Hlavní líčení

Dnes budeme hovořit o Hlavní líčení, tématu, které upoutalo pozornost lidí po celém světě. Hlavní líčení je fascinující téma, které vyvolalo debaty a kontroverze v různých oblastech. Od svého vzniku Hlavní líčení podnítil zájem odborníků i fandů a nabízí nekonečné možnosti pro průzkum a analýzu. V tomto článku dále prozkoumáme dopad Hlavní líčení, jeho význam v současnosti a jak se vyvíjel v průběhu času. Kromě toho prozkoumáme mnoho aspektů Hlavní líčení a jak ovlivnil různé aspekty společnosti. Připravte se ponořit se do fascinujícího světa Hlavní líčení!

Hlavní líčení je stadium trestního řízení, v němž se rozhoduje o vině a trestu obžalovaného a případně též o uložení ochranného opatření a náhradě škody (újmy) poškozenému.[1] Soud přezkoumává obvinění obsažená v obžalobě (popř. v návrhu na potrestání), a to zásadně za účasti veřejnosti. Obviněný se zde už označuje jako obžalovaný. Provádí se zde především dokazování, po jeho skončení již zní závěrečné řeči a následuje rozhodnutí soudu. Hlavní líčení je zakotveno v § 196-231 TŘ.

V hlavním líčení rozhoduje soudní senát, v takovém případě hlavní líčení řídí jeho předseda, nebo samosoudce (jestliže horní hranice trestní sazby nepřevyšuje pět let – § 314a TŘ). Hlavní líčení není bezvýjimečné stádium trestního řízení před soudem, samosoudce totiž může bez projednávání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz za podmínek uvedených v § 314e TŘ, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku, byl-li ale proti němu podán včas odpor, je k projednání věci nařízeno hlavní líčení (§ 314g odst. 2 TŘ).

Hlavní líčení končí zpravidla rozsudkem: obžalovaný je uznán vinným, nebo je zproštěn obžaloby (§ 225 odst. 1 TŘ); popř. i dalšími způsoby, např. vrácením věci státnímu zástupci (§ 221 TŘ), postoupením věci (§ 222 TŘ), zastavením (§ 223 TŘ) či přerušením trestního stíhání (§ 224 TŘ) apod.

Stádia hlavního líčení

  1. Počátek hlavního líčení: Předseda soudu přednese za přítomnosti všech stran projednávanou věc, která bude předmětem líčení.
  2. Dokazování: Nejdůležitější část líčení, cílem je zjistit skutkový stav věci, který je důležitý pro rozhodnutí soudu.
  3. Závěr hlavního líčení: Strany provedou závěrečné řeči, v pořadí: státní zástupce, poškozený, zúčastněné osoby, obhájce, obžalovaný (právo posledního slova).
  4. Rozhodnutí soudu:
    • Rozhodnutí meritorní povahy (o věci samé) – rozsudek (odsuzující, nebo zprošťující), nebo usnesení (o zastavení, postoupení nebo narovnání)
    • Rozhodnutí zatimní povahy – usnesení o přerušení trestního stíhání, o předložení věci příslušnému soudu, o vrácení věci státnímu zástupci k doplnění vyšetřování

Reference

  1. ↑ JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 3., aktualizované a doplněné. vyd. Praha: Leges, 2013. 864 s. S. 573. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.