Trichom

Trichom je téma, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Svým dopadem na společnost a svou relevanci v každodenním životě toto téma vyvolalo velký zájem v různých oblastech, od populární kultury po akademický výzkum. Jak čas plynul, Trichom se vyvíjel a získal nové dimenze, zpochybňuje předem zavedené představy a vyvolává vášnivé debaty. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Trichom, od jeho počátků až po současný vliv, s cílem lépe porozumět jeho důležitosti a místu v naší společnosti.

Četné trichomy papriky chlupaté

Trichom („chlup“) je dlouhý výčnělek na pokožce rostliny, vznikající z pokožkových buněk rostliny. Může být jednobuněčný i vícebuněčný. Buňky mladých trichomů jsou živé; buněčný obsah dospělých trichomů často odumírá.

Popis

Nejjednodušším druhem chlupu je bradavka (papila), prostá vychlípenina pokožkové buňky. Protažením papily do délky vznikají vláskovité chlupy, které se uplatňují zejména při absorpci vody v kořenech. Když se protažené buňky vláskovitého chlupu oddělí přepážkou a dále se dělí, vzniká „jednoduchý chlup“ (když vznikne pouze jednořadě mnohobuněčný útvar) nebo „větvený chlup“ (když se trichom větví).[1]

Podle vzniku a stavby lze trichomy rozdělit na:

  • papily (vychlípeniny vnějších stěn pokožky) – např. korunní lístky macešky, blizna prvosenky jarní;
  • jednobuněčné trichomy – mohou být krátké, zahrocené až háčkovitě zahnuté nebo dlouhé, rozvětvené nebo vláknité (bavlník);
  • vícebuněčné trichomy – mají buňky uspořádané v řadě či rozvětvené (divizna) nebo svazčité (lípa), případně mohou být šupinkovité.[2]

Kromě trichomů mohou být na povrchu rostlinného orgánu emergence – mnohobuněčné podpokožkové výrůstky (ostny růží, srstky nebo kaktusovitých).

Soubor trichomů a emergencí na povrchu rostliny je odění (indumentum). V odění jediného orgánu mohou být zastoupeny různé typy trichomů i emergence.

Funkce trichomů

Trichomy sloupatky (Stylidium) mohou uvěznit a zabít drobný hmyz

Dle funkce se trichomy dají rozdělit na krycí, žláznaté, žahavé, absorpční, drsné a příchytné:

  • krycí: Jsou protažené do špičky, mohou být rozvětvené, jedno či vícebuněčné.[3] Slouží k ochraně, pomáhají chránit rostlinu proti přehřátí a pomáhají při rozšiřování plodů a semen; po odumření snižují transpiraci a chrání rostlinu před osluněním.[1] Rozlišujeme několik druhů krycích trichomů:
    • papily: vytvářejí sametový vzhled rostliny a usnadňují přistávání opylovačů (violka, růže)
    • hvězdovité chlupy (hlošina)
    • přeslenitě větvené chlupy (divizna)
  • žláznaté: Bývají zakončeny paličkou, ale také bývají štítkovité až miskovité.[3] Slouží k vyměšování silic (máta) nebo pryskyřic (jírovec maďal)
  • žahavé: Jsou typem žláznatých chlupů, mají lahvicovitý tvar, jsou jednobuněčné, nerozvětvené. Blízko vrcholu chlupu je buněčná stěna ztenčená, prostoupená oxidem křemičitým, a proto křehká.[3] Při odlomení špičky trichomu se vylije pálivá tekutina; jejich přeměnou vznikají ostny, pro než je charakteristické, že se dají odlomit (růže, angrešt, ostružiník)
  • absorpční (vstřebávací): např. kořenový vlásek, který umožňuje příjem vody; u některých epifytů, např. tilandsie (Tillandsia usneoides), vznikají i specializované chlupy jinde na těle, které zachycují rosu a déšť[1]
  • drsné: mají ochrannou funkci (ostny)
  • příchytné: (háčkovité, kotvičkovité)[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c ČERNOHORSKÝ, Zdeněk. Základy rostlinné morfologie. Praha: SPN, 1967. 218 s., 74 příl.
  2. ↑ a b . Pletiva krycí . , . Dostupné online. 
  3. ↑ a b c JELÍNEK, Jan; ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie pro gymnázia. 12. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2021. 580 s. S. 25. 

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.