Josef Čihák (monsignore)

Téma Josef Čihák (monsignore) je tématem, které v průběhu let vyvolalo velký zájem jak mezi odborníky, tak mezi širokou veřejností. Význam Josef Čihák (monsignore) v současném kontextu nelze přehlédnout, protože ovlivňuje různé aspekty každodenního života, od zdraví po politiku. Tento článek si klade za cíl nabídnout úplnou a aktualizovanou vizi Josef Čihák (monsignore), která se zabývá jejími důsledky, jejím vývojem v čase a budoucími perspektivami, které jsou v souvislosti s tímto tématem představovány. Prostřednictvím podrobné a přísné analýzy se snažíme čtenářům poskytnout jasné a obohacující panorama, které jim umožní plně porozumět důležitosti Josef Čihák (monsignore) dnes.

Veledůstojný pán
Msgre. doc. ThDr. PhDr. Josef Čihák
kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze
PhDr. ThDr. Josef Čihák
PhDr. ThDr. Josef Čihák
Církevřímskokatolická
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení30. října 1907 v Římě
Osobní údaje
Datum narození11. září 1880
Místo narozeníObděnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí18. února 1960 (ve věku 79 let)
Místo úmrtíLeopoldov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vyznánířímskokatolické
Povolánířímskokatolický duchovní
Řády a oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Čihák (11. září 1880, Obděnice[1] – 18. února 1960, Leopoldov) byl český římskokatolický kněz, kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, apoštolský protonotář a vězeň komunistického režimu.

Život

Prof. Dr. Josef Čihák na tablu vyučujících bohoslovecké fakulty Karlovy univerzity v roce 1928. Jeho univerzitními kolegy byli: František Dvorník, Jan Budař, Josef Cibulka, Josef Hanuš, Antonín Hora, Václav Hazuka, Josef Vajs, Alois Soldát, Vojtěch Šanda, Josef Slabý, Alois Kudrnovský, Jaroslav Beneš a Josef Kratochvil

Pocházel z rolnické rodiny, po dokončení obecné školy ve svém rodišti pokračoval ve vzdělávání na reálném gymnáziu v Příbrami. V letech 1902 až 1907 studoval filosofii a teologii na Papežské koleji Nepomucenum v Římě, kde také 30. března 1907 přijal kněžské svěcení. Jako kaplan působil nejprve v pražské farnosti u kostel Matky Boží před Týnem a od roku 1911 u sv. Havla. V roce 1917 se stal profesorem náboženství na gymnáziu v Resslově ulici v Praze. Po vzniku Československa byl členem Jednoty katolického duchovenstva.

Od roku 1921 působil jako docent pastorální teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a roku 1927 byl jmenován jejím mimořádným profesorem. V roce 1928 byl zvolen kanovníkem pražské metropolitní kapituly. Redigoval čtvrtletně vycházející Věstník Společnosti sv. Cyrila a Metoděje a měsíčník Zasvěcení. Dne 28. června 1931 posvětil základní kámen kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Kročehlavech (později část města Kladna).

V rámci pronásledování katolické církve v Československu po únoru 1948 byl 18. července 1950 zatčen a na základě vykonstruovaných obvinění byl v procesu Zela a spol.[2] odsouzen za velezradu a vyzvědačství k desetiletému trest odnětí svobody a vedlejším trestům; hlavní líčení s Čihákem a dalšími osmi vysokými církevními představiteli se konalo od 27. listopadu do 2. prosince 1950. Zbytek života strávil ve věznicích na Pankráci, ve Valdicích a nakonec v Leopoldově, kde také ve vězeňské nemocnici po dlouhé nemoci zemřel.

Dílo

  • Theosofická společnost a její učení, Václav Kotrba, Praha 1914
  • Buddhismus a křesťanství, vlastním nákladem, Praha 1914
  • Co je po smrti?, 1916
  • Lichva na soudu dějin a mravního zákona, Českoslovanská akciová tiskárna, Praha 1917
  • Psychologie moderní pochybovačnosti náboženské, vlastním nákladem, Praha 1917
  • Jozinka, naše vzorná sodálka a Targicka, vlastním nákladem, Praha 1924
  • Theologus čili Studium katolické theologie – díl I, Organisace katolického studia bohosloveckého, vlastním nákladem, Praha 1927

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Proces proti vatikánským agentům v Československu: biskup Zela a společníci. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1950. Dostupné online. 

Literatura

  • KUNC, Jaroslav. Kdy zemřeli ..?. BK ČK 1970, zvl. seš. 3, s. 31.
  • TRANTINA, Václav a kol. Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945 až současnost). Příbram: Knihovna Jana Drdy, 2001, s. 49.
  • VLČEK, Vojtěch. Dva osudy: ThDr. Josef Čihák a ThDr. Otakar Švec. Confluens: vlastivědný sborník Mělnicka. 2013, č. 8, s. 44-47.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.