Imatrikulace (letectví)

V dnešním světě je Imatrikulace (letectví) téma, které se v současné společnosti stává stále aktuálnějším a zásadním. Ať už se jedná o Imatrikulace (letectví) jako jednotlivce, důležité datum nebo aktuální téma, jeho důležitost a dopad lze vidět ve všech aspektech každodenního života. S pokrokem technologií a globalizací začala Imatrikulace (letectví) hrát klíčovou roli ve způsobu, jakým spolu souvisíme, pracujeme a vycházíme v moderním světě. V tomto článku podrobně prozkoumáme důležitost a vliv Imatrikulace (letectví) v dnešní společnosti a také důsledky, které má na náš každodenní život.

Letoun ATR 72-200 Českých aerolinií s poznávací značkou OK-XFB

Rejstříková značka (dříve nazýváno imatrikulace) je označení letadel, které přiděluje a eviduje ve svém rejstříku národní letecký úřad příslušného státu.

Mezinárodní standardy

Imatrikulace evropských zemí

Imatrikulace je sled písmen, číslic a grafických symbolů, který určuje státní příslušnost a rejstříkovou poznávací značku letadla, na kterém je viditelně vyznačena. Její umístění se řídí mezinárodními předpisy podle typu letadla, stanovenými Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO). Kód země, určující v imatrikulaci státní příslušnost letadla (viz tabulka), je rovněž stanoven ICAO, a to na základě Úmluvy o mezinárodním civilním letectví z roku 1944 (tzv. Chicagská úmluva) podle národního prefixu volacích znaků používaných pro rádiové spojení, které určuje Mezinárodní telekomunikační unie (ITU).[1]

Poznávací značky letadel České republiky

Evidenci (rejstřík) civilních letadel v České republice spravuje Úřad pro civilní letectví se sídlem v Praze, který je podřízen Ministerstvu dopravy.[2] Civilní letadla registrovaná v Česku mají poznávací značku začínající písmeny OK (značka státní příslušnosti) nebo OL, za kterou následuje pomlčka a rejstříková značka, která se skládá z některých z následujících kombinací:[3]

  • tři písmena (motorová letadla),
  • čtyři číslice (bezmotorová letadla),
  • za pomlčkou písmeno X a skupina tří číslic a jedno písmeno (bezpilotní letadla).

Podle starší vyhlášky z roku 2005 může poznávací značka za označením OK zahrnovat další kombinace:[4]

  • tři písmena a poslední dva znaky číslice,
  • písmeno A a další tři číslice (kluzáky a větroně, příp. i s pomocným motorem).

Historie

V roce 1910 se konala v Paříži první konference zaměřená na mezinárodní právní aspekty létání za účasti 20 evropských států, na které byl vytvořen návrh úmluvy upravující pravidla leteckého provozu včetně evidence a registračních značek letadel. Konference však skončila nezdarem, protože státy se nedohodly v otázkách rovnoprávného využití vzdušného prostoru a dohodu neratifikovaly.[5]

Letectví pak výrazně ovlivnila první světová válka. Po jejím skončení bylo zřejmé, že je nutné řešit mezinárodní otázky leteckého provozu. Proto byla předmětem Pařížské mírové konference rovněž letecká doprava. Po sedmi měsících vyjednávání byla 13. října 1919 podepsána 27 státy tzv. Pařížská úmluva,[6] jejíž součástí byla pravidla pro označování a registraci civilních letadel. Pro označení letadel byl zvolen pětiznakový kód velkých písmen latinské abecedy. Označení obsahovalo jednopísmenný národní kód, za nímž následovala pomlčka a skupina čtyř písmen, z nichž alespoň jedno byla samohláska (viz tabulka níže).[7] Toto označení vycházelo z volacích znaků používaných pro rádiové spojení podle Londýnské úmluvy z roku 1912.

Organizace ITU provedla revizi mezinárodních předpisů pro rádiový provoz včetně volacích znaků na konferenci ve Washingtonu v roce 1927. Následně byla upravena také pravidla pro imatrikulace letadel do podoby, ze které v podstatě vychází současné předpisy.

Český znak OK

O původu současné české, původně československé, zkratce OK v poznávací značce se rozšířila legenda, že československá delegace přijela na rozhodnou konferenci pozdě, že námi vytouženou zkratku CS si již pro sebe vylobbovali Portugalci na počest krále Carlose (1863–1908),[8][ujasnit] a proto se v časové tísni požádalo o zkratku OK, improvizovaně na místě vymyšlené – prý se snad jednalo o iniciály[8] českého delegáta dr. Otto Kučery (který byl na washingtonské konferenci ČS. delegátem, spolu s ing. Josefem Strnadem).[9]

Poznávací značky letounů ČSA v roce 1930 byly změněny na OK na základě rozhodnutí Mezinárodní komise pro civilní letectví z roku 1929, která vycházela z již dříve platných radiotelekomunikačních volacích znaků, což pro Československo byly OK- a OL-. Tyto značky státní příslušnosti vzešly z mezinárodní konference o radiotelegrafii ve Washingtonu (ITU) v roce 1927. Už i původní systém značení letadel z roku 1919 vycházel z rádiových volacích znaků podle Londýnské úmluvy z roku 1912, kdy značka OK byla přidělena Rakousko-Uhersku, pro O jako Österreich. Značka OK má kořeny v době, kdy Československo ještě ani neexistovalo; systém rozdělení volacích znaků byl připraven už v dubnu 1913! Od té doby je pouze aktualizován, koncepčně, a používá se dodnes.[8]

Od doby vzniku značky její popularita značně narostla, stala se nehmotným bohatstvím:

  • Na začátku 21. století má sama nezanedbatelnou hodnotu, už několikrát o ni projevily zájem ostatní státy, o její odkoupení, např. Velká Británie.[zdroj?]
  • Hodnota značky OK, jako mezinárodního IATA kódu společnosti ČSA a částečně sehrála svou úlohu i při jejím prodeji Korejcům v roce 2013.[zdroj?]

Seznam zemí a značek státní příslušnosti.

Historické imatrikulace podle Pařížské úmluvy z roku 1919

Odkazy

Poznámky

  1. a b c d e f g h i j není v seznamu ICAO
  2. a b c dříve VR-H
  3. spolu s národním emblémem Lichtenštejnska
  4. a b c spolu s národním emblémem Mexika
  5. spolu s národním emblémem Švýcarska

Reference

  1. The Convention on International Civil Aviation. : International Civil Aviation Organization Dostupné online. S. 12. (anglicky) Annex 7 to the Convention on International Civil Aviation – Aircraft Nationality and Registration Marks. 
  2. Zákon o civilním letectví . . Konsolidované znění zákona č. 49/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na stránkách Úřadu pro civilní letectví. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  3. Letecký předpis L7 Poznávací značky letadel . Ministerstvo dopravy ČR, 2012-05-31, rev. 2012-11-15 . Dostupné online. 
  4. Vyhláška Ministerstvo informatiky č. 155/2005 Sb., Vyhláška o způsobu tvorby volacích značek, identifikačních čísel a kódů, jejich používání a o druzích radiokomunikačních služeb, pro které jsou vyžadovány. In: Sbírka zákonů. 28. 4. 2005, roč. 2005, částka 59. PDF online. Dostupné online. [cit. 2020-12-09] ISSN 1211-1244 § 9, odst. 3, písm. h. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  5. The Paris Convention of 1910: The path to internationalism . International Civil Aviation Organization . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-07. (anglicky) 
  6. The 1919 Paris Convention: The starting point for the regulation of air navigation . International Civil Aviation Organization . Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-27. (anglicky) 
  7. a b c International Air Navigation Convention : Annex A – The Marking of Aircraft. Flight. 1919-07-31, Vol. XI, No. 31 (553), s. 1029. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c Pěnkava, Jan: Proč mají česká letadla označení OK? Archivováno 14. 2. 2017 na Wayback Machine., avemodel.estranky.cz; zveřejněno: říjen 2012. Aktualizováno: 2015-04-05. Navštíveno: 2017-02-14.
  9. International Radiotelegraph Convention of Washington, 1927. S. 28. handle.itu.int . Mezinárodní telekomunikační unie. S. 28. PDF dokument. Dostupné online. doi:11.1004/020.1000/4.39. (anglicky) 
  10. Aircraft Nationality Marks, National Emblems and Common Marka. : International Civil Aviation Organization Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • International Air Navigation Convention. Flight. 1919-07-24, Vol. XI, No. 30 (552), s. 994–996. Dostupné online. (anglicky) 
  • International Air Navigation Convention. Flight. 1919-07-31, Vol. XI, No. 31 (553), s. 1029–1032. Přílohy. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aircraft registration na anglické Wikipedii.