Dnes je František Korbel tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Od svého dopadu na společnost až po důsledky pro každodenní život, František Korbel upoutal pozornost odborníků i běžné populace. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty František Korbel a prozkoumáme jeho význam v dnešním světě. Prostřednictvím podrobné analýzy se budeme snažit porozumět tomu, jak se František Korbel vyvíjel v čase a jaká je jeho projekce do budoucna. Od svého vlivu na ekonomiku až po přítomnost v populární kultuře se František Korbel dokázala postavit jako téma k debatám a úvahám dnes.
Mgr. František Korbel, Ph.D. | |
---|---|
![]() František Korbel (25. dubna 2017) | |
Narození | 29. února 1976 (49 let) Tábor |
Bydliště | Tábor |
Alma mater | Právnická fakulta Masarykovy univerzity |
Povolání | pedagog a advokát |
Politická strana | Tábor 2020 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Korbel (* 29. února 1976 Tábor) je český právník a politik.
Po absolvování gymnázia v Táboře vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (1995–2000), kde získal i doktorát (Ph.D.) obhajobou disertační práce na téma Právo na informace. Studoval též sociologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, masovou komunikaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a právo na stážích na právnických fakultách v Německu a Rakousku (Saarbrucken, Salzburg, Leipzig).
V letech 1997–1998 působil na Ústavním soudu, v letech 1999–2001 byl právníkem Městského úřadu Tábor, 2001–2004 byl advokátním koncipientem a 2004–2007 advokátem. Od roku 2002 je členem zastupitelstva a v letech 2002–2007 byl radním města Tábor. Od roku 2006 je členem Legislativní rady vlády. V letech 2007–2013 byl náměstkem ministrů spravedlnosti Jiřího Pospíšila, Pavla Blažka a Marie Benešové.
Na Ministerstvu spravedlnosti vedl po celou dobu svého působení legislativní sekci. Podílel se na přijímání nového občanského zákoníku a jeho implementaci v rámci projektu Nové soukromé právo,[1] nového trestního zákoníku, zákona o obětech trestných činů, zákona o výkonu zabezpečovací detence, zákona o mediaci, reformy doručování[2] a zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, velkých novelách občanského soudního řádu, trestního řádu, exekučního řádu, zákona o soudech a soudcích, zákona o vyšších soudních úřednících, insolvenčního zákona a dalších. V roce 2013 získal čestné uznání Bílého kruhu bezpečí za osobní nasazení při prosazování zákona o obětech trestných činů.[3]
Od roku 2010 řídil též projekt eJustice,[4] prosadil zveřejňování judikatury nižších soudů (sám si u Ústavního soudu vymohl zrušení části zákona o svobodném přístupu k informacím, která bránila zveřejňování nepravomocných rozsudků soudů, nález 123/2010 Sb.),[5] stál u zrodu elektronického soudního spisu. Po dokončení projektu nového občanského zákoníku se rozhodl dobrovolně odejít z funkce náměstka ministra spravedlnosti a vrátit se do advokacie,[6] od podzimu 2013 působí jako partner česko-slovenské advokátní kanceláře Havel & Partners.
Odborně se věnuje zejména legislativě, správnímu soudnictví, e-Governmentu a právu na informace, které přednáší a vyučuje jako odborný asistent na katedře správního práva a správní vědy na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V oboru publikoval řadu článků, dvě vydání komentáře k informačním zákonům (Linde Praha 2004, 2005) a soubor judikatury ve věcech práva na informace (Wolters Kluwer, 2013). Je členem redakční rady časopisu Správní právo, pravidelně přispívá aktualitami do časopisu Soudní rozhledy.