Kakostovité

V dnešní době je Kakostovité tématem, které v dnešní společnosti nabylo velkého významu. S rozvojem technologií a globalizací se Kakostovité stalo klíčovým slovem ve slovní zásobě lidí, protože zahrnuje různé aspekty každodenního života. Od politiky, ekonomiky, kultury, zdraví až po zábavu se Kakostovité umístil jako téma obecného zájmu, které vyvolává debaty, úvahy a akce v různých oblastech. Proto je nezbytné důkladně analyzovat a pochopit důležitost Kakostovité v dnešním světě. V tomto článku prozkoumáme různé dimenze Kakostovité a jeho dopad na společnost, stejně jako možné budoucí perspektivy, které jsou v souvislosti s tímto tématem představovány.

Jak číst taxoboxKakostovité
alternativní popis obrázku chybí
Kakost lesní (Geranium sylvaticum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádkakostotvaré (Geraniales)
Čeleďkakostovité (Geraniaceae)
Juss., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hypseocharis pimpinellifolia

Kakostovité (Geraniaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu kakostotvaré (Geraniales). Jsou to převážně byliny s dlanitými listy. Některé druhy jsou sukulentní. Květy jsou pětičetné, pravidelné nebo dvoustranně souměrné, plody jsou většinou poltivé. Náležejí sem oblíbené okrasné rostliny, zejména pelargonie. V České republice roste několik druhů kakostů a pumpava obecná.

Popis

Kakostovité jsou byliny a polokeře, někdy i stonkové sukulenty (otylec, některé pelargonie), obvykle s článkovanými stonky. Listy jsou střídavé nebo vstřícné, nejčastěji jednoduché a dlanitě laločnaté, řidčeji složené, obvykle s palisty. Čepel listů je celokrajná nebo více či méně pilovitá, obvykle s dlanitou žilnatinou. Odění je složeno z jednoduchých nebo žláznatých chlupů. Květy jsou pětičetné, pravidelné nebo dvoustranně souměrné, jednotlivé nebo v úžlabních či vrcholových květenstvích (nejčastěji okolíkovitých). Kalich je pětičetný, kališní lístky jsou volné nebo na bázi srostlé, u některých zástupců je horní lístek nazpět protažen v ostruhu. Korunních lístků je obvykle 5 a jsou volné. Tyčinek je nejčastěji 10 až 15, zřídka méně, jsou volné nebo krátce na bázi srostlé. Semeník je svrchní, laločnatý, srostlý obvykle z 5 plodolistů, na vrcholu s jedinou čnělkou s 5 bliznami. U některých zástupců jsou v květech přítomny nektarové žlázky, které se střídají s korunními lístky. Plod je poltivý (schizokarp), rozpadající se na 5 jednosemenných dílů a zanechávající střední sloupek, výjimečně poltivý plod bez středního sloupku (Biebersteinia) nebo tobolka (Hypseocharis).[1]

  • Detail čnělky kakostu měkkého (Geranium molle)
    Detail čnělky kakostu měkkého (Geranium molle)
  • Detail květu pelargonie Pelargonium graveolens
    Detail květu pelargonie Pelargonium graveolens
  • Monsonia emarginata
    Monsonia emarginata
  • Otylec Sarcocaulon crassicaule
    Otylec Sarcocaulon crassicaule
  • Puklý plod kakostu krvavého (Geranium sanguineum)
    Puklý plod kakostu krvavého (Geranium sanguineum)

Rozšíření

Čeleď kakostovité zahrnuje asi 800 druhů v 7 rodech. Největší rody jsou kakost (Geranium, asi 430 druhů) a pelargonie (Pelargonium, asi 280 druhů).[2] Je rozšířena po celém světě, nejvíce druhů se vyskytuje v mírném a subtropickém pásu. V tropech se vyskytují především v horách. Centrum rodové i druhové diverzity je v jižní Africe. Rod kakost (Geranium) je zastoupen na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy.[3]

V české květeně je podobně jako v celé Evropě čeleď zastoupena 2 rody. V České republice se vyskytuje 11 původních druhů kakostu (další 2 jsou pokládané za vyhynulé) a pumpava obecná. Některé další druhy jsou zde nepůvodní a zavlečené, např. běžný kakost pyrenejský.[4] Řada dalších druhů pumpavy se vyskytuje porůznu ve Středomoří. V teplejších oblastech Evropy také občas zplaňují pelargonie.[5]

Taxonomie

Čeleď byla dříve považována za blízce příbuznou šťavelovitým (Oxalidaceae) a někteří taxonomové (např. Cronquist) obě čeledi řadili do stejného řádu.[1] Podle kladogramů APG jsou kakostovité bazální skupinou řádu kakostotvaré (Geraniaceae),[2] bazálním rodem čeledi je rod Hypseocharis.[1] S nástupem molekulárních studií došlo k některým změnám i na úrovni rodů. Rod Sarcocaulon byl vřazen do rodu Monsonia, rod Rhynchotheca byl přeřazen do čeledi Francoaceae.[6][7]

Zástupci

Význam

Některé druhy pelargonií, zejména pelargonie vonná (Pelargonium odoratissimum) a kříženci druhů P. capitatum, P. graveolens a P. radens se pěstují pro vonnou, tzv. 'geraniovou' silici. Ta má uplatnění zejména v parfumerii.[9] Pelargonie náležejí mezi oblíbené balkónové rostliny. Jako zahradní trvalky jsou pěstovány některé druhy kakostu (Geranium), řidčeji i pumpava (Erodium). Jihoafrický rod otylec (Sarcocaulon) náleží mezi atraktivní sukulenty.

  • Pelargonium quercifolium 'Fair Ellen'
    Pelargonium quercifolium 'Fair Ellen'
  • Okrasný hybrid pelargonie
    Okrasný hybrid pelargonie
  • Pumpava Erodium x variabile 'Bishop's Form'
    Pumpava Erodium x variabile 'Bishop's Form'
  • Okrasný kakost Geranium cinereum 'Ballerina'
    Okrasný kakost Geranium cinereum 'Ballerina'

Přehled rodů

Erodium, Geranium, Hypseocharis, Monsonia (včetně Sarcocaulon), Pelargonium[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. 
  2. ↑ a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website . Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  3. ↑ SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. 
  4. ↑ KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. 
  5. ↑ Flora Europaea . Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  6. ↑ a b HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World . Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ TOULOUMENIDOU, T.; BAKKER, F.T.; ALBERS, F. The phylogeny of Monsonia L. (Geraniaceae). Plant Systematics and Evolution. 2007, čís. 264. 
  8. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  9. ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 

Externí odkazy