Karel se tak uplatnil v rodinné politice v boji o znovuzískání španělského vlivu v Itálii.

Parma

Poté, co zdědil Parmu a Piacenzu, se stal vévodou jako Karel I. Parmu ale ztratil v roce 1735 vídeňským mírem ve prospěch Habsburské monarchie, zato byl ale uznán jako právoplatný král sicilský a neapolský. Spolu s tím se také vzdal toskánského dědictví, které získal František I. Štěpán Lotrinský (a Toskánsko se tak stalo sekundogeniturou Habsburků).

Poté, co jeho bratr Filip Parmský získal v roce 1748 od Marie Terezie zpět Parmské vévodství, vzdal se Karel svého nároku v bratrův prospěch. Ten poté založil parmskou linii rodu známou jako dynastie Bourbon-Parma.

Neapolsko a Sicílie

Během války o polské následnictví (1733–1735) se Karlovi podařilo s pomocí otce španělského krále Filipa V. dobýt Sicilské a Neapolské království a stal se jejich legitimním králem. Po skončení války o polské následnictví se sice musel vzdát Parmy, ale byl uznán za krále obou těchto království. Vládl jako král sicilský Karel VI. a král neapolský jako Karel VII.

Během vlády se Karel opíral se hlavně o ministra Tanucciho, vzdělaného a pokrokového státníka, podporoval průmysl, obchod a zavedl mnohé úpravy ve státního zřízení. Válek o dědictví rakouské se účastnil zprvu na straně Španělska, ale v roce 1742 ho donutilo anglické loďstvo k neutralitě.

Když se v roce 1759 stal namísto svého bratra králem španělským, zřekl se království Neapolského a Sicilského ve prospěch svého třetího syna Ferdinanda (první syn Filip byl nemocný a druhý Karel byl následníkem Španělska). Ten poté založil novou linii rodu, a to Bourbonsko-neapolsko-sicilskou.

Španělsko

Roku 1759 se stal jako Karel III. po smrti svého bratra Ferdinanda VI. španělským králem. Vládl v duchu osvícenského absolutismu. Za jeho vlády se povznesl blahobyt země, zejména podporováním obchodu, zakládáním továren, silnic, průplavů, mostů, zúrodňováním půdy. Také omezil inkvizici a 1. dubna 1767 vypověděl ze země jezuity. Roku 1771 založil řád Karla III.

V zahraniční politice se mu dařilo o poznání méně. Podle bourbonské rodinné smlouvy se účastnil na straně Francie neúspěšné války proti Británii a Portugalsku, v níž Španělsko utrpělo veliké ztráty a ztratilo v roce 1763 Floridu. Karlovi se také nepodařilo získat zpět Gibraltar.

Během americké války za nezávislost podpořil americké povstalce proti Británii. V roce 1775 nařídil neúspěšnou invazi do Alžíru.

Po jeho smrti v roce 1788 nastoupil na trůn jeho nejstarší syn Karel IV.

Rodina

V roce 1737 uzavřel sňatek s Marií Amálií Saskou (1724–1760), dcerou Fridricha Augusta II., kurfiřta saského a krále polského a litevského velkovévody. Navzdory tomu, že manželství bylo předem dohodnuto bez nich, manželé si rozuměli. Narodilo se jim celkem 13 dětí:

1. Marie Isabela (6. 9. 1740 Portici – 2. 11. 1742 Neapol)
2. Marie Josefa (20. 1. 1742 Portici – 1. 4. 1742 Neapol)
3. Marie Isabela Anna (30. 4. 1743 Neapol – 5. 3. 1749 tamtéž)
4. Marie Josefa Carmela (6. 7. 1744 Gaeta – 8. 12. 1801 Madrid), svobodná a bezdětná
5. Marie Ludovika Španělská (24. 11. 1745 Portici – 15. 5. 1792 Vídeň)
- ⚭ 1765 Leopold II. (5. 5. 1747 Vídeň – 1. 3. 1792 tamtéž), císař římský, král český, král uherský, markrabě moravský, velkovévoda toskánský od roku 1790 až do své smrti
6. Filip Antonín Španělský (13. 7. 1747 Portici – 19. 9. 1777 tamtéž), vévoda z Kalábrie, vyloučen z následnictví z důvodu mentálního postižení, svobodný a bezdětný
7. Karel IV. (11. listopadu 1748 Portici – 20. ledna 1819 Řím), španělský král v letech 1788–1808
- ⚭ 1765 Marie Luisa Parmská (9. 12. 1751 Parma – 2. 1. 1819 Řím)
8. Marie Tereza (2. 12. 1749 Neapol – 2. 5. 1750 Portici)
9. Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský (12. 1. 1751 Neapol – 4. 1. 1825 tamtéž), první král obojí Sicílie od roku 1816 až do své smrti
- ⚭ 1768 Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská (13. 8. 1752 Vídeň – 8. 9. 1814 tamtéž)
10. Gabriel Antonín Španělský (12. 5. 1752 Portici – 23. 11. 1788)
- ⚭ 1785 Marie Anna Viktorie Portugalská (15. 12. 1768 Queluz – 2. 11. 1788)
11. Marie Anna (3. 7. 1754 Portici – 11. 5. 1755 Neapol)
12. Antonín Paskal (31. 12. 1755 Caserta – 20. 4. 1817 El Escorial)
- ⚭ 1795 Marie Amálie Španělská (9. 1. 1779 Madrid – 22. 7. 1798 tamtéž)
13. František Xaver (15. 2. 1757 Caserta – 10. 4. 1771 Aranjuez)

Vývod z předků

Ludvík XIII.

Ludvík XIV. Francouzský

Anna Rakouská

Ludvík Francouzský

Filip IV. Španělský

Marie Tereza Habsburská

Izabela Bourbonská

Filip V. Španělský

Maxmilián I. Bavorský

Ferdinand Maria Bavorský

Marie Anna Habsburská

Marie Anna Bavorská

Viktor Amadeus I.

Jindřiška Adéla Savojská

Kristina Marie Bourbonská

Karel III. Španělský

František I. Estenský

Isabela Estenská

Marie Kateřina Farnese

Alžběta Farnese

Wolfgang Vilém Falcko-Neuburský

Filip Vilém Falcký

Magdalena Bavorská

Dorotea Žofie Falcko-Neuburská

Jiří II. Hesensko-Darmstadtský

Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská

Žofie Eleonora Saská

Odkazy

Literatura

GRANADOS, Juan. Španělští Bourboni (původním názvem: Breve historia de los Borbones espanoles). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-4097-3. S. 69–90.