V dnešním světě je I. sjezd KSČ téma, které vzbuzuje velký zájem a debaty v různých oblastech. Ať už na akademické půdě, ve světě práce nebo ve společnosti obecně, I. sjezd KSČ se stal tématem relevance a aktuálnosti. Názory na tuto záležitost jsou různé, a proto je důležité analyzovat a reflektovat I. sjezd KSČ z různých úhlů pohledu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty I. sjezd KSČ, jeho dnešní dopad a možné budoucí scénáře. Stejně tak se ponoříme do úvah a debat, které vyvolal, abychom nabídli komplexní a obohacující vizi na toto téma.
I. sjezd KSČ byl stranický sjezd Komunistické strany Československa konaný roku 1923.[1]
Odehrával se ve dnech 2.–5. února 1923. Sjezdu dominovala otázka politické taktiky a dělnické vlády.[2]
KSČ se krátce předtím potýkala se silnými frakčními spory. Levicové křídlo, jež reprezentovali Bohumil Jílek (později koncem 20. let naopak předák pravicové frakce), Václav Bolen, Václav Šturc a Václav Houser, vystoupilo proti centristickému vedení KSČ reprezentovanému Bohumírem Šmeralem. Požadovali bolševizaci KSČ, tedy proměnu na radikální revoluční formaci včetně použití násilí při získání moci v Československu. V roce 1922 byli členové levicové frakce dočasně vyloučeni z KSČ, ale po arbitráži Kominterny bylo jejich členství obnoveno. I. sjezd KSČ tak probíhal v době mocenského patu mezi silami levice a centristů.[3]