Josef Dobiáš | |
---|---|
Narození | 26. září 1888 Pelhřimov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 20. ledna 1972 (ve věku 83 let) Praha Československo Československo |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Dobiáš (26. září 1888 Pelhřimov – 20. ledna 1972 Praha) byl český historik a klasický filolog.
Po maturitě na pelhřimovském gymnáziu odešel studovat historii a klasickou filologii do Prahy (1908–1911). V letech 1911–1924 působil jako profesor na pražských gymnáziích a 1920–1924 jako profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Byl členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, od roku 1952 akademik Československé akademie věd.
Dobiáš byl předním evropským znalcem antické numismatiky a antické kultury vůbec. Věnoval se zejména studiu císařského období antického Říma. Speciálně se zaměřil na dějiny římské provincie Sýrie a na zkoumání vztahů mezi římským impériem a dnešním československým územím (Dějiny československého území před vystoupením Slovanů, 1964). Byl autorem učebnice Všeobecný dějepis pro vyšší třídy středních škol (1932) a syntetické práce Dějepisectví starověké (1948). Do oblasti českých regionálních dějin přispěl nedokončenou monografií Dějiny královského města Pelhřimova a okolí I-V (1927–1971).
Byl ženat s básnířkou Ludmilou Šebestovou, píšící pod pseudonymem Simonetta Buonaccini. Manželství se rozpadlo.