František Antonín Zeman

V tomto článku důkladně prozkoumáme téma František Antonín Zeman, téma velkého významu v dnešní společnosti. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad se ponoříme do různých aspektů souvisejících s František Antonín Zeman, abychom nabídli kompletní a obohacující pohled. V tomto směru budeme analyzovat jeho vliv v různých oblastech, jeho vývoj v čase a různé perspektivy, které existují kolem František Antonín Zeman. Dále prozkoumáme důsledky, které má František Antonín Zeman v našem každodenním životě a v budoucnu, a zdůrazníme jeho důležitost v současném kontextu. V tomto článku se snažíme poskytnout široký a podrobný přehled František Antonín Zeman, který bude zajímat všechny typy čtenářů.

František Antonín Zeman
František Antonín Zeman
František Antonín Zeman
Narození4. května 1838
Kaliště nad Sázavou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. června 1916 (ve věku 78 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípedagog, spisovatel a dramatik
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Antonín Zeman (4. května 1838 Kaliště nad Sázavou[1] – 24. června 1916 Praha[2]) byl veřejně činný učitel, spisovatel, redaktor a dramatik. Přispíval do pedagogických časopisů, psal učebnice, povídky a divadelní hry pro mládež, redigoval knižní edice. Účastnil se činnosti spolků, zakládal knihovny. V rámci Ústřední matice školské měl velké zásluhy o rozvoj mateřských škol. Používal i pseudonymy F. A. Hradecký a Jaroslav Květnický.

Život

Narodil se 4. května 1838 v Kališti nad Sázavou. Navštěvoval obecní školu v Ondřejově, c. k. českou vzornou hlavní školu a českou reálku v Praze. V letech 1857–1858 absolvoval dvouletý učitelský kurs, kde získal vysvědčení pro obecné školy. O prázdninách cestoval v severních Čechách a Sasku. Po návratu získal místo jako soukromý vychovatel v rodině inženýra Josefa Wetta na jeho statku v Kunraticích. Bylo to pro něj podnětné prostředí – v rozsáhlé knihovně se seznámil s díly českých spisovatelů (Josef Kajetán Tyl, Karel Drahotín Villani, Ján Kollár) a upevnil ve svém vlastenectví i zájmu o učitelské povolání.[3]

V září 1858 se stal podučitelem v Libni. Tam se zapojil do veřejného života. S kolegou Tomášem Ronkem pořádal besedy, s Emanuelem Čapkem založil roku 1864 pěvecký sbor, v němž se stal nejprve jednatelem, později čestným členem. Také spoluzaložil a vedl čtenářsko-divadelní spolek.[3]

V roce 1867 složil zkoušky pro hlavní školy a o rok později byl přijat jako podučitel na obecnou školu u maltánů v Praze. Roku 1873 se stal učitelem,[3] později tuto školu vedl. Jeho poslední zaměstnání před odchodem do důchodu bylo jako ředitel měšťanské školy u Panny Marie Vítězné.[4]

Nadále byl veřejně činný. Roku 1879 založil žákovskou knihovnu v Ondřejově a o dva roky později v matiční škole v Prachaticích. Rozšířil také knihovnu na maltánské škole. Byl předsedou literárního odboru pražské Paedagogické jednoty.[3] Po roce 1900 se aktivně zapojil do činnosti Ústřední matice školské, kde stanul v čele výboru penzijního fondu na podporu vdov a sirotků. V téže organizaci se zasloužil o rozvoj mateřských škol.[4]

Byl nositelem bronzové záslužné medaile a výstavní medaile města Prahy.[5]

Zemřel v Praze 24. června 1916, pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[4]

Dílo

Od roku 1858 přispíval do časopisů, např.: Škola a život, Štěpnice, Národní škola, Věstník bibliografický, Posel z Budče, Budečská zahrada, Komenský, Paedagogium.[3]

Zasloužil se o vydávání Paedagogické bibliotéky. S Martinem Weinfurtem redigoval edice Budečská zahrada a Nová knihovna pro mládež, a také almanach Kytice.[3]

K jeho vlastním dílům, z nichž některá podepsal jako Jaroslav Květnický popř. F. A. Hradecký, patří:[6]

  • Pravda v obrazích: sbírka bajek a podobenství (1874)
  • Kytice z růží a pomněnek: sbírka přání k novému roku, narozeninám a jmeninám rodičův, dobrodincův i k jiným příležitostem (1876)
  • Malý krasořečník: sbírka deklemací a jiných básní (1877)
  • Milé povídky: sbírka bájí, povídek a pověstí (1879-83)
  • Jules Gerard, proslulý lvobijce (1878)
  • Jindřich z Lipé: historická povídka z dob panování Jana Lucemburského (1879). Viz též: Jindřich z Lipé
  • Obrázky zvířat (1879)
  • Blahé chvíle: sbírka povídek na poučenou (1881)
  • Chudobky: povídky ze života pro život (1882)
  • O dobrodružných cestách kupce Sindbada (1882)
  • Krejčí Jehlička, aneb, Kdo snům věří, stín lapá: veselohra v jednom jednání (1887)
  • Vůdce loupežníkův, aneb, Jak kdo činí, tak odplatu béře: hra v jednom jednání (1887)
  • Lékař a uhlíř: fraška o jednom jednání (1888)
  • Rozluštěná hádanka, aneb, Šťastný truhlářský tovaryš: veselohra ve dvou jednáních (1888)
  • Prací k blaženosti: obrázky z českého života (1897)
  • Robinson, čili, Osudy a dobrodružství anglické rodiny v širých stepích severní Ameriky (nedatováno)

K vydání upravil:

  • František Mošner: Pěstounka, čili, Spůsob vychovávání dítek mimo školu (1874)
  • Nikolauovy Obrázky z dějin vlasti pro mládež českoslovanskou (1874)
  • František Doucha, jak se jeví ve spisech svých pro mládež (1876). Viz též: František Doucha
  • A. V. Rouss: Chudoba a bohatství, aneb, S poctivostí nejdál dojdeš (1876)
  • Christoph von Schmid: Vybrané povídky pro mládež (1888)
  • Josef Vojtěch Houška: Dvacet měsíců na pustém ostrově (1894)
  • Štěpán Bačkora: České báchorky (1898)

Příbuzenstvo

  • Syn František Zeman (1874–??)[7] byl lékař-pediatr, autor článků v časopisech.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Ondřejov
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Tomáše, sign. TO Z6, s. 144. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Zeman Frant. A., s. 313. 
  4. ↑ a b c Úmrtí školského pracovníka. Národní listy. 1916-06-27, roč. 56, čís. 176, s. 4. Dostupné online . 
  5. ↑ Fr. A. Zeman. Národní listy. 1916-06-27, roč. 56, čís. 176, s. 6. Dostupné online . 
  6. ↑ Podle seznamu prací v NK ČR.
  7. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 275 • 1838 • Zeman, František. Dostupné online.
  8. ↑ Zeman, Antonín, 1874- - autoritní záznam v NK ČR. aut.nkp.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-09. 

Externí odkazy