Jan Ludvík Lukes

V následujícím článku se podíváme na fascinující svět Jan Ludvík Lukes, který upoutal pozornost a zájem lidí na celém světě. Od svého dopadu na společnost až po jeho význam v akademické sféře, Jan Ludvík Lukes vyvolal vášnivé diskuse a inspiroval četná vyšetřování. V průběhu let se Jan Ludvík Lukes vyvíjel a zanechal nesmazatelnou stopu v historii a hrál zásadní roli v různých aspektech každodenního života. Prostřednictvím podrobné analýzy bude prozkoumána důležitost a dopad Jan Ludvík Lukes, což poskytne jedinečný a zasvěcený pohled na toto velmi relevantní téma.

Jan Ludvík Lukes
Jan L. Lukes (1882)
Jan L. Lukes (1882)
Narození22. listopadu 1824
Ústí nad Orlicí
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. února 1906 (ve věku 81 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníMěstský hřbitov v Ústí nad Orlicí
Povolánízpěvák, operní pěvec, tenorista a kapelník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Ludvík Lukes (22. listopadu 1824 Ústí nad Orlicí[1] – 24. února 1906 Praha[2]) byl český operní pěvec (tenor) a hudební pedagog. Někdy je uváděn jako Jan Ludevít Lukes[3] Do matriky byl zapsán jako Jan Evangelista Lukesle.[4]

Život

Jan Ludvík Lukes pocházel z chudé, početné rodiny; jeho rodiče si nemohli dovolit zaplatit mu vzdělání.[5] Již od dětství prokazoval hudební nadání, od šesti let se učil zpívat.[6] V devíti letech byl přijat jako zpěvák do augustiniánského kláštera v Brně. Brzy se tam stal předním sopranistou. Při studiu na německé klášterní škole měl ale problémy, proto, bez vědomí rodičů, odjel s prázdnou kapsou do Olomouce, Kroměříže a nakonec do Vídně, kde se začal učil soustružníkem. Jakmile se o tom dozvěděl otec, povolal ho zpátky domů, kde se tři roky učil tkalcem.[5]

Po určité době začal znovu toužit po vyšším vzdělání. Vrátil se proto do Brna, kde s podporou augustiniánů absolvoval gymnázium. Živil se přitom hudbou – hrál na fagot a kontrafagot, pozoun, violoncello a klavír.[5] Spřátelil se také s Hynkem Vojáčkem, pozdějším kapelníkem petrohradské opery. Při jedné z návštěv v jeho rodném městě Vsetíně podnikl výlet na Slovensko (Trenčínsko), kde na jeho hudební sluch silně zapůsobilo místní nářečí.[7]

Z Brna odjel roku 1848 za dalším vzděláním do Vídně. Přihlásil se na právnickou fakultu,[5] kterou úspěšně ukončil v roce 1853.[6] Mezitím se zdokonaloval ve zpěvu (jeho učiteli byli Heinrich Proch, tenorista Bassadora a Gustav Barth). Učil se i dramaturgii, estetiku a italštinu. Na studium si vydělával doučováním.[5]

V roce 1853 soukromě nastudoval operu Alessandro Stradella[5] (složil Friedrich von Flotow)[3] s cílem získat místo v olomouckém divadle. Měl úspěch, divadlo mu nabídlo angažmá a v následujících šesti měsících nastudoval role ve 24 operách. Ve volném čase vyučoval hudbu na městské škole.[5] Na konci prosince téhož roku ho František Škroup přijal do německé opery v Praze[6] (dnes Stavovské divadlo).[3] Hrál v českých i německých představeních. Jednou z jeho známých rolí byl Škroupův Dráteník, kterého s velkým úspěchem zazpíval autentickým slovenským nářečím.[7] Nastudoval padesát oper.[6]

Po neshodách se Škroupem odešel po třech letech z divadla. Cestoval po Evropě (Německo, Anglie, Belgie, Francie, Švýcarsko, Savojsko, Tyrolsko), studoval chemii[5] a pivovarnictví.[6] Roku 1860 se vrátil do Prahy,[5] kde určitou dobu provozoval pivovar.[6] V hudbě se zaměřil na lidové písně, vystupoval na koncertech a besedách. Roku 1861 se zasloužil o založení pěveckého sboru Hlahol.[6]

V roce 1864 se vrátil k opeře. Zpíval v Bruselu, Pešti, Vratislavi a Drážďanech. 15. prosince 1865 zahrál v Praze roli v Donu Giovannim a následujícího roku získal angažmá v české opeře[5] (tj. v Prozatímním divadle).[7]

V divadle vystupoval do roku 1873.[3] Potom přijal místo učitele zpěvu v operní škole Bedřicha Smetany a nakonec si otevřel vlastní ústav.[7] K jeho žákům patřili např. Marie Laušmannová, Bohumil Benoni, František Broulík, Josefina Reinlová, Robert Polák a další [8].

Hrobka rodiny Lukesovy na Městském hřbitově v Ústí nad Orlicí

Zemřel roku 1906 v Praze a pohřben byl v rodinné hrobce na Městském hřbitově v Ústí nad Orlicí.[9]

Význam a hodnocení

Lukes patřil ve své době k nejvýznamnějším českým zpěvákům. Současníci na něm oceňovali všestrannost - působivě zazpíval národní píseň, koncertní árii i operní roli.[6] Jeho silnou stránkou byl dramatický zpěv;[7] díky roli pěvce Fina v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila je považován za pravzor slovanského dramatického zpěvu.[5] Měl velký hudební talent, ale handicapem pro něj byly nedostatečně vyvinuté hlasivky. Josef Leopold Zvonař v Riegrově Slovníku naučném uvedl, že kdyby ho příroda obdařila tak dobrým hlasovým orgánem, jak velký má talent, byl by fenoménem.[5][10] Recenzent bruselského časopisu Le Guide musical se v roce 1864 vyjádřil obdobně: Je mnoho tenorů s výraznějším hlasem, ale Lukes zazpíval poeticky, sympaticky a procítěně.[5] Oceňovaná byla i jeho interpretace českých národních písní, kterou uznávali i Němci; jeden německý list ho r. 1857 v této souvislosti označil za mistrovského zpěváka (Meistersänger).[5] Básník Vincenc Furch k jeho portrétu pro vídeňskou Slovanskou besedu připsal: „Kdo má písně jako my, kdo je zpívá jako ty?“[7] Muzeum v Ústí nad Orlicí má v držení pohár, který Lukes získal 16. května 1868 za titulní roli v premiéře Dalibora.[4]

Stal se čestným členem řady pěveckých souborů. Některé z nich, např. smíchovský a orlickoústecký, přijaly do svého názvu jeho jméno.[3] Roku 1949 byla na jeho rodném domě (dnešní Lukesova 313) umístěna pamětní deska.[4]

Příbuzenstvo

Jeho syn Rudolf Lukes (1861–1934) byl významný český lékař.[11]. Od roku 1912 do konce života vedl plicní sanatorium Albertinum v Žamberku.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SOA Zámrsk, 1812-1837 Matrika narozených v Ústí nad Orlicí , sign.2067, ukn.10178, str.147. Dostupné online
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Vojtěcha, sign. VO Z11, s. 197
  3. ↑ a b c d e Jan Ludevít Lukes. Zlatá Praha. 1906-03-02, roč. 23, čís. 21, s. 251–252. Dostupné online . . Z tohoto zdroje je též převzato datum úmrtí 24.02.1906 (rok 1908, který uvádí např. Malá čs. encyklopedie nebo databáze autorit NK ČR, je zjevně nesprávný, protože by zemřel 2 roky po nekrologu).
  4. ↑ a b c MELŠOVÁ, Jitka: Ústecké kalendárium - listopad 1999 (www.usti.cz). www.usti.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-13. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Jan Ludv. Lukes. Květy. 1869-03-09, roč. 4, čís. 10, s. 78. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-16.  Archivováno 16. 6. 2020 na Wayback Machine.
  6. ↑ a b c d e f g h Jan L. Lukes. Světozor. 1871-12-01, roč. 5, čís. 48, s. 570. Dostupné online . 
  7. ↑ a b c d e f Jan L. Lukes. Humoristické listy. 1882-07-29, roč. 24, čís. 30, s. 240. Dostupné online . 
  8. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 284
  9. ↑ Městský hřbitov v Ústí nad Orlicí - PDF Stažení zdarma. docplayer.cz . . Dostupné online. 
  10. ↑ ZVONAŘ, Jan Leopold. Jan L. Lukes. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný Díl 4 Část 2. Praha: I. L. Kober, 1865. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-16. S. 1440–1441. Archivováno 16. 6. 2020 na Wayback Machine.
  11. ↑ heslo Lukes Rudolf MUDr. in: Ottův slovník naučný
  12. ↑ Albertinum - ředitelé. www.albertinum-olu.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-24. 

Literatura

Externí odkazy

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).